12. února 2014

Daniel Keyes - Růže pro Algernon

 Děj se odehrává v 50. letech v New Yorku. Hlavní postavou příběhu je Charlie Gordon, asi 30ti letý muž s
mentální retardací (to nejlepší, co můžete být v New Yorku, je být retardovaný). Když byl Charlie v pubertě, rodina se rozhodne umístit ho do ústavu pro lidi s nízkou inteligencí, ale rodinný známý ho zachrání a dá mu práci ve své pekárně. Charlie dělá méně náročné práce, ale dělá je výborně. Jenže chce víc. Díky svému složitému dětství se domnívá, že kdyby byl chytřejší, budou ho mít lidé víc rádi a on se už nikdy nebude cítit osamělý. Začne tedy chodit do speciální školy, aby se naučil lépe číst a psát a stal se tak chytřejším.

Kniha je sérií "pracovních hlášení", která Charlie píše v rámci vědeckého projektu. Jde o experimentální operaci mozku, která má uměle zvýšit inteligenci. Charlie porovnává svoje schopnosti s laboratorní myší Algernon. Závodí s ní v hledání cesty bludištěm, jenže s IQ 68 jí nemá šanci porazit. Algernon je díky operaci mnohem chytřejší než jiné myši a tak nezbývá nic jiného, než tuto metodu ještě vyzkoušet i na člověku. A Charlie Gordon se jeví jako ideální pokusný objekt.
Po operaci se Charlie pomalu začne stávat chytřejším. Hltá všechny knihy, téměř se nastěhuje do knihovny. Jeho touha po poznání je nekonečná. Zažívá nové pocity, emoce, vnímá, co dřív nevnímal a je naprosto u vytržení z toho, že si dokáže vzpomenou na svoje dětství. Také si začne uvědomovat, že lidé vůbec nejsou takoví, jak si o nich myslel. Dojde mu, že se nikdy nesmáli s ním, ale jemu. Že si dělali z jeho handicapu legraci. Navíc ti, kdo se mu dřív vysmívali pro jeho hloupost, ho teď nenávidí pro jeho inteligenci, protože je najednou intelektuálně o dost dál než oni.

Inteligence ho donutí řešit spoustu vnitřních konfliktů. Má pocit, že ho pronásleduje starý Charlie, který chce
zpátky svoje tělo. Místy je to až trochu schizofrenní. Jeho inteligence se stane jeho vlastním nepřítelem, protože touha po vědění mu nedovoluje být citově a psychicky nablízku lidem, které má rád. Vyvíjí se inteligenčně, je z něj génius, ale emocionálně je stále pozadu.

"Inteligence rozhodně je jeden z největších darů, ale příliš časté hledání pravdy vytlačí hledání lásky."


Když se začne Algernon zhoršovat a hloupnout, Charlie si naplno uvědomí, že účinky operace nejsou trvalé a začne sám zkoumat, kde se stala chyba. Závodí s časem, protože ví, že začne brzy sám hloupnout. Zběsile hledá odpovědi na všechny otázky, které zůstaly nezodpovězeny, až do doby, než se mu vrátí jeho zatemněná mysl.

Styl psaní přesně odráží vývoj Charlieho charakteru. Gramatické chyby prozrazují, že s Charliem není něco v pořádku. Text plný hrubek se čte opravdu špatně (pan překladatel by zasloužil metál), o to víc čtenáře potěší zlepšení a rozesmutní zhoršení jeho situace. Příběh je to dojemný, nicméně mě nedostal tolik, jak jsem čekala. Ale je pravda, že některé věty byly tak skvělé, trefné a životní, že jsem si je vypsala. Strašně moc se mi líbila pasáž, kde Charlie přirovnal psychoterapeutické sezení k návštěvě holiče. Pojem "oholit ego" mě vážně pobavil. Kdyby mi někdo řekl, že je to příběh dle skutečných událostí, klidně bych tomu uvěřila, ale vzhledem k tomu, že se kniha řadí do kategorie sci-fi, to asi tak úplně pravda nebude.

