29. června 2014

Vítězslav Jareš - Zloději času

Krást se dá i v dobrém

Když vás někdo připraví o něco, co je vám drahé (a to čas je), většinou býváte naštvaní nebo alespoň smutní. Zloději času - kniha plná tajemných povídek z pražského Žižkova, by možná opravdu mohla být zloděj času, ale po přečtení několika prvních povídek jsem věděla, že času stráveného s touto knihou litovat nebudu.

Chytlo mě to od začátku. Pan Jareš píše neškrobeně, humorně, neváhá použít nespisovnou Češtinu, pokud to situace vyžaduje. Moralisté řeknou, že je to barbarské, ale mně se to líbí. Vždycky se mi líp čtou knihy, které autor napsal "tak, jak mu zobák narost". :) Nutno podotknout, že občasným použitím nespisovných výrazů kniha v žádném případě netrpí. Ba naopak! Dodává jí to šmrc. Jsou to přeci jen povídky ze života lidí na Žižkově a kdo trochu znáte Žižkov, víte, že to není čtvrť, jejíž obyvatelé by si nějak extra potrpěli na spisovnou řeč a kor mezi sebou navzájem. Žižkov je zkrátka pro ty trochu otrkanější. Je plný různých pochybných existencí, hrdinných Nebojsů a taky lidí, které byste sami v noci rozhodně venku potkat nechtěli. 


Kam čert nemůže, nenastrčí bábu, ale dědka

Všechny povídky mají společného průvodce. Pána Vonka. Jakmile zjistíte, co je tenhle záhadný pán s podivuhodnými schopnostmi zač, bude vám jasné, proč bydlí zrovna na Žižkově. Nejen pán Vonk působí jako pojítko mezi příběhy. Lidé i místa se tu prolínají, takže co jste objevili v jedné povídce, můžete najít i v další. Pán Vonk je možná největší podivín z knihy, ale zdaleka ne jediný. Potkali jste někdy někoho, kdo má závislost na darování krve? Nebo někoho, kdo dobrovolně prodává svého strážného anděla? Ne? Tak to se seznamte! Dozvíte se, čím takového anděla správně krmit a taky pár věcí, které byste do andělů neřekli - třeba to, že docela dost zmatkují ve výtahu.


Kdybych měla vybrat z knížky jednu povídku, která se mi zdála nejlepší, budu mít nejspíš problém. Většina z nich je krásně napínavá a až do konce není jasné, jak to s postavami dopadne. Příběhy jsou nepředvídatelné a tak to má být. Zrovna tak většina prostředí, kde se děje odehrávají, jsou zajímavá místa, ať už profesně nebo historicky. Dokonce jsem zjistila, že hospůdka U Habásků, která se objevuje téměř v každé povídce, doopravdy existuje. Podle fotek vypadá přesně tak, jak jsem si jí na základě popisu z knížky představovala. Nicméně pravdou zůstává, že osobně Žižkov nevidím zrovna jako tajemné místo nebo dějiště paranormálních jevů, nýbrž jako část Prahy, kde po setmění člověk ve vlastním zájmu nemá na ulici co dělat a kdyby na Žižkově nebylo moje oblíbené retrokino Aero, neviděl by mě tam nikdo ani přes den. 


Zaujala mě lidskost a jakási mazlivost, s jakou jsou některé povídky napsané. Pan Jareš si krásně hraje se slovy. Kam by šlo dosadit slovo tuctové, vloží slovo netradiční a nový rozměr je na světě. Celá knížka se čte vážně úžasně, povídky mívají vtipný a poučný konec a velmi silně zavánějí detektivkou.

Povídky jsou jeden z mých oblíbených žánrů, protože bývají nekonečně univerzální. Mohou, ale také nemusí navazovat, díky rozsahu se dobře čtou a například pro knižní prvotiny se mi zdají ideální. A i když Zloději času nejsou autorova prvotina, rozhodně mu tento žánr výborně padne. Pokud budu mít příležitost přečíst si od Vítězslava Jareše další knihu, nebudu váhat ani minutu. Díky jeho Zlodějům času jsem přišla detektivkám zase o něco víc na chuť.

