Bárbara Mujica - Frida

O život a dílo Fridy Kahlo se zajímám už dlouho. Je to asi moje nejoblíbenější malířka, její surrealistické obrazy v kombinaci s klasickým mexickým stylem jsou jedinečné, připadají mi živé. Pravdou ale je, že jsem si její obrazy začala pořádně uvědomovat až tehdy, když jsem pochopila její příběh. Frida Kahlo nemalovala, co viděla. Malovala, co cítila. Většina její tvorby zobrazuje ji samotnou, protože byla do sebe velmi zahleděná a jak sama řekla - ona je subjekt, který zná nejlépe. Její obrazy se staly její zkratkovitou biografií.


Frida Kahlo se narodila 6. července 1907 jako Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón v Coyoacán v Mexiku a byla jednou ze čtyř dcer narozených maďarsko-židovskému otci a matce španělsko-mexicko-indiánského původu.
Román Frida, který napsala Bárbara Mujica je sice tak trochu jejím životopisem, i když - jak sama autorka v závěru upozorňuje - některé části příběhu jsou fiktivní. Autorka sepsala příběh, který vypráví Fridina sestra Cristi, která po celý Fridin život žila ve stínu slavné sestry.

Frida jako malá prodělala dětskou obrnu, díky které musela zůstat dva roky na lůžku. Později, když někomu sdělovala, kolik jí je let, vždy si ty dva roky ubrala a odůvodnila to tím, že jí je sebrala nemoc, takže v podstatě nežila. Později při dopravní nehodě, kdy byla velmi těžce zraněná a je s podivem, že vůbec přežila, došlo k poškožení páteře, což Fridě způsobilo doživotní problémy s chůzí, nemožnost mít dítě a v podstatě neustále trpěla bolestmi.

Jako mnoho surrealistických umělců i Frida podporovala komunismus. Byla ženou slavného malíře Diega Rivery, do kterého se zamilovala ve 21 letech a který byl o 20 let starší. Brali se v roce 1939 a jejich manželství bylo velmi bouřlivé, přetrvalo nevěry, tlak Riverovy kariéry, rozvod a následně druhý sňatek, Fridiny lesbické avantýry, její chabé zdraví a také její neschopnost mít děti v důsledku nehody. Pár spolu cestoval do USA a do Francie, kde se Frida seznámila s významnými osobnostmi ze světa umění a politiky. První vlastní výstavu měla Frida Kahlo v roce 1938 v galerii Julien Levy v New Yorku. Až v roce 1940 si Frida užívala značného úspěchu, mnohem slavnější se stala ale až po své smrti. Byla příkladem ženské síly a stala se inspirací pro feministická hnutí.

Kniha od Bárbary Mujicy je skvěle napsaná, chtěla bych, aby ten příběh nikdy neskončil. Autorka tam krásně popisuje jednotlivé postavy, kterých je v knize sice hodně, ale přesto se v nich neztratíte. A i po Fridině knižní smrti si přejete znát příběhy těch postav dál.

V knize jsou moc pěkně popsány některé Fridiny obrazy, takže tady je malá ukázka:


...Je to velký čtvercový obraz. Udělala ho někdy kolem roku 1939, než zemřel její milenec Lev Trocký. Jsou na něm dvě Fridy. Na obraze sedí obě Fridy vzpřímeně jako dvě prkna, ale jejich tváře bez výrazu jenom maskují bolest. Tak se chtěla znázorňovat, chápete? Jako silná. Která všechno zvládne, která navzdory všemu kráčí vpřed. Nezdolná Frida. Ale je vidět, že trpí, protože je rozdělená na dvě. Jedna Frida má tehuánský kroj s krajkovým kanýrem. To je mexická Frida, její skutečné já. Srdce má celé. "To je moje já, které měl Diego rád," říkala. Ta druhá Frida, jejíž srdce je odkryto, má na sobě starodávné šaty, možná svatební. "To je moje já, které Diego opustil," konstatovala. Tehuánská Frida drží malý Diegův obrázek, z něhož vede žíla a míří do srdcí obou Frid, ale nemilovaná Frida jej odstřihuje. Obě jsou Frida, i Frida, která se chce odstřihnout. Ale přestože drží žílu v nůžkách, krev stále kape. Diegova láska se nedá jen tak zastavit.

Další obrazy Fridy Kahlo k vidění ZDE.


Vydalo nakladatelství Metafora v roce 2003 a 2012, 411 stran
Přeložila Ivana Muková

Art Spiegelman - MAUS


Komiksy normálně nečtu. Nebo četla jsem je naposledy někdy v době, kdy jsem byla malá. Čtyřlístek, Kačer Donald atd., zkrátka klasika. Komiksový boom, který se v našich knihkupectvích objevil v posledních letech šel tak nějak mimo mě až jsem objevila Maus.

Celkem se zajímám o historii a jedním z mých cílů zájmu je i nacismus a II. světová válka (mimo jiné). Myslím, že otázka nacismu, holokaustu a celé té šílené genocidy není vůbec definitivně uzavřená na poli dějin a my bychom neměli zapomínat, co vlastně nacismus znamenal. Vždyť to zvěrstvo se odehrálo docela nedávno.

