4. srpna 2014

Thomas C. Foster - Jak číst romány jako profesor

Mám ráda knihy a okolí to o mně ví. Existuje ale jeden druh knih, které jsem nikdy v lásce neměla. Učebnice. Knihy, jejichž vševědoucí postoj mě vždycky přiváděl k šílenství. Leckdy nedávají vůbec prostor pro fantazii nebo aspoň pro vlastní názor. Jakoby se nikdo nesnažil napsat je poutavě a kvalitně, protože přečíst je musí stejně všichni. Jsou otravně nalajnované, nudné a o autorovi se nedozvíte nikdy nic, pokud si jeho jméno nedáte do Googlu (a leckdy ho ani ten Google nezná).

Na tuhle knihu jsem se těšila i když by se dala zařadit mezi knihy teorie. Nejde totiž o učebnici v klasickém slova smyslu. Dobře vím, že vždycky záleží i na tom, zda nás konkrétní téma zajímá, protože co nás nebaví, to se učí horko těžko, ale kdyby byly všechny učebnice napsané jako tato kniha, učení by bylo rozhodně příjemnější.


Jak se staví román


Kniha Thomase C. Fostera Jak číst romány jako profesor je doslova knihou o knihách. Autor nám svým neotřelým, úsměvným způsobem popisuje vlastní verzi historie románu, přibližuje nám jeho stavební prvky, vysvětluje, proč je první strana románu nejdůležitější. Dozvíme se všechno podstatné o románových místech, o účinkujících od vypravěče po hlavní i vedlejší postavy nebo co se schovává za pojmem "páprdovský román". Za uvedení také stojí výsledky pozorování chování knihomolů v knihkupectvích.

Pro snadnější představivost autor používá jako příklady spoustu jiných románů. Což může být pro někoho celkem problém, pokud nemá načteno. Bylo pro mě docela obtížné dostat se přes Fosterovu románovou analýzu a odkazy na další díla, která jsem neznala. Nejvíc odkazů bylo na Odyssea od Jamese Joyce. Foster ho musí milovat. Nicméně, ať už je James Joyce jakkoli považován za génia, jeho Odysseus je knížka šílená, dlouhá, únavná, složitá (přečetl to kromě pana Fostera někdo v kratším intervalu než jeden rok?)...takový román bych jako příklad pro lidi, kteří se chtějí o románu něco dozvědět (tedy o něm nejspíš moc neví), neuváděla. Naštěstí se objeví i spousta dalších "stravitelnějších" románů jako je Nabokova Lolita nebo romány Charlese Dickense.


Chcete vidět, jak vypadá zápal a nadšení pro věc?


Celá kniha mi přišla jako výborný přehled myšlenek, které pedagogové chtějí předat svým studentům. Pan Foster se ovšem kantorsky nestaví nad svoje čtenáře/studenty. Spíš bych to přirovnala k situaci, kdy vám někde v příjemné kavárně přítel vypráví o něčem, do čeho je právě zapálen. Bude vám jasné, že o tématu hodně ví, že to téma miluje a že jím žije. A taky rád předává svoje nadšení dál. Díky tomu je kniha velmi dobře čitelná a zdá se mi, že když autor vede se svými čtenáři rozhovor, usnadňuje to pochopení líp, než kdyby mu jednoduše předhodil svoje poznámky.

Knize Jak číst romány jako profesor předcházela kniha Jak číst literaturu jako profesor (v originále How to Read Literature Like a Professor), která je podle recenzí hodnocena jako lepší sestra knihy, kterou vám popisuju teď já, ale bohužel nebyla přeložena do češtiny a ani jsem nezaznamenala, že by to bylo v plánu. Knihu Jak číst romány jako profesor bych doporučila především studentům literatury, protože skutečně jde o vyčerpávající zdroj informací o románu, ale nejsem si tak úplně jistá, že by si takovouhle skoro čtyřsetstránkovou bichli zasloužil každý žánr. Na můj vkus by neškodilo knihu zkrátit i když jí rozhodně k nudným knihám bez šťávy neřadím - jen bych omezila některé zdlouhavější pasáže.


