29. června 2014

Vítězslav Jareš - Zloději času

Krást se dá i v dobrém

Když vás někdo připraví o něco, co je vám drahé (a to čas je), většinou býváte naštvaní nebo alespoň smutní. Zloději času - kniha plná tajemných povídek z pražského Žižkova, by možná opravdu mohla být zloděj času, ale po přečtení několika prvních povídek jsem věděla, že času stráveného s touto knihou litovat nebudu.

Chytlo mě to od začátku. Pan Jareš píše neškrobeně, humorně, neváhá použít nespisovnou Češtinu, pokud to situace vyžaduje. Moralisté řeknou, že je to barbarské, ale mně se to líbí. Vždycky se mi líp čtou knihy, které autor napsal "tak, jak mu zobák narost". :) Nutno podotknout, že občasným použitím nespisovných výrazů kniha v žádném případě netrpí. Ba naopak! Dodává jí to šmrc. Jsou to přeci jen povídky ze života lidí na Žižkově a kdo trochu znáte Žižkov, víte, že to není čtvrť, jejíž obyvatelé by si nějak extra potrpěli na spisovnou řeč a kor mezi sebou navzájem. Žižkov je zkrátka pro ty trochu otrkanější. Je plný různých pochybných existencí, hrdinných Nebojsů a taky lidí, které byste sami v noci rozhodně venku potkat nechtěli. 


Kam čert nemůže, nenastrčí bábu, ale dědka

Všechny povídky mají společného průvodce. Pána Vonka. Jakmile zjistíte, co je tenhle záhadný pán s podivuhodnými schopnostmi zač, bude vám jasné, proč bydlí zrovna na Žižkově. Nejen pán Vonk působí jako pojítko mezi příběhy. Lidé i místa se tu prolínají, takže co jste objevili v jedné povídce, můžete najít i v další. Pán Vonk je možná největší podivín z knihy, ale zdaleka ne jediný. Potkali jste někdy někoho, kdo má závislost na darování krve? Nebo někoho, kdo dobrovolně prodává svého strážného anděla? Ne? Tak to se seznamte! Dozvíte se, čím takového anděla správně krmit a taky pár věcí, které byste do andělů neřekli - třeba to, že docela dost zmatkují ve výtahu.


Kdybych měla vybrat z knížky jednu povídku, která se mi zdála nejlepší, budu mít nejspíš problém. Většina z nich je krásně napínavá a až do konce není jasné, jak to s postavami dopadne. Příběhy jsou nepředvídatelné a tak to má být. Zrovna tak většina prostředí, kde se děje odehrávají, jsou zajímavá místa, ať už profesně nebo historicky. Dokonce jsem zjistila, že hospůdka U Habásků, která se objevuje téměř v každé povídce, doopravdy existuje. Podle fotek vypadá přesně tak, jak jsem si jí na základě popisu z knížky představovala. Nicméně pravdou zůstává, že osobně Žižkov nevidím zrovna jako tajemné místo nebo dějiště paranormálních jevů, nýbrž jako část Prahy, kde po setmění člověk ve vlastním zájmu nemá na ulici co dělat a kdyby na Žižkově nebylo moje oblíbené retrokino Aero, neviděl by mě tam nikdo ani přes den. 


Zaujala mě lidskost a jakási mazlivost, s jakou jsou některé povídky napsané. Pan Jareš si krásně hraje se slovy. Kam by šlo dosadit slovo tuctové, vloží slovo netradiční a nový rozměr je na světě. Celá knížka se čte vážně úžasně, povídky mívají vtipný a poučný konec a velmi silně zavánějí detektivkou.

Povídky jsou jeden z mých oblíbených žánrů, protože bývají nekonečně univerzální. Mohou, ale také nemusí navazovat, díky rozsahu se dobře čtou a například pro knižní prvotiny se mi zdají ideální. A i když Zloději času nejsou autorova prvotina, rozhodně mu tento žánr výborně padne. Pokud budu mít příležitost přečíst si od Vítězslava Jareše další knihu, nebudu váhat ani minutu. Díky jeho Zlodějům času jsem přišla detektivkám zase o něco víc na chuť.

Vydalo nakladatelství Anahita, s.r.o. v roce 2012, 255 stran
Obálka a ilustrace Nikola Cuc, grafická úprava Adam Friedrich

19 komentářů:

  1. Tak to vypadá skvěle, já tyhle příběhy ze staré Prahy miluji! A na Žižkov také dobrovolně moc nelezu :) A pán Vonka zní jako napodobenina Willyho Wonky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On je mu i charakterově v některých rysech celkem podobný, taky taková "dobrá duše" :)

      Vymazat
  2. Tak to vypadá fakt úžasně! :) Poslední dobou jsem žádné takové povídky nečetla, tak si to tímto alespoň vynahradím. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Povídky jsou jeden z mála žánrů, které bych mohla číst furt a nikdy by mě neomrzely. :) Ještě k tomu, když jsou vtipně, zároveň napínavě napsány a mají takový šmrc, jak jsi psala. :) Pěkná recenze ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak říkám, povídky jsou takový vděčný žánr...Nikdy se neomrzí. Nebo aspoň mně ne.

      Vymazat
  4. Tyjo, to vypadá fakt hodně, hodně dobře! :) Strašně se mi líbí Tvůj styl psaní recenzí. Moc ráda je čtu, i když třeba právě recenzuješ knihu, která mě zrovna dvakrát neláká:)

    OdpovědětVymazat
  5. Vypadá to moc pěkně, připomíná mi to Malostranské povídky nebo Hřísné lidi města pražského, ale možná to je jen zdání. :-) Nicméně tu druhou od Marka moc doporučuju, je to skvěle napsané (vím, že je i seriál, ale to mě tak nebere).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hříšní lidé města pražského byl jedny prázdniny můj oblíbený seriál:) Už jsem ho strašně dlouho neviděla, díky za připomenutí, jsem zvědavá na knižní podobu:))

      Vymazat
  6. Páni, to zní dost dobře, zaujala mě ta část se střážným andělem. Tohle si musím přečíst! :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, povídka o andělovi mi utkvěla v hlavě a strašně jsem se u ní nasmála, nemůžu než doporučit:))

      Vymazat
  7. Líbí se mi, jak to tady teď máš krásně kytičkové.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vidíš, a já bych to pozadí už docela ráda změnila, ale nemůžu najít žádné vhodné, jsem rozmazlená:-D Ale i tak děkuju za pochvalu:))

      Vymazat
  8. Vypadá to super, aj ja by som už mohla začať niečo čítať :)

    ~ www.anetabjelakova.blogspot.sk ~

    OdpovědětVymazat
  9. Tak to vypadá parádně! Začínám se stydět, že tak zanedbávám české autory. Povídky sice nejsou můj oblíbený žánr, ale po téhle knize se ráda porozhlédnu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já je taky dost zanedbávám, upřímně jsem k nim docela dost skeptická, asi jako někdo k českým filmům...Ale v obojím platí, že máme i klenoty:)

      Vymazat
  10. Jsem ráda, že někdo píše i o méně známých knihách. A Žižkovem od října do června žiju :-) Díky za recenzi.

    OdpovědětVymazat