Vydalo nakladatelství Anahita, s.r.o. v roce 2012, 255 stran
Obálka a ilustrace Nikola Cuc, grafická úprava Adam Friedrich

23. června 2014

Zdeněk Pokluda - Baťa v kostce (rozšířené vydání)

Odjakživa obdivuju lidi výjimečných schopností. A někým takovým Tomáš Baťa rozhodně byl. Historici ho směle připodobňují k takovým podnikatelským démonům jako byl Emil Škoda nebo Tom Ford. O tomto geniálním vizionáři a podnikateli bylo už mnoho řečeno i napsáno. Publikace Baťa v kostce od Zdeňka Pokludy vám jméno Baťa přiblíží a připomene v přehledných bodech.


O Baťovi a jeho světě

Baťa vytvořil obuvnický monopol. Dokázal boty vyrábět rychle a prodával je levně. Jeho ceny s devítkou na konci jsou pověstné. Tento monopol logicky vyvolal nevoli u konkurence, kterou svými cenami naprosto převálcoval. Útoky kritiky se mu staly motorem. Díky nim šel Baťa stále dopředu, chtěl být lepší. Nebýt kritiků a odpůrců, nebyl by jeho úspěch. Všechno, co neměl, si sám zajistil. Nechal zřídit elektrárny, když začal pracovat na strojích, cihelny, když potřeboval postavit domky pro svoje dělníky. Když mu zlínská radnice začala házet klacky pod nohy, stal se starostou Zlína. Podnikatelská říše Tomáše Bati byla naprosto soběstačným průmyslovým systémem. Na svém vrcholu Tomáš Baťa podnikal v 37 průmyslových odvětvích.

Zlom

Po tragické smrti Tomáše Bati st. v roce 1932 přebírá rodinnou firmu jeho bratr Jan Antonín Baťa. Bohužel se ani z daleka v "šéfování" svému bratrovi nevyrovná. Za jeho vedení to s firmou vypadá nejistě. Dílem je to kvůli furiantství a rozmařilosti J.A.Bati, ale především kvůli hrozící válce. Už od roku 1938 je ve firmě cítit nejistota a spousta zboží a materiálu se odváží do zahraničí. Celá rodina prchá v roce 1939 do exilu v USA a Kanadě, kde se budují nové baťovské továrny. Zde J.A. Baťa později přenechává vedení firmy Tomáši Baťovi ml.

Baťovské noviny. Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně každý měsíc zveřejňuje jedno ukázkové číslo.
http://www.kfbz.cz/batovske-noviny-zachrana-zpristupneni

Znárodnění

I když se po celou válku dařilo udržet firmu Baťa v českých rukách, v říjnu 1945 se prezidentskými dekrety znárodňují baťovské podniky v Československu. Ke znárodnění dojde i v jiných státech, kde firma Baťa podniká a Baťovi tak přichází téměř o tři čtvrtiny jmění.

Baťa je Baťa

Tomáš Baťa ml. vede od roku 1945 západní Baťovu organizaci a spravuje zbytek majetku. V organizaci panuje osvědčený Baťovský elán a brzy je jí po celém světě stále více vidět. Mezi léty 1945-1960 vzniká 1.700 nových prodejen v Asii, Africe a Americe. V roce 1975 vede Tomáš Baťa ml. ohromnou světovou firmu, která podniká v 89 zemích, patří k ní 98 společností, 90.000 zaměstnanců, 5.000 prodejen, 90 továren, které ročně vyrobí 250 milionů párů bot. Firma je ve skvělé kondici i v 80. letech. V Československu je po roce 1948 kapitalistické podnikání úplně zlikvidováno, jméno Baťa mizí a nahrazuje ho název Svit. Ze Zlína je Gottwaldov. Tomáš Baťa ml. se do vlasti vrací až roku 1989 po pádu komunismu. Hodlá zde opět podnikat, ale z restitucí mu byla vrácena pouze rodinná vila ve Zlíně a lesy na Vsetínsku, tak investuje miliony dolarů z vlastní kapsy na rozjezd firmy BAŤA Československo, a.s.. Do svého obchodního domu na Václavském náměstí se Baťa vrací 13.března 1992. V roce 2001 - po 56ti letech - odchází Tomáš Baťa ml. z vedení firmy, které přebírá jeho syn Thomas George Bata.