A přesně na tohle chtěl upozornit i Art Spiegelman v roce 1980, kdy začal kreslit Maus. Na základě vyprávění svého otce, který si to nacistické peklo jakožto Žid prožil na vlastní kůži, vytvořil originální tématickou komiksbajku, kde Židé vystupují jako myši, Němci jako kočky (protože kočky loví myši), Poláci jako prasata a objeví se i další "milá" zvířátka. Přesto Art Spiegelman nikomu nenadržuje. Vyzdvihne klady i zápory jak Židů, tak Poláků i Němců. Chce ukázat čtenáři, že skutečně každá mince má dvě strany.


V knize se odehrává historie a zároveň i současnost. Autor vás vtáhne do svojí rodiny, do rozhovorů s otcem i k samotnému vzniku knihy. V chování otce pana Spiegelmana snadno objevíte svoje vlastní rodiče nebo prarodiče. Jeho postava vás bude bavit, rozčilovat, bude vám jí líto, ale vyvolá ve vás i respekt a obdiv. Stalo se mi, že jsem se chvíli víc sousředila na děj kolem autorova otce než na to, co se odehrávalo za války, protože to bylo tak pravdivé, tak osobní, tak civilní a tak intimní. Tak vtipné a tak smutné.

Tématem holokaustu se zabývá strašná spousta knih, ale ještě jsem nepotkala žádnou, kde by autor zpracoval tohle téma umělecky. Černobílá minimalistická, ale přesto realistická kresba, kde nic nechybí ani nepřebývá. Hrubě vydrásané černobílé linky kontrastující s jednoduchými obrysy myšiček vystihují úzkostného ducha celého příběhu.


Art Spiegelman je americký komiksový kreslíř a spisovatel, narodil se roku 1948 ve Stockholmu, ale od roku 1950 žije v USA. Jeho rodiče Vladek a Anja Spiegelmanovi byli židovští uprchlíci, kteří prožili koncentrační tábory Dachau a Osvětim. Art Spiegelman začal komiksy kreslit ve 12 letech, vyrůstal v Rego Parku v Queensu v New Yorku a promoval na Vysoké škole umění a designu na Mannhattanu. Komiks Maus, který je původně dvoudílný, byl poprvé publikován v undergroundovém magazínu RAW a autor za něj obdržel Pulitzerovu cenu.

Maus posunul komiks na úplně jinou úroveň, než jak jsem ho znala doteď. Pokud se chcete něco o židovské otázce dozvědět originální a nenudnou formou, sáhněte po něm i vy. Já jsem ho zhltla za jedno odpoledne:)


Vydalo nakladatelství Torst v roce 2012, 296 stran
Přeložili Magdaléna Fričová, Jan Macháček a Jiří Zavadil

Ransom Riggs - Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

TAJEMNÝ OSTROV
OPUŠTĚNÝ SIROTČINEC
ZVLÁŠTNÍ SBÍRKA VELICE PODIVNÝCH FOTOGRAFIÍ


To vše čeká na odhalení v knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, bizarním románu, kde děj a děsivé fotografie přinášejí jedinečný čtenářský zážitek. Příběh začíná hrůzostrašnou rodinnou tragédií, která přivede šestnáctiletého Jacoba na ostrov u břehů Walesu, kde objevuje a zkoumá trosky starého sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. Když Jacob bloumá jeho opuštěnými ložnicemi a chodbami, zjišťuje, že děti slečny Peregrinové nebyly jen podivné. Byly zřejmě nebezpečné. A ať to zní jakkoli - jsou možná stále naživu.


Fantasy doprovázená strašidelnými autentickými dobovými fotografiemi dětí, z nichž běhá mráz po zádech.
Kniha je určena všem, kdo se rádi bojí a kteří milují temná dobrodružství. V případě Sirotčince slečny Peregrinové jde o hodně temné a morbidní dobrodružství, které není dobré číst před spaním, pokud nechcete zažívat noční můry. Kombinace děje napínavého jako kšandy navíc ještě umocněného fotografiemi vás dokonale vtáhne do sebe. Představivost začne pracovat na plné obrátky a kdo je strašpytel, bude nejspíš muset knihu se západem slunce odkládat.

Nicméně, díky opravdu výživným příhodám v ději se kniha dá číst jedním dechem a čtenář se ani chvíli nenudí - ale ani si neodpočine.
Ráda si knihy představuji zfilmované a u této knihy mě napadlo okamžitě jediné jméno: Tim Burton.
Dokonalá, syrová a zároveň místy umírněná morbidita na pozadí lásky je už známým Burtonovým rukopisem. Byla jsem překvapená a nadšená, když jsem se dočetla, že filmové studio 20th Century Fox získalo v aukci  filmová práva a kdo se má ujmout natáčení? No přece Tim Burton :-)


