16. prosince 2015

Palác knih Neoluxor

 
 
Už jsem dlouho nepřidala nic do záložky Knižní místa a myslím, že je čas to napravit. Dneska to bude čumenda spíš pro mimopražské knihomoly, protože místní už jsou s tímhle rájem knih dokonale obeznámeni, nicméně zváni jste úplně všichni. Vítejte v největším knihkupectví u nás i ve střední Evropě - v Neoluxoru. 
 

Palác knih Neoluxor byl na Václavském náměstí otevřen 2.9. 2002 a dal čtenářům k dispozici luxusní 4 patra nacpaná knihami od podlahy do stropu. Součástí knihkupectví je i koutek Knižního klubu, kavárna Luxor Café a papírnictví. Kromě toho stojí za zmínku velká nabídka doplňkového sortimentu, takže tu můžete pořídit i nějakou milou dárkovou drobnost, jako třeba záložky, obaly na knihy, ale i spoustu dalších "must have" věcí (chlupatá propiska apod.:)). Palác knih je prozatím jediným výdejním místem pro internetové objednávky, jinak se využívá pošta nebo služba DPD. Na knihy objednané z e-shopu dostanete automaticky 10% slevu a vyzvednout si je můžete většinou hned druhý den.
 

1. prosince 2015

Hypnotizér - Lars Kepler


K severským detektivkám jsem byla docela dlouho skeptická. První kriminální vlaštovka ze severu Jo Nesbø a jeho Harry Hole si mě na první dobrou nezískali a Netopýr byl odložen na neurčito. To pravé literární jiskření jsem zažila až po seznámení s Joonou Linnou, policejním komisařem z knih Larse Keplera.
 
Když se komisař Joona Linna víceméně náhodou nachomýtne k případu brutálního vyvraždění rodiny Ekových, dozví se, že masakr přežil pouze 14ti letý Josef. Ten byl převezen s vážnými zraněními do nemocnice. I přes jeho kritický stav potřebuje Joona chlapce vyslechnout, protože v době vražedného řádění nebyla v domě jeho starší sestra Evelyn. Je tak nanejvýš pravděpodobné, že po ní právě jde vraždící maniak a chlapcova výpověď by jí mohla zachránit život. Začíná hra o čas. Joona si vyžádá na pomoc psychiatra a odborníka na traumata Erika Mariu Barka, který je zároveň známý svým výzkumem lidských traumat pomocí hypnoterapie. Komisař se snaží doktora přemluvit, aby chlapce zhypnotizoval, jelikož klasický výslech není v jeho zdravotním stavu možný. Erik se hypnóze už několik let nevěnuje a na tomto rozhodnutí nehodlá nic měnit, proto Joonovu prosbu odmítá. Nakonec ho dostihnou emoce a snaha pomoci ušetřit život mladé dívky. Erik Josefa zhypnotizuje. V hypnóze lidé mohou odhalit svoje nejčernější vzpomínky uložené hluboko v podvědomí. To, co se komisař s Erikem od chlapce dozví, uvede do chodu takový sled událostí, který byste si nevysnili ani v nejhorších snech. Jestli chcete spoiler, přečtěte si oficiální anotaci, tam je toho o ději trochu víc.

14. listopadu 2015

Mých TOP 10 knih


Tohle bývá nejtěžší otázka pro knihomoly: CO NEJLEPŠÍHO JSI ČETL/A? To je hrozně těžký říct, protože čtu neustále něco a setkávám se s velkou škálou žánrů od detektivek přes klasiky až po pohádky. Když jsem začala psát tenhle článek, nevěděla jsem, podle čeho těch top 10 knížek vyberu a docela jsem se u toho zasekla. Nicméně nakonec jsem to dala dohromady a tady je můj osobní výběr nejlepších knih, které jsem přečetla a které mě oslovily:   