Z publikace Baťa v kostce se dozvíte mnoho o tom, jaký člověk byl Tomáš Baťa a jak vlastně začínal s podnikáním. Budete doslova žasnout nad tím, co všechno za několik let tento člověk dokázal. Můžete si přečíst i několik pikantností z jeho života, zjistíte plno věcí o Baťově rodině, o kterých se až tak běžně nemluví. Publikace je vhodná jak pro absolutní neználky, tak pro ty, kteří jsou Bati znalí. Osobně mě tahle publikace nalákala k tomu, abych se o Baťu začala více zajímat a nejspíš brzy sáhnu po nějaké obsáhlejší knize o jeho životě.
Úryvek:
K dokončení rozestavěné vily hledá Tomáš Baťa toho nejlepšího architekta. Jezdí do Prahy a získává profesora Akademie výtvarných umění Jana Kotěru. O jedné jejich zuřivé hádce při výstavbě vily se dovídáme od architekta Františka Lydie Gahury: „Baťa na Kotěru zařval: ´Já se vám na ten váš projekt vyseru!´ Kotěra zrudl: ´Ne vy, ale já vám se na to vyseru!´ Baťa na to: ´Co si to dovolujete, ne vy, ale já se vám na to vyseru!´ Tak se asi pět minut hádali, kdo tek úkon uskuteční, nakonec se však dali do smíchu a projekt i stavba pokračovaly ve vzájemné spokojenosti."
Vydalo nakladatelství Kniha Zlín v roce 2014, 81 stran
Za poskytnutí e-knihy k recenzi děkuji knihkupectví Palmknihy.cz

17. června 2014

Nicholas Shakespeare - Dědictví

Proč začít chodit na cizí pohřby?

Ne všichni lidé hodlají svůj majetek po smrti odkázat svým drahým příbuzným. Christopher Madigan odkázal svoje jmění štěstěně a tak, když se Andy Larkham omylem objeví na jeho pohřbu, zdědí po Madiganovi část jeho majetku. Co myslíte, dokázali byste přijmout dědictví po člověku, kterého jste ani neznali a na jeho pohřbu jste se ocitli ne/šťastnou náhodou?

Andy Larkham pracuje v nakladatelství Carpe Diem jako editor a jeho druhá profese je smolař. Je to takový ten klasický neprůbojný stydlín s mizerným sebevědomím, který si neumí nikdy dupnout a všichni včetně šéfa i partnerky s ním dokonale zametají. Naproti tomu nebožtík Madigan byl sice za života nehorázně bohatý, ale štěstí a lásku jediné dcery si za peníze koupit nedokázal. Celý život hledal svoje místo na světě, podobně jako dosud Andy.


Tragédie s trvalými následky

Andy se odmítne smířit s tím, že by měl získat obrovské bohatství aniž by se dozvěděl něco o jeho prvotním majiteli. Díky nejlepšímu příteli Davidovi, který Andymu něžně závidí, začne získávat informace o Madiganově původu. Andy osloví Madiganovu hospodyni Maral, dědičku druhé poloviny Madiganova majetku, která s Madiganem žila téměř 30 let. Od ní zjistí většinu podstatných věcí o jeho životě. Léta zamlčovaná pravda vyjde konečně najevo i když do slova a do písmene s křížkem po funuse. 

