26. března 2014

Zdeněk Jirotka - Saturnin

Měla jsem teď období oddechovek, takže jsem po Muzikálním Sherlockovi začala číst další knížku, jejíž hlavní postavu většina lidí zná, jmenuje se Saturnin.

Saturnin mi strašně dlouho unikal, nevím vůbec proč. Film na motivy knihy jsem viděla poprvé snad před dvěma roky a řadím ho k tomu málu několika svých top českým filmům. Ke knize jsem se dostala až teď, když jsem na ní náhodou natrefila v internetovém antikvariátu a musím říct, že stále platí pravidlo, že 10x viděný film neřekne nikdy tolik, co jedna kniha.

Zdeňku Jirotkovi se hned od začátku podařilo omotat si čtenáře kolem prstu. Po tom, co si představíte, že někoho v kavárně začnete jen tak ze srandy bombardovat koblihama, prostě nemůžete přestat číst. A nedokážete to až do konce. Hlavní postavy jsou skvěle popsané. Kdybyste je někde potkali, určitě tyhle lidi poznáte. Kobliha by k vám přiletěla tak rychle, že byste ani nestačili říct marmeláda.

Saturnin je obyčejný sluha a neobyčejný člověk. Svému pánovi připravuje jednu horkou chvilku za druhou, ale také mu poskytuje vzácné koření života - opravdovou legraci. Všechno obrací naruby, s gustem si vymýšlí, soustavně narušuje zaběhlý pořádek světa a boří všechny konvence. Žádná situace pro něj není nevyřešitelná. Dokáže úctyhodné lidi přimět, aby dělali všemožné blbiny a začali se při tom cítit šťastnější a svobodnější, než dosud byli ve svých zaběhlých zvyklostech.

Příběh je psaný ich formou, bohužel vypravěčovo jméno zůstalo zamlčeno. Čtenář se dozví pouze to, že jde o mladého muže, asi třicátníka, gentlemana, který žije svůj nudný život v Praze za první republiky. Většina děje se odehrává na dovolené u vypravěčova dědečka, bývalého ředitele elektrárny. Vypravěč se těší na poklidnou dovolenou, jenže ke společnosti se připojí i příšerná a hamižná teta Kateřina se svým synem Miloušem. Dorazí i doktor Vlach a všechnu tu hrůzu s tetou Kateřinou nakonec zachrání příjezd slečny Barbory, pro kterou má vypravěč velikou slabost. A jak může asi dopadnout několikadenní soužití téhle partičky naprosto odlišných lidí v čele se Saturninem? Někdo bude šťastný jako blecha, někomu dojdou různé životní pravdy a někdo dostane pořádně na frak.
Tento humoristický romám vyšel poprvé v roce 1942 jako Jirotkova prvotina. Od té doby baví Saturnin už několik generací. Některé knihy nikdy nezestárnou a tohle je rozhodně jedna z nich.


Zdeněk Jirotka se narodil 7.listopadu 1911 v Ostravě. Po studiích vystřídal různá zaměstnání, novinářské a literární činnosti se začal věnovat až od 40. let. Psal fejetony, články i rozhlasové hry, většinou satiricky nebo parodicky zaměřené. Knižně vydal Saturnina, který je jeho nejčtenějším dílem, dále romám Muž se psem a sbírku povídek Profesor biologie na žebříku. Zemřel 12. dubna 2003 v Praze.
Vydalo nakladatelství Československý spisovatel v Praze roku 1991, 368 stran, ilustrace Stanislav Duda.  

20. března 2014

Antikvariát a knihkupectví Aurora na Národní Třídě

Jako když vejdete z Příčné ulice do krámku u Ollivandera. Najednou jste v úplně jiném světě, jenže tenhle obchod neprodává kouzelnické hůlky, nýbrž knihy. Je to knižní království, úžasné místo v uspěchaném centru Prahy. Útulné a dřevem vonící klidová oáza, kde při vybírání knih můžete slyšet Nirvanu nebo jiné podobné pecky. Shon venku neustává, ale skrz velkou výlohu vypadá najednou jako němý film.

Neumím si představit knihomola, který by si tady nepřišel na své. Je to místo pro milovníky novinek i starších kousků, protože z knihkupectví se dá projít chodbičkou do antikvariátu (a z antikvariátu do menšího antikvariátu, který má vlastně i svůj vlastní vchod - teda on je to spíš východ, já to beru vždycky přes knihkupectví:)). Parketové podlahy tady příjemně vržou pod nohama a vůbec celý prostor vyvolává skvělou atmosféru. Nepřeberné množství krásných starých knih, LP desek, časopisů, pohlednic, zkrátka všeho, co si jen v antikvariátu lze představit.

Na knižním blogu nemusí být jen recenze knih a jelikož jsme blogeři a ne publicisté, můžeme si i v recenzích ledacos dovolit. Nemusíme dodržovat pravidla, blog je náš vlastní svět a tím, že blogujeme, do něj necháváme nakouknout případné zvědavce. Rozhodla jsem se mapovat svoje nejmilejší knižní místa a čas od času pro vás zvědavce udělat menší exkurzi. Možná se rozhodnete k návštěvě a třeba se tam i potkáme, kdo ví. V každém případě na tomhle milém místě na Národní se vyskytuju víc, než bych asi měla (nejsem schopná odtamtud odejít s prázdnou). Moje nejmilejší knižní kousky jsou většinou právě odtud. A mimochodem, teď si vzpomínám, že jsem si tam dokonce jednou domluvila rande....