9. listopadu 2015

Příběhy obyčejného šílenství - Charles Bukowski


Bukowski je v mojí hlavě spisovatelská perla vyválená v bahně, které ještě navíc zaschlo na pražícím slunci. Je to starej prasák, alkoholik, má hemeroidy a vášeň pro dostihy. Nic, co byste chtěli mít doma. Žije životem hochštaplera a co si myslí ostatní, je mu srdečně jedno. Nestydatě rozvádí svoje sexuální představy, ze kterých se slušným lidem zatmívá před očima a moralisté si dávají mokrej hadr na palici. V opilosti vede imaginární rozhovory s Hemingwayem, kterého oslovuje Ernie a mezi přáteli mu říká Hemáč. Bukowski je netaktní hovado. Přesto jsem se od jeho povídek nemohla odtrhnout a hned po dočtení mám znova čumák v další jeho knížce. Možná to o mně taky něco vypovídá...Znáte to přísloví: Řekni mi, co čteš a já ti řeknu, co jsi za člověka....:)


Všechny povídky a vůbec celé jeho dílo jsou do jisté míry autobiografické. Někdy užívá jiná jména, někdy přímo svoje vlastní. Jeho nejznámějším alter egem je Henry Chinaski, který se vyskytuje v řadě dalších počinů, třeba v románu Ženy nebo Poštovní úřad. Líbí se mi ta jeho totální otevřenost k světu, ta bezprostřednost, s jakou na vás pálí svoje nejintimnější myšlenky i to, že ze srandiček připomínající trip na LSD umí obratem přejít k naprosto vážným debatám o literatuře. Samotář se sklonem k exhibicionismu totálně obnažil svojí duši i tělo.


Příběhy obyčejného šílenství je moje první kniha od Bukowskýho a často čtu a slýchám, že je to jedna z jeho slabších. Nemůžu se dočkat, až si teda přečtu ty nejvychvalovanější, protože už touhle "slabší" si mě Bukowski omotal kolem prstu. Sám napsal, že nejlepší cesta, jak někoho zaujmout, je šokovat ho a můžu potvrdit, že to funguje skvěle. Na druhou stranu nelze tvrdit, že ta knížka je dokonalá. Spíš bych to charakterizovala jako dva extrémy: některý povídky vás totálně polapí a vtáhnou a u některých budete mít pocit, že ještě chvíli a unudíte se k smrti. Možná je to překladem, protože to překládali tři lidi, ale to si nejsem jistá, nenapadlo mě se u těch pár nudných podívat, kdo je přeložil. V každým případě ale zábava převažovala nad nudou.

Bukowskýho humor je sprostej, hnusnej a cynickej. Já se tomu směju, protože můj taky, ale pokud tu knížku někdo s odporem hodí do kotle, tak se tomu až tolik divit nebudu. Bukowski je víc než kdo jiný ten typ spisovatele, kterýho buď nesnášíte nebo milujete. Bukowski je důkazem, že i soustavně ožralí lidi můžou mít někdy dobrý úvahy o životě. Do jedný knížky vetknul obrovskej kontrast toho, jak moc můžeme být vysoko a kam až můžeme klesnout. A ať už je to jakkoli, buďme sami sebou, protože "Svět patří těm, co se neposerou."

Z anglického originálu Tales of Ordinary Madness přeložili Bob Hýsek, Michala Marková a Martin Svoboda. Originál vydán v roce 1983 nakladatelstvím City Lights Books v San Franciscu. U nás vydalo nakladatelství Argo v roce 2006, 252 stran

30. října 2015

Deník Dity P. 1 a 2 - Dita Pecháčková

Deník Dity P. 1

Dita Pecháčková mě zaujala ve svém pořadu o vaření. Líbila se mi ona, její kuchyň a především její jednoduché recepty. Mám ráda, když je vaření snadné, ale efektivní a Dita to v televizi přesně takhle podala. Když před třemi lety vydala svoji první kuchařku, zběsile jsem o ní psala Ježíškovi. O Vánocích jsem se s ní už mazlila a na Nový rok zkoušela vyprošťováky, kterým Dita věnovala celou kapitolu.
 