Je to dojemný a silný příběh, tragédie jednoho života, ve které se ukazuje tak divoká směs lidských vlastností, že z toho místy na člověka padá úzkost. "To přece ne, takhle to být nemá, to se nesmí stát!", chce se vám křičet, hlavně ve chvílích, kdy je ve hře dětská duše, která trpí za problémy dospělých, přitom sama vůbec za nic nemůže. Tak to ale bohužel většinou bývá, je to koneckonců příběh ze života. 

Andy by se Madiganovi rád alespoň symbolicky odměnil, proto začne sepisovat jeho příběh. Základní osnovou je mu nevydaná kniha jeho učitele Furnivalla, na jehož pohřeb nestihl dorazit včas.

V jednoduchosti je síla


I přes soustavné prolínání přítomnosti s minulostí se Andyho patálie s dědictvím odehrává v Londýně v roce 2005. Román Dědictví je psaný v několika příběhových rovinách, ale velice příjemně. Čtenář se podívá hned na několik kontinentů bez toho, aby se v  knize byť jen  na moment ztratil a nestane se mu to ani když postavy mění svá jména. Napínavý děj způsobuje, že se od knihy těžko odchází, stále chcete vědět víc. Nikde nejsou žádná zbytečně okecávací místa, každá informace je užitečnou vstupenkou do příběhu. 

Perfektní charakteristika postav dovoluje udělat si jasný úsudek o jednotlivých aktérech. Líbila se mi přítomnost jedné postavy, která vás oblafne úplně stejně jako svoje knižní kumpány. Ten člověk je taková až nehorázná figurka. Od první chvíle, kdy se objeví, víte, že není něco v pořádku, ale nemůžete za boha přijít na to, co tam tak smrdí.
  

Pravý Shakespeare

Nicholas Shakespeare není žádným spisovatelským nováčkem. Je u nás neznámý, podobně jako spousta skvělých zahraničních autorů. Dědictví je jeho první román, který vyšel v Češtině, ale jinak autor píše od roku 1984, jeho knihy byly již přeloženy do 20ti jazyků a zaznamenal množství profesních úspěchů. Jeho román The Dancer Upstairs byl v roce 1997 Asociací amerických knihoven zvolen nejlepším románem roku a v roce 2001 se pod stejným názvem dočkal zfilmování Johnem Malkovichem (v České republice se film promítal pod názvem Tanečník seshora). Nicholas Shakespeare strávil jako syn diplomata velkou část života cestováním po Dálném východě a Jižní Americe, v současné době žije a píše v Oxfordu.

Určitě vás zajímá, jestli je autor nějak spřízněný se slavným Williamem Shakespearem a já vám prozradím, že je. Je dokonce jedním z jeho přímých potomků.

Vydalo nakladatelství Kniha Zlín v roce 2014, 328 stran
Z anglického originálu Inheritance přeložila Magdalena Hamšíková

Za poskytnutí e-knihy k recenzi děkuji knihkupectví Palmknihy.cz

11. června 2014

Knižní outlet Neoluxor v Černé labuti - poslední dny

Je fakt, že s tímhle článkem jdu s křížkem po funuse, protože knižní outlet Neoluxoru v Černé labuti se 30. června zavírá, ale i tak se o něm chci zmínit. Přecijen do 30. zbývá ještě několik dní :) Všeobecně Neoluxor miluju, je to největší knihkupectví u nás a ještě jsem snad nenašla knížku, kterou by neměli. A proč jí nekoupit s víc než 50% slevou?

Černá labuť byla vždycky domem učebnic a odborné literatury, ale od října loňského roku se změnila právě na outlet Neoluxoru. Nezavírá se z důvodu, že by snad nebyl o knihy zájem, ale jelikož Neoluxoru končí nájemní smlouva, není jiná možnost. Navíc hned poblíž je knihkupectví Florentinum, takže v podstatě uděláte jen pár kroků směr Florenc a můžete se znovu rochnit v nepřeberném množství literatury. Ovšem už to nebude za tak parádní ceny.