Tady je odkaz na stránky knihkupectví a antikvariátu: http://www.knihkupectvipraha1.cz/  a čumendu máte pod článkem:-)


Paní nalevo dala jasně najevo, co si o mně myslí....:-)




















13. března 2014

ILja Hurník - Muzikální Sherlock

Muzikální Sherlock je nedávným výsledkem mého antikvariátového řádění. Samozřejmě nešel domů v tašce sám, protože z antikvariátu se prostě sólo knihy nenosí, ale o tom někdy jindy. Vybrala jsem si ho, neboť ještě nejsem dostatečně Sherlockována sirem Arturem Conanem Doylem. Chtěla jsem s Sherlockem začít pomalu a z jiné strany, než přejdu k tomu notoricky známému slavnému. Asi jako když si v polívce necháváte knedlíčky na konec.

Ilja Hurník byl kromě spisovatelství i hudební skladatel, takže se zaměřil na to, co podle něj panu Doylovi uniklo. Vytvořil tak sbírku detektivních příběhů Sherlocka Holmese, ve které nechal na povrch vystoupit kromě jeho geniálního kriminalistického cítění i hudební talent. V příbězích samozřejmě nechybí známý dr. Watson, pravá a někdy i levá Holmesova ruka, nezbytný parťák, který oddaně žije ve stínu slávy svého Mistra (a nepřiznaně trpí jeho muzikantkou vášní).

Humor, s jakým psal Ilja Hurník, je jedinečný, takřka neodolatelný. Je to humor inteligentní, jemný, lehký a zárověň anglicky elegantní se špetkou krásné ironie. Ať už jde o kriminální příběhy z hudebního prostředí, kdy se hledá nezvěstný dirigent nebo ať naše dvojka zažívá lapálie s obří kovovou vanou po Napoleonovi, jež jim zatarasí dveře do bytu, vždycky se ze vzniklé situace dostane groteskními přemety měnící celou situaci.

Dozvíte se, co se stane s chutí čaje, když olíznete známku před tím, než se napijete, nebo co napsal Sherlock Holmes v dopise Albertu Einsteinovi. Tahle milá knížečka je příjemnou oddechovkou před spaním, nenutí čtenáře nijak extrémně zapínat myšlení, stačí si jí jen vychutnat a od srdce se zasmát.

Vydalo nakladatelství Československý spisovatel v roce 1971, 152 stran

4. března 2014

Marie-Chantal Deetjens - Citová závislost

Možná řeknete, že všichni máme nějakou svojí závislost. Je to lidské. Jenže závislost, ať už na
čemkoli, je omezující. Pokud navíc naše závislost přeroste určitou přirozenou míru a začne nám ničit život, je něco špatně. Brzy přijdeme na jednoduchou rovnici: Pokud nechceme být nešťastní, musíme se závislosti zbavit. A to nemusí být zrovna jednoduché.

Nová kniha Marie - Chantal Deetjens se zaměřuje na jeden specifický druh závislosti a sice na závislost citovou. Citová závislost je jednou z nejméně uchopitelných závislostí; dotyčná osoba není závislá na počítači, droze nebo alkoholu, ale lpí na někom, na jeho přítomnosti. Člověk, který je citově závislý, trpí velkým handicapem - neschopností být šťastný a spokojený. Žije pro někoho dalšího, pro jakéhosi svého guru, kterého uctívá. Bez jeho přítomnosti se cítí opuštěný a propadá smutku. Touží po lásce, ale miluje nezdravou mírou, což bývá začátkem konce většiny jeho vztahů.

Kniha není zaměřená výhradně na citovou závislost v partnerkých vztazích, ale upozorňuje i na závislost vyskytující se v přátelských, rodinných nebo pracovních kruzích. Citově závislý člověk zpravidla postrádá sebeúctu a autonomii, proto se všemožně snaží vlichotit do přízně objektu svého zájmu. Odmítá řídit svůj vlastní život a nutně potřebuje někoho, kdo to bude dělat za něj. Neváží si sám sebe, díky tomu se nechá ponižovat, odpustí neodpustitelné. Jenže i jemu dřív nebo později dojde, že mnoho dává a zpět nedostává nic nebo jen velmi málo. Chce být za každou cenu milován, ale přitom neví, jak milovat sám sebe.

Autorka rozdělila knihu do dvou částí. V první části se mluví o závislosti jako takové, o jejích symptomech a důvodech, proč je pro nás nebezpečná. Druhá část se nazývá "Proces uzdravení" -  nabízí nástroje a možnosti řešení, které mohou citově závislému pomoci k tomu, aby i on konečně zakusil své malé štěstí. 

Téma psychologie je mi blízké a i když sama sebe za citově závislého člověka nepovažuji, dozvěděla jsem se, co všechno lze udělat pro to, abych se jím nestala ani v budoudnu. Celá kniha na mě působila energickým a povzbuzujícím dojmem a kdybych byla v roli citově závislého, nejspíš by pro mě byla dobrým impulzem k nalezení odvahy vzít život do vlastních rukou.
Knihu bych doporučila především těm, kdo hledají sílu být tady konečně sami za sebe, ale i komukoliv, kdo má k citové závislost byť jenom nakročeno. To, že vaší dobroty někdo zneužívá a vy to snášíte, protože ho máte rádi, není v pořádku a už vůbec ne přirozené.

Stát se krásným znamená nejprve akceptovat kouzlo své nedokonalosti.
Když hledáme životního partnera, hledáme způsob pohledu. 
Svoboda je schopnost vybrat si svá omezení.
Není podstatné, co k závislosti vedlo, důležité je z toho zase vyjít. 
Samota je nezávislost, která má vlastní ráz. 


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Portál.

Z francouzského originálu De la dépendance affective à la recouvrance přeložila Abigail Kozlíková.

Vydalo nakladatelství Portál v roce 2014, 160 stran