Dneska se vydává strašný množství kuchařek a když někdo chce opravdu zaujmout čtenáře/kuchaře, nestačí vydat jen obyčejnou, recepty popsanou knihu. Musí do toho přidat něco víc. Dita do svojí kuchařky přimíchala celý svůj život, svoje sny, svoje vzpomínky, o kterých se na několika stranách velmi čtivě rozepsala. Deník Dity P. má tak oprávněně svoje jméno.
 

5. září 2015

Staré pověsti české a moravské / Staré pověsti české

STARÉ POVĚSTI ČESKÉ A MORAVSKÉ
Alena ježková / Renáta Fučíková

Staré pověsti české vám asi nemusím představovat, jelikož spadají do povinné četby druhého stupně základní školy. O těchto dvou knihách jsem se rozhodla napsat, protože v poslední době často slýchám prosby o články zaměřující se na klasické knihy a taky proto, že to jsou jedna z nejpěknějších vydání, s kterými jsem se zatím setkala. 

První knihu s názvem Staré pověsti české a moravské mají na svědomí spisovatelka Alena Ježková a malířka Renáta Fučíková. Pověsti jsou seřazeny tak, aby na sebe časově navazovaly, což čtenáři usnadní celkovou orientaci v dějinách. Také každou z pověstí uvozuje krátká zmínka o způsobu života lidí v době, ke které se ona pověst zrovna vztahuje. 


1. září 2015

Volání kukačky - Robert Galbraith (J.K.Rowlingová)


Volání kukačky je první knihou z plánované série detektivek Roberta Galbraitha, pod jehož jménem píše PANÍ SPISOVATELKA J.K.Rowlingová, kterou jistě představovat nemusím. Když v roce 2014 Kukačka vyšla u nás, přečetla jsem si ukázku a popravdě mě zrovna neoslovila. Druhá Galbraithova kniha, Hedvábník, která je volným pokračováním Volání kukačky,  mě naopak chytla hned od začátku. Tak jsem se rozhodla, že si přečtu i Kukačku, abych si doplnila informace o hlavních postavách.

S příběhem jsem ze začátku bojovala, protože zavražděná modelka Lula mi zrovna k srdci nepřirostla a bylo mi jedno, že je mrtvá. Prostě mě nezajímala. Prostředí světa módy mi přijde povrchní a neosobní, takže ani tady se autor/ka do mého vkusu netrefila. S čím se ale trefila a to přímo do černého, je detektiv Cormoran Strike. "Co to je proboha za chlapa tohle?", říkáte si a musíte se smát, protože Cormoran Strike je ve všem co dělá setsakramentsky svůj. Získal si mě především ironickým smyslem pro humor (na ten já hodně slyším). Dojem na mě udělal také svojí vůlí a nezdolností i přes všechny starosti v profesním i osobním životě.

Kukačka mě pohltila až někdy v půlce knihy, kdy jsem se konečně seznámila s Lulou a chtěla jsem vědět, proč umřela. Do té doby jsem to přežívala jenom díky vedlejším dějovým zápletkám se Strikovou novou sekretářkou Robin. Ta mě fakt baví. Má šmrnc, tah na branku, je to ženská do nepohody a v horkých chvílích improvizuje s klidem Američana, což perfektně doplňuje Strikův poker face. Moc dobrá dvojka tihle dva.

Rozuzlení zápletky je překvapující a nepředvídatelné. Osobně jsem měla úplně jiného kandidáta na vraha. Rowlingová prostě umí psát, umí čtenáře strhnout svým stylem. U  téhle knihy mě udržel právě styl psaní, než děj jako takový. Občas jsem sice trochu nadávala nad jistou, podle mě až zbytečnou roztahaností děje. Rowlingová se v popisech míst a situací vyžívá, takže si můžete udělat detailní obraz všeho, co se na papíře právě děje. Já bych se ovšem spokojila i s menším počtem popisných informací.

