13. listopadu 2014

Naomi Woodová - Paní Hemingwayová

I když mám autory Ztracené generace a válečnou literaturu obecně ráda, tak u Hemingwaye mě vždycky zajímal víc jeho život než jeho dílo. Ať už šlo o román Komu zvoní hrana nebo o Starce a moře, Hemingwayův styl psaní zkrátka není můj šálek čaje. Tok úvah a myšlenek dokázal Hemingway vyvést mistrovsky, ale jeho popisy jsou na mě až moc dlouhé.
Ovšem díky jeho popisům je jasné, že to byl člověk, který perfektně rozuměl tomu, o čem píše. Do svých knih zahrnul obrovské množství témat, jejichž popis dováděl do dokonalosti. Tudíž musel mít výjimečný přehled a schopnosti. Chci říct, že chápu, proč je tolik výjimečný, ale mám pocit, že Hemingway patří k autorům, k nimž musíte dospět časem, být na něj duševně připravení. Možná i to je důvod jeho výjimečnosti.


Jedna láska nestačí

Fiktivní román Naomi Woodové zobrazuje téměř celý život Ernesta Hemingwaye, ale jak prozrazuje název, jde především o jeho soukromý život. Hemingway zastával názor, že žena, kterou miluje, má být jeho manželka a protože měl velmi široké srdce, stihl se za svůj život oženit hned čtyřikrát. Kniha je rozdělena do čtyř částí, kde vždy jedna z manželek vypráví svůj příběh. Autorce se tu podařilo neuvěřitelně pěkně prolnout začátky i konce každého manželství, kdy se původní manželka seznámila, nebo dokonce přátelila s manželkou příští. Tyto čtyři ženy spojovala láska k jednomu muži. Chápaly, že je takový, že nevydrží dlouho s jednou ženou. Tento fakt nakonec všechny přijaly a snažily se spolu vycházet, i když postupně nahradily jedna druhou.
Ernest Hemingway byl údajně magnet na ženy. Měl nepřekonatelné charisma, dívky a ženy mu padaly do postele jako mouchy. Přesto jsem tohle jeho osobní kouzlo v knize Naomi Woodové nenašla. Nejdřív jsem nemohla pochopit, s jakou naivitou a obdivem k němu jeho ženy (hlavně Hadley a Fife) vzhlíží a pak jsem na druhou stranu žasla nad naivitou samotného Hemingwaye. Prý nikdy nemiloval víc, než byl milován. Na místě těch žen bych ho obdivovala jako spisovatele, ale jako člověka nejspíš ne.
Být paní Hemingwayovou nebyl žádný med. Nebyl to jenom život v blahobytu vedle nositele Nobelovy ceny. Byla to i nutnost smíření se s jeho náladovostí, alkoholismem a slabostí pro ženy. Hedley. Fife, Martha i Mary vám o tom rády povypráví. Jak sama autorka upozorňuje, jde o dílo fiktivní i když fikce se tu mísí se známými skutečnostmi z Hemingwayova života a příběhu by se dalo reálně uvěřit.  Je znát, že autorka studovala Hemingwayův život velmi podrobně, neboť psychologie jednotlivých postav je skvěle propracovaná a vyvolává dojem, jakobyste je osobně znali. Velmi příjemné čtení.
Ernest Miller Hemingway - 1899-1961, byl americký spisovatel, jeden z hlavním představitelů Ztracené generace. Holdoval lovu a sportu a miloval přírodu. Jako reportér se zúčastnil španělské občanské války, vyhledával nebezpečí. Roku 1953 obdržel Pulitzerovu cenu za fikci a roku 1954 Nobelovu cenu za literaturu. V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu zastřelením, ale je to pouze domněnka, jeho smrt bývá vysvětlována jako nehoda.  


Z anglického originálu Mrs.Hemingway přeložila Eva Fuxová.
Vydalo nakladatelství Metafora v roce 2014, 280 stran.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora 

8 komentářů:

  1. Mě se knha hodně líbila a souhlasím s úžasným prolnutím jednotlivých příběhů jeho žen. Nevím, zda bych já odolala jeho kouzlu, ale určitě to byl charismatický muž, takže se nedivím, že se oženil čtyřikrát. :) Skvělá recenze :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, taky se mi moc líbila:) Hemingway si ten svůj život zkrátka uměl užít :)

      Vymazat
  2. Krásná recenze. Tuto knihu bych si chtěla přečíst. :))

    OdpovědětVymazat
  3. Hemingwayov život (a táto kniha) sú určite zaujímavé.:) Inak opisov používa aj na mňa priveľa, neviem, či niekedy od neho niečo prečítam.:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem to zvládla, ale trvali mi to asi 100 let:)

      Vymazat
  4. No jéje, tuhle knihu jsem četla. A strašně dlouho. Pokaždé jsem se donutila přečíst kapitolu, potom jsem byla znechucená (ne z obsahu jako takového, prostě z toho způsobu a tématu "o ničem", přičemž téma to je, ale ne vhodné k napsání, dle mého názoru). A postupně jsem se takhle prokousávala nakonec. Nicméně nevím proč, ale Fife obdivuju nejvíc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ráda čtu o vztazích jiných a ještě lépe, když je ten dotyčný slavný spisovatel, takže se mi to líbilo:) Myslím, že Fife ho milovala z nich asi nejvíc a nejvíc kvůli němu vytrpěla...

      Vymazat