Ale abych se vrátila k outletu. Dost jsem si to tu oblíbila, takže mě upřímně mrzí, že se tahle super pobočka zavírá. Myslím, že nejsem sama, kdo tajně doufá, že Neoluxor otevře nějaký další outlet, do kterého budeme klidně jezdit metrem přes půl Prahy. :)

Hodně knih na hodně velké ploše za hodně dobré ceny. Pohlreichovy kuchařky za 99,- Kč. 


Co jsem říkala o těch cenách? :) Devítky na konci značí, že Neoluxor je tak trochu knižní Baťa.

Postavit takovouhle knižní věž musí dát strašné práce:) 

Čau Míšo - ty jsi můj šneček :) 

Tak to byl knižní outlet. Máte poslední dny na vybrakování regálů. Jestli je na programu nějaký další outlet, to se snad teprve dozvím. Pokud ano, dám včas vědět.

Knižní outlet najdete u tramvajové zastávky Černá labuť, nebo pokud pojedete metrem, tak stanice Florenc a půjdete směrem na Náměstí Republiky, ulice Na Poříčí po pravé straně.

Otevřeno je po-pá 10-18 h.

3. června 2014

Bloger TAG - aneb čumenda do života autorova

Verča z Knižní paralely  a Adelica k Knižní louky mě nominovaly na dalšího účastníka Bloger TAGU, za což jim děkuji. Zdá se mi to jako fajn způsob, jak se dozvědět víc o lidech, na jejichž blogy chodíme slídit. :) 

Pravidla jsou následující:
1. Pověz o sobě 10 věcí.
2.Odpověz na deset otázek blogera, který tě nominoval.
3.Nominuj pět blogerů, kteří mají méně než 200 čtenářů za den.
4.Vymysli deset otázek pro ty, které budeš nominovat.
5. Informuj blogery, že jsou nominováni.



10 věcí o mně:

  1. snažím se být všestranným člověkem a ráda si stanovuji cíle, za kterýma pak jdu hlava nehlava i když....
  2. ....nesnáším plánování, jsem spontánní, nepředvídatelná (to neznamená nezodpovědná) a vyžívám se v tzv. hurá akcích
  3. miluju anglický čaj a francouzské šansony
  4. jsem životní sólista, mám strašně ráda samotu
  5. mám dvě maminky
  6. jsem závislá na nezávislosti 
  7. přátelství má pro mě větší hodnotu než láska
  8. k životu potřebuju neustálé změny, nesnáším stagnaci
  9. nejspíš mě nikdy nepotkáte v kalhotech
  10. vážím si upřímnosti. Chci slyšet pravdu za každou cenu i kdyby to mělo bolet. 

Otázky od Verči:

Místo, které by jsi jednou chtěla navštívit. Bude to Londýn kvůli Big Benu, Nový Zéland kvůli Pánu prstenů, nebo snad Narnie?
Z výše uvedených bych si vybrala Nový Zéland, ale jinak toužím po Indii a Tibetu.
Harry Potter – film nebo kniha?
Jednoznačně kniha.
Jakou knihu by sis vybrala, kdyby měla být tvou poslední?
Mládí v hajzlu nebo Spalovače mrtvol :)
Jaký vidíš smysl v cestování časem?
Chtěla bych mít možnost pozměnit minulost.
Kniha, kterou by jsi doporučila úplně každému?
Tajný deník Adriana Molea od Sue Townsendové
Tvé oblíbené místo?
Postel.
Co si představíš pod pojmem „zdravý životní styl“?
Něco, o čem spousta lidí mluví, ale nedodržuje to.
Nejoblíbenější tvor? - pozemský, nadpozemský..to je na tobě.
Pes. A zvířata všeobecně, nikdy se od nich nedočkáte takových hnusáren jako od lidí.
Vytoužená spolupráce?
Vytoužená? Sedět vedle Johna Lennona u klavíru v klipu Imagine místo Yoko Ono:)
Jak jsi se dostala k blogování, a jaká byla tvá první zrecenzovaná kniha?
Blogovat jsem začala někdy ve 14 letech na blog.cz, protože za a) odjakživa miluju psaní a za b) bavilo mě vytvářet blogové designy. O knihách bloguju od ledna tohoto roku a první zrecenzovaná kniha byl tuším Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel.