Sečteno, podrženo, musím říct, že Hedvábník se mi líbil o hodně víc a jsem ráda, že Rowlingová nepíše přímo navazující ságu jako u Harryho Pottera, ale že tady je jedno, kterou knihou začnete. V Hedvábníkovi už je znát jak vývoj postav, tak posun spisovatelky co se detektivek týče. Jen tak dál, těším se na další Galbraithův počin :)

Z anglického orginálu The Cuckoo´s Calling přeložil Ladislav Šenkyřík
Vydalo nakladatelství Albatros Media - Plus v roce 2014, originál vyšel 2013, 480 stran

5. srpna 2015

Mortdecaiův záhadný případ s knírem - Kyril Bonfiglioli

Knihu Kyrila Bonfiglioliho jsem si přečetla po zhlédnutí filmu, který byl na její motivy v nedávné době natočen. Johny Depp opět hýřil svým typicky potrhlým humorem a ve výsledku z toho byla celkem slušná komedie. Podívala bych se na ní klidně znova. Jak se většinou stává, že knižní předloha bývá lepší než film, tak tady to bohužel neplatí. Tvůrci filmu se inspirovali pouze hlavní postavou Mortdecaie a několika dalších vedlejších postav. Příběh jako takový si z knihy nevypůjčili a ani se tomu moc nedivím. 


Očirvoucí oranžová obálka láká čtenáře na výjimečný příběh. Pravda je taková, že jde o obyčejnou detektivku. Proti detektivkám nic nemám, ale tahle mi přišla místy docela průměrná.  Zápletka sice není úplně bez nápadu, ovšem děj jakoby se ztrácel kdesi v dáli za výrazným charakterem excentrického Charlieho Mortdecaie. Ten je posedlý myšlenkou nechat si narůst knír, o který se stará s dojemně mateřskou péčí. Co na to jeho manželka Johanna, to je věc další.

Mortdecai je vedením univerzity pověřen diskrétním čmuchalstvím kolem údajné sebevraždy jakési profesorky. Celá věc smrdí, protože ona profesorka byla žena velmi zvláštního ražení a proti sebevraždě vypovídá hned několik indicií, před kterými policie z kdovíjakého důvodu zavřela oči. Mortdecaiův úkol zní jasně: dokázat, že se madam nezabila sama, ale někdo jí k tomu dopomohl. Při hledání pravdy musí Mortdecai překonávat nemalé překážky od nadutých profesorů až po ruské prostitutky. Jeho oblíbený pohonný systém jménem alkohol mu situaci taky zrovna neusnadňuje. Celá kniha stojí na jeho svérázném humoru, velké míře cynismu a ironie. Mortdecai čtenáře dokáže stáhnout zcela na svojí stranu, ovšem ne jako parťáka, nýbrž pouze jako diváka. Na první pohled zaujme, ale pod povrchem toho moc nenajdete.

Autor má velmi osobitý styl psaní, který musel být hodně složitý na překlad. Ten ovšem dopadl na jedničku a jedinou drobnou vadou na kráse tak zůstává velké množství cizích termínů, které jsem si občas musela vygooglit. Jinak nevím jak vy, ale já si chci nad detektivnou trochu popřemýšlet. Tady mi sice chybělo napětí, ale zase to vyvážil parádní humor, který mi sedl a tak nemůžu říct, že by pro mě byla knížka zklamáním. Spíš jsem byla zmlsaná filmem a čekala jsem větší show.  Pokud hledáte letní detektivní oddechovku a chcete se i zasmát, můžu vám Mortdecaiův záhadný případ s knírem klidně doporučit.

Z anglického originálu The Great Mortdecai Moustache Mystery přeložili Martin Pokorný a Michala Marková
Vydalo nakladatelství Paseka v roce 2015, 256 stran.

2. srpna 2015

Hudba pro Kláru - Elizabeth Subercaseauxová

Román o životě skladatele Roberta Schumanna jsem si vybrala, protože jeho Träumerei je jednou z mých oblíbených skladeb. Poprvé jsem jí slyšela naživo na jednom vánočním koncertě a nějak se mi vypálila do paměti. Na Hudbu pro Kláru jsem proto byla zvědavá. Že to bude taková studená sprcha, to mě nenapadlo.