A kdo je vlastně Ransom Riggs, autor knihy? Tento pán, kterému bych typla dle fotky kolem 40 let, se narodil na jedné staré farmě kdesi v Marylandu, kde chtěl jako dítě zůstat a stát se farmářem. V pěti letech se ale s rodiči odstěhoval na Floridu a nyní má svůj domov v kraji podivných dětí - v Los Angeles. Vlastní diplomy z Kenyon College a z Fakulty filmové a televizní tvorby University of Southern California. Natočil několik cenami ověnčených krátkých filmů a melouchaří jako blogger a cestovatel. Jeho eseje z cest Strange Geographies najdete na adrese www.mentalfloss.com, ale musíte si do vyhledávače zadat jméno Ransom Riggs. Sirotčinec slečny Peregrinové je jeho prvním románem a já už se moc těším na jeho další knihu, o filmovém zpracování vůbec ani nemluvím, neboť Tim Burton patří k mým oblíbeným režisérům :-)

Vydalo nakladatelství Jota v roce 2012, 358 stran.
Přeložila Bronislava Grygová

Jonas Jonasson - Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

Zdroj: Google Images
Bestseller je velmi diskutabilní pojem, protože každému se líbí něco jiného a co jeden shledá bestsellerem, druhý může označit za brak. Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel je velice líbivá kniha, nicméně osobně bych ho za bestseller tak úplně neoznačila. 
 
Ale zpátky ke staříkovi. Mám ráda časově víceúrovňové příběhy, kde se přítomnost prolíná s minulostí a to je přesně tento případ. Román má v podstatě dvě základní linky, které se ve finále velmi úsměvně propojí.
 
Milý neškodný stařík v domově důchodců se na svoje 100. narozeniny rozhodne těsně před oslavou utéct. A pak události dostanou takový spád, že po čase začnete přemýšlet, jestli by v jednom životě bylo možno toho tolik vůbec prožít. Jenže stoletý Alan Karlsson rozhodně není jen tak obyčejný člověk....a taky nemá jen tak obyčejný smysl pro humor.
 
Máte rádi humor? Žádný problém. Máte rádi detektivky? Žádný problém. Nebo byste si snad dali něco z dějin? Stařík je tak trochu knižní android obsahující od všeho něco. Rodina, láska, přátelství, zločiny, vraždy, gangy, věda, politika, cestování, peníze, historie, docela velká kopa černého humoru, slon a to ještě nejsem z daleka na konci. Dlouho jsem nepotkala dílo s tak skvělou dynamikou zápletek, která zapříčiní, že knihu nebudete chtít dát z ruky. Čte se doslova jedním dechem.
 
Alan mi silně připoměl Forresta Gumpa – takže kdo máte rádi hrdiny, kteří se stávají součástí historie a přepisují dějiny aniž by o tom věděli,  natož o tom sami uvažovali, bude Stoletý stařík pro vás to pravé.
 
Stoletý stařík je prvotina švédského autora Jonase Jonassona. Kniha byla poprvé vydána ve Švédsku v roce 2009 a stala se nejčtenější knihou v letech 2010 a2011. Momentálně je překládána do 35 jazyků a údajně se podle knihy natáčí film s největším rozpočtem v historii švédské kinematografie. Letos v květnu by měla vyjít i druhá kniha Jonase Jonassona – Analfabetka, která uměla počítat, snad se k ní taky dostanu. 
 
Vydalo nakladatelství Panteon v roce 2012, 400 stran
přeložil Zbyněk Černík 

Na úvod

Mám ráda bichle. Dodávají mi pocit, že mi knížka vydrží na dlouho i když to tak většinou není, hlavně, když je ta knížka dobrá. Jsem z toho vždycky posmutnělá, když dočtu a příběh skončí. Ráda si pak představuju, jak by děj mohl pokračovat, vymyslím postavám nové zápletky, promíchám jejich vzájemné sympatie....nejhorší to je, když knížka skončí tak, jak nechci, to jsem potom schopná vymyslet třeba celý nový román, který skončí tak, jak chci já. Naštěstí tyhle knižní postúlety zůstávají jenom v mojí hlavě. Holt ani knížky to se mnou nemají jednoduché. :-)

Čtu ráda od doby, kdy jsem se to naučila a když mi někdo v pětadvaceti řekne, že přečetl za život třeba jenom dvě knížky, tak je mi ho líto. Jsou lidé, kteří prostě nečtou a vlastně není se co divit. Náš život se v dnešní době odehrává před displayem mobilu, tabletu, před monitorem nebo televizí. Informací je všude spousta a jsou okamžitě dostupné.

Ale i přes to všechno pro mě knížky mají stále kouzlo. Ráda se dostávám do jiných světů, které jsou jiné a třeba i lepší než ten náš. Knížky jsou pro mě zdroj uklidnění, inspirace pro život a taky možnost, jak na chvíli vypnout a to je dneska, kdy se splašil svět i čas, velmi důležité.

K psaní knižního blogu jsem se inspirovala na knižních blozích, které sleduji dlouhodobě. Nepředpokládám, že budu někdy tak dobrá jako oni (ony), ale chci to zkusit, protože knížky do mého života rozhodně patří a i když jsou dnes klasické papírové knížky vytlačovány elektronikou, zaslouží si pozornost.

Doufám, že se vám v mém novém knižním virtuálním světě bude aspoň trochu líbit :-).