Otázky od Adelicy:

 

Máš oblíbený knižní žánr nebo čteš víceméně vše, co tě zaujme?
Co mě zaujme – buď příběhem, formou psaní nebo velikostí autorova jména – většinou chci vědět, jak píše, když je tak opěvován:) Když mě to fakt zaujme, zajímám se, co je to vlastně za člověka, jak žije nebo žil, to mě baví.
Kdybys mohl/a být v těle nějaké knižní postavy kdo by to byl a proč?
Chtěla bych být malíř Basil z Obrazu Doriana Graye. Je úžasné, když vás někdo uchvátí a zároveň inspiruje. Basil mě rozčílil tím, že nedokázal zachránit svou múzu a nechal Doriana sejít z cesty. Být na Basilově místě, vysvětlila bych Dorianovi, že krása je pomíjivá a nic není tak jisté jako to, že všechno jednou zestárne a skoná. Dorian byl naivní, ale inteligentní. A touha po kráse ho oslepila. Kdyby kolem sebe neměl bandu pokrytců, nedostal by se na zcestí tak snadno.
Máš vysněnou nějakou práci reálnou (popelář) nebo klidně nereálnou (např. lovec duchů)?
Kdysi jsem chtěla být funebrák a pak jsem chtěla lovit tornáda v Oklahomě. Lákalo by mě dělat zpovědníka v kostele:)
Máš oblíbenou nějakou knižní klasiku? Jakou?
Obraz Doriana Graye. Je to pro mě hodně osobní kniha, taky jsem nedokázala zachránit svou múzu.
Když máme před prázdninami - kdybys mohla na dovolenou kamkoliv, ať už na reálné místo nebo místo z knihy, kam by to bylo?
Indie nebo Tibet, ale záleželo by na tom, jakou bych měla zrovna náladu, protože já mám někdy náladu i na New York:)
Bojíš se něčeho nebo máš nějaké fobie?
Klauni – to se vždycky oklepu, připadají mi z nějakého důvodu zvrácení.
Kolik průměrně dostaneš knih na narozeniny nebo na Vánoce?
Počet nevím, ale každopádně je to málo :)
Jaké je tvé oblíbené jídlo, a které by jsi nedala do pusy ani za milion?
Kuře na paprice a taky dost ujíždím na domácí šlehačce. Naopak nesnáším špagety, kopr a zelené fazolky.
Je nějaké jídlo, které si ještě nejedla a chtěla by jsi ho vyzkoušet?
Humr.
Jako poslední - máš domácího mazlíčka? Pokud ano, vlož fotku.
Seznamte se s Čubí:

Blogy, které nominuji:

Knižní snění
Your Fantasy (sice má víc jak 200 čtenářů, ale mně se líbí)

Mých 10 otázek pro blogery:

  1. JAK BY VYPADALA TVOJE VYSNĚNÁ KNIHOVNA?
  2. ANTIKVARIÁT NEBO KNIHKUPECTVÍ?
  3. DO JAKÉHO HISTORICKÉHO OBDOBÍ BY SES RÁDA PODÍVALA A PROČ?
  4. TVOJE NEJOBLÍBENĚJŠÍ KNIŽNÍ NEBO FILMOVÁ HLÁŠKA?
  5. CO BYS DĚLALA, KDYBYS VYHRÁLA 10 MILIONŮ?
  6. LITERÁRNÍ POSTAVA NEBO SPISOVATEL, KTERÉHO BYS CHTĚLA POTKAT A PROČ?
  7. JAK BY PODLE TEBE VYPADAL SVĚT BEZ KNIH?
  8. BREČELA JSI NĚKDY U KNÍŽKY? POKUD ANO, U JAKÉ?
  9. KLASICKÁ NEBO NOVODOBÁ LITERATURA?
  10. CO TI V POSLEDNÍ DOBĚ UDĚLALO NEJVĚTŠÍ RADOST?