Thomas C. Foster vystudoval angličtinu a v současnosti působí jako profesor na Michiganské univerzitě, kde vyučuje klasickou a moderní beletrii, drama, poezii, tvůrčí psaní a stylistiku.

Z anglického originálu How to Reag Novels Like a Professor vydaného nakladatelstvím Harpercollins v New Yorku v roce 2008 přeložila Petra Jelínková.

Vydalo nakladatelství Host v roce 2014, 375 stran
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství HOST

16 komentářů:

  1. Zdravím po dlouhé době a moc obdivuji, kolik toho přečteš a hlavně jaké zajímavé knihy čteš. Já byla kdysi taky knihomol,ale teď už je to slabší. Během těchto prázdnin jen 3 knihy... přeji krásný srpen a mnoho čtenářských zážitků. Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, děkuju za krásný komentář ♥ Já mám zase pořád pocit, že oproti jiným čtu zoufale málo a pomalu:) Ráda bych četla jednu knížku týdně, ale povede se mi to jenom někdy. Chtěla bych umět nespat, v noci se mi čte nejlíp:)

      Vymazat
  2. Knihu jsem už několikrát viděla, ale teď čtu snad prvně recenzi. Moc mě láká, já naopak učebnice miluju, ale určitě i tohle by se mi líbilo a taky bych to brala jako seznam tipů na další čtení, jupí, chci to hned! :-) Díky za recenzi!

    OdpovědětVymazat
  3. Zaujímavá kniha! Už dlhšie som hľadala niečo podobné ... čiže knihu o čítaní knihe a konečne som našla :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to bude přesně tvá krevní skupina:)

      Vymazat
  4. Musím říct, že mě učebnice obecně nevadí. Teda... jak které. Kniha je to zajímavá, to musím uznat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musí být dobře napsané a když zaujmou, je to ještě lepší. Bohužel znám takové, které nezaujmou ani kdyby čert na koze jel....Autorem takových učebnic bývají uspávači hadů a to Foster naštěstí není...:)

      Vymazat
  5. Zní to zajímavě .... jak se dnes píše opravdu o všem, člověk si horko těžko hledá oblíbenou četbu .. sama nevím, kam bych se zaškatulkovala, protože zatím prostě čtu to, co mě zaujme, ať je to cokoliv. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že aby si člověk našel oblíbenou četbu, musí toho přečíst strašně moc...Já mám oblíbené téma II. světové války, ale taky ne každá knížka stojí za to....Takže taky čtu prostě to, co mě zaujme

      Vymazat
  6. Dají se napsat i velmi čtivé knihy/učebnice na velmi komplikovaná vědecká témata (jako kvantová fyzika). Skvělým příkladem je Marcus Chown a jeho zábavná "Kvantová teorie nikoho nezabije". Pořád je to plné vědeckých složitostí v měřítcích nepředstavitelně velkých i malých, ale... tak nějak tomu jde rozumět a jde to číst. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím, že se dělají i super naučné knížky, ale je jich dost málo:(

      Vymazat
  7. Tahle kniha mě taky zaujala, ale když jsem si v ní jednou v knihkupectví listovala, odradio mě přesně to, že tam byla spousta narážek na knihy, které jsem neznala...

    Kdysi jsem četla takovou asi trochu podobnou knihu, Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli. Ta byla vážně čtivá, vtipná a zajímavá (a o něco kratší než tahle od Fostera :D)... A taky ji napsat univerzitní profesor! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O té knize jsem taky slyšela, ale zatím se mi do rukou nedostala, snad na ní ale taky dojde, slyšela jsem jen chválu:)

      Vymazat
  8. Zdravím,

    nevím čím to je, ale ta kniha na mě působí hrozně roztomile :D. Nicméně souhlasím s Tvým názorem o "učebnicích", mnohdy si pokládám otázku, proč některé učebnice nejsou napsány jako příběh, hned by to do hlavy lezlo.

    Andrea

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, nebo klidně ne jako příběh, ale nějak poutavěji, lidsky prostě :)) Všechno je to tak oficiální a strojené, že by se z toho jeden pověsil....

      Vymazat