I když se vyprávění Kláry a Roberta po kapitolách střídá, kniha jako celek je spíš životopis Kláry Schumannové. Slavný skladatel vystupuje pouze z prostředí psychiatrické léčebny, kam byl na poslední roky svého života umístěn a přišlo mi, že v knize jakoby jenom "přicmrndává" životnímu příběhu Kláry Schumannové. To mě trošku zamrzelo. Záleží asi zase na vkusu každého soudruha, ale já jsem prostě čekala, že tam bude víc Schumanna.

Kláru Schumannovou jsem neměla ráda už po několika stranách. V mládí byla rozmazlená holčička s rypáčkem silně nahoru a zůstala taková po celý život. Možná byla nadaná klavíristka, ale každý talent je něčím vykoupen a u Kláry to byl zrovna zdravý rozum, který postrádala. Jak si jindy uměla dupnout kvůli svým rozmarům, tak v zásadních věcech zůstávala nečinná a omezená. Hudbě obětovala naprosto všechno - svůj život, výchovu svých 8 dětí, svého geniálního manžela - dokázala být inspirací, ale nikdy ne oporou. Zdála se mi místy až nesnesitelně chladná. Však taky skoro celý ten příběh je jedna velká tragédie. Tragédie protkaná všudypřítomnou smrtí a zoufalstvím. Jakoby ti dva celý život jenom chybovali a žili jen proto, že jim občas někdo někde v koncertní síni zatleská. Něžné duše to možná nazvou krásným romantickým příběhem dvou lidí milujících hudbu, ale já vidím jenom chyby a jejich následky. 

Hudba pro Kláru je smutná (pro někoho dojemná) knížka o smutném životním příběhu dvou nadaných lidí. Nevěřím tomu, že byl Robert Schumann blázen, kterého je nutno držet pod zámkem. Zase ta zabedněnost dob minulých.... Možná byl labilní a přecitlivělý, ale depresivní prostředí léčebny a nezájem jeho milované ženy mu ještě víc ublížili. Kdyby byl tolik pomatený na smyslech, jak o něm jeho ošetřující psychiatr (další ignorant) tvrdil, nikdy by nemohl složit tak nádhernou a emotivní hudbu. Dílo blázna vypadá jinak.

Tu knížku jsem četla strašně dlouho, protože s Klárou jsme si opravdu nesedly. Nemám nic proti smutným příběhům, život bývá někdy krutý, ale ona mi přišla vyloženě hloupá. Ráda bych slyšela další názory a poznatky, protože mě zajímá, jestli zapůsobila tak negativně jenom na mě nebo i na vás. Autorka je údajně pravnučkou Roberta a Kláry Schumannových, tudíž téma měla zmáknutý na jedničku, což dokazuje výborná realističnost postav, míst a celého děje.

Ze španělského originálu La música para Clara přeložila Jana Suchánková
Vydalo nakladatelství Metafora v roce 2015, 350 stran. 

22. července 2015

Dalajlamova kočka - David Michie

Dalajlamovu kočku jsem si vybrala, protože mě zajímá východní filozofie, ale nestála jsem přímo o učebnici Buddhismu. Chtěla jsem něco nenáročného. Když se mi tahle kniha náhodou dostala do rukou a nabídla mi možnost nahlédnout do dalajlamova života kočičíma očima, nešlo odolat.

Příběh začíná, když Jeho Svatost dalajlama zachrání bezbranné kotě před velmi neveselým osudem. Kočka dostane jméno Jeska. Nevím, jestli se mi víc líbily popisy buddhistického prostředí, kde se děj odehrává a nebo jak pěkně autor zpersonifikoval kočičí myšlení, každopádně kniha se čte téměř sama. Jeska je kočkou Jeho Svatosti a je na to patřičně hrdá. Nosí čumáček pěkně vysoko, ale jako každé mládě si pochopitelně nabije kokos. Postupně získává zkušenosti a mění priority. Stává se z ní rozumná kočka a její ponaučení se dají krásně přenést i na nás dvounožce.

Kočičí pohled na svět kolem tak uznávané osobnosti, jako je dalajlama, je patřičně rozmanitý. Dozvíte se, jak probíhá běžný den v jeho paláci, získáte nový rozhled o Buddhismu a objevíte spoustu užitečných moudrých pravd. Kočky bývají gurmáni. Jeska není jiná a její výpravy za dobrotami jsou jedny z nejhumornějších částí knihy. Zajímavé mi přišly i rozhovory mezi dalajlamou a jeho hosty. Pasáží zaměřených na duchovní rozvoj člověka je v knize sice minimum, ale o to výrazněji je čtenář vnímá.

"Nebezpečí seberozvoje spočívá v tom,
že vás může svést k přílišnému zaujetí sebou samým,
k omámením sebeláskou a sebestřednosti."

Líbilo se mi, jak nenásilně autor v knize dovedl čtenáři přiblížit některé hlavní principy Buddhismu, když přímo poukazuje na karmický přínos laskavého chování a upozorňuje na důsledky hněvu. Co mě naopak trošku rozladilo, byla opětovně milostná kočičí zápletka. Já nevím, že to ti spisovatelé musí všude cpát. Tahle knížka je tak pěkná, že by se s klidem obešla bez toho, aby hlavní hrdinka mňoukala úžasem nad hrou svalů statného kočičáka. Možná to autor zmínil kvůli dalšímu dílu, ale i tak mi přišlo, že jí v tomto směru polidštil zbytečně moc.

Dalajlamova kočka je příjemnou oddychovkou, které nechybí humor a kterou ocení zejména citově založení lidé. A milovníci koček, samozřejmě:)

Z anglického originálu The Dalai Lama´s Cat přeložila Petra Vlčková
Vydalo nakladatelství Synergie v roce 2013, 256 stran

29. června 2015

AUDIOKNIHA - Analfabetka, která uměla počítat - Jonas Jonasson

Líbil se vám Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel? Pokud ano, jistě vám neušla aniAnalfabetka. Druhý román Jonase Jonassona se ke mně dostal jako audiokniha. Na divoké neuvěřitelné příběhy si u Jonassona budeme muset nejspíš zvyknout. Čeká nás další atomové dobrodružství.
Příběh se točí kolem chudé jihoafrické dívky jménem Nombeko, která sice neumí číst, ale za to bravurně ovládá matematiku. Její inteligence jí otevře cestu na místa, kam by se dívka jejího společenského zařazení normálně nikdy nemohla dostat. Zažívá spoustu životních dramat a zvratů, ale přesto si udržuje pozitivní přístup, smysl pro humor a není snad situace, se kterou by si nevěděla rady. Zlom nastává ve chvíli, kdy se dostane jako uklízečka na jadernou základnu a odtud do Švédska. Bohužel díky omylu 3 praštěných číňanek dojde k tomu, že s ní z Afriky přicestuje místo bedny antilopího masa bedna s atomovou bombou.

Nerada bych se tady nějak přehnaně zamotala do srovnávání Analfabetky se Staříkem, ale je pravda, že mě tenhle příběh malinko zklamal. Ne v tom směru, že by byl špatně napsaný, to vůbec ne, jen mám pocit, že jeden blázinec kolem atomové bomby bohatě stačí. Mrzí mě, že se Jonasson v námětu opakuje, protože ten jeho šílený styl psaní, kde se děj mění z minuty na minutu, se mi fakt líbí. Bohužel opakovaný vtip přestává být vtipem. Tak snad příště. Na druhou stranu jsem byla velmi mile překvapená úžasně živými vedlejšími postavami. Většina z nich jsou totálně prdlí exoti a chtějte po takových, aby vymysleli nějaký rozumný řešení, co s atomovou bombou. Navíc v zemi, která atomovými zbraněmi nikdy nedisponovala.  Za zmínku stojí i to, že autor má talen psát o politice tak poutavě, že vás to baví i když normálně tyhle řeči nesnášíte. Ani tady Jonasson nešetří humornými zápletkami.

Stejně jako Staříka načetl i Analfabetku Martin Stránský a tímto mu chci vyseknout obrovskou poklonu za to, jak si s textem vyhrál. Jeho změny hlasu podle konkrétních postav skvěle  pomáhají posluchači v dotváření obrazu děje. To je určitě velké plus, protože když jsou všechny postavy namluvené stejným hlasem bez dělání rozdílů v intonaci, posluchač snadno ztrácí pozornost (nebo aspoň já jo). Číst si knihu jedním hlasem v hlavě a poslouchat jí načtenou jedním hlasem je podle mě docela rozdíl. Ani jedno není špatný, ale rozdíl tam prostě je. Myslím, že Analfabetka bude dobrým letním společníkem jak u moře, tak klidně i za deštivých dnů strávených někde na chalupě.

Co na ní říkáte? Četli jste, líbila se/nelíbila nebo jí máte zrovna v plánu? :) Teď jsem zjistila, že se stala dokonce audioknihou roku 2014.

Vydalo vydavatelství Panteon, 12 hodin 47 minut.
Za poskytnutí audioknihy děkuji Audiotece.cz
Knihu můžete pořídit přímo ZDE

Ještě jsem se chtěla zeptat, kam se chystáte na léto? Já pro velký úspěch jedu tam co loni, do pr... Jestli tam někdo jedete taky, dejte vědět a můžem se sejít.  Přichystám chleby s paštikou :)

22. června 2015

Proč obrazy nepotřebují názvy - Ondřej Horák a Jiří Franta

Nejvíc se vždycky naučíme ne teorií, ale tím, že někdo jde a ukáže nám, jak to funguje v praxi. A nejlepší je, když to podá zábavnou formou, stejně jako to udělali pánové Horák a Franta v knize Proč obrazy nepotřebují názvy. Pokud chcete ve svých (nebo klidně i cizích) dítkách zkusit rozdmýchat zájem o výtvarné umění a přitom se sami něco dozvědět, jste na správných stránkách.

Knihy o umění většinou nemívají ani jednu ucelenou dějovou linku, natož několik. Jenže tady je všechno jinak. Nejprve se vydáme do galerie ve společnosti babičky a dědečka, kteří umění milují a snaží se ho každý po svém přiblížit svým vnoučatům Emě a Mikulášovi. V ten samý moment se na pozadí rozehrává jakýsi kriminální příběh, takže to vypadá,  že se nám z návštěvy galerie stane pěkně napínavé dobrodružství.





Tahle kniha je sice zařazená do kategorie knih pro děti a mládež, ale stejně tak v ní najdou pobavení a poučení i dospělí. Autoři vytáhli zajímavosti z uměleckých směrů od klasiky až po modernu, což perfektně shrnuli v rozkládací časové ose, která je na konci knihy. Trochu mi to připomíná knihu Josefa Bruknera Pojďte s námi za obrazy, kterou jsme měli ve škole a myslím, že původní myšlenku měli autoři podobnou: ukázat, že umění není jenom statická věc, na kterou se díváme pouze proto, že  je vizuálně krásná, ale že k nám může promlouvat, může ovlivňovat naše emoce nebo nás inspirovat.



Kniha byla oceněna cenou Magnesia Litera 2015 a myslím, že právem. Tento výborný literární počin může otevřít cestu k umění lidem všech věkových kategorií. Líbí se mi popisy, které jsou velmi milé a lidské. Díky příběhu nemá kniha nudný učebnicový ráz i když poskytuje cenné informace. Za zmínku stojí určitě i skvělé ilustrace. Ať si říká, kdo chce co chce, obrázky jsou pro děti vždycky zajímavější než prostý text. Však si vzpomeňte na Obrázky z českých dějin a pověstí. Myslím, že spousta našich dějepisných znalostí pochází právě z nich. Samozřejmě kdo nejste troškaři a chcete