Růže pro Algernon vyšla poprvé v roce 1959 jako povídka, později ji Daniel Keyes vydal jako román a obdržel za něj od asociace Science Fiction Writes of America cenu Nebula za nejlepší science fiction roku. Knihu jsem měla půjčenou (díky, Míšo :-)) bez obálky, takže ji vidíte jen z Googlu.

Daniel Keyes  se narodil v New Yorku (Brooklyn). Vystudoval univerzitu v Brooklynu (Brooklyn College), kde získal titul bakaláře v oboru psychologie. Ve věku 17 let vstoupil do americké námořní služby. Pracoval na obchodních lodích, mj. jako lodní pokladník, pak jako nakladatelský redaktor a učitel na střední škole, přednášel také na Ohijské univerzitě (Ohio University) a Wayne State University - učil tvůrčí psaní a angličtinu. (Zdroj: cesky-jazyk.cz)

Vydalo nakladatelství LUCKA Bohemia v roce 2011, 240 stran
Přeložil Richard Podaný


18 komentářů:

  1. Knihu jsem nečetla, ale viděla jsem divadlení hru, v divadle jsem brečela. Číst s chybami mi hrozně vadí, tak mě to zas tak neláká, ale příběh je to krásný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to bylo i zfilmováno, jak jsem zjistila. Film se jmenuje Charly, musím se po něm podívat. Divadlo muselo být úžasný.

      Vymazat
  2. Možná, že je opak pravdou a ti "jednodušší" lidé, žijí v menším stresu a obavách?! Příběh je to opravdu velice dojemný a svědčí i o síle vůle. Tudíž důkaz, že vůle dělá zázraky:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vůle dělá rozhodně zázraky a nevím, jestli "jednodušší" žijí v menším stresu, protože naše obavy oni třeba nikdy nepoznali, ale možná mají svoje vlastní, které jsme zase nepoznali my.

      Vymazat
  3. Tohle je naprosto skvělá kniha, právě v tom jak se mění Charlie a mění se i styl knihy to je dokonalé! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo to krásné, hlavně na konci, nechtěla jsem, aby se stal znovu hloupým, ale ty drobné gramatické chyby to pomalu prozrazovaly...

      Vymazat
  4. To vypadá velice dobře :) Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď o víkendu jsem viděla i film Charly, který je podle knihy, ale nesahá knize ani po kolena...:)

      Vymazat
  5. Eliško, u tebe vždycky lituji, že mám tak málo času na čtení...
    Díky za typ.
    Hezký víkend, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Heli já sama nevím, kde ten čas na to beru, ještě nedávno jsem si myslela, že žádný nemám, ale mám :) Jde o to jen vyšoupnout "méně" důležité věci. :)

      Vymazat
  6. O téhle knize už jsem někde slyšela, jednou si ji určitě plánuju přečíst. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Zní to zajímavě, i když na sci-fi moc nejsem.
    Ale udivuje mě, že i na něco takového lidé přicházejí a vymýšlí, fantazie je opravdu obrovská.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale ještě, že tu fantazii máme. Občas je dobré vyfantazírovat si vlastní svět s vlastními pravidly:)

      Vymazat
  8. Četla jsem ji před pár měsíci a moc se mi líbila. Přišla mi tam úžasná ta psychologie postav. Pokud budeš mít možnost, tak určitě doporučuju i divadelní představení. :)
    Jinak máš moc hezký vzhled blogu, hrozně se mi líbí! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc Ti děkuju za pochvalu:) Na divadelní představení bych šla ráda, snad se k tomu dostanu. Už teď bych potřebovala, aby den měl 24 hodin a noc:)

      Vymazat
  9. vyzerá to vážne zaujímavo, premyslene

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak realistické, že by tomu člověk v pohodě uvěřil, ale na druhou stranu je nejspíš dobře, že se takové příběhy odehrávají jen v knihách.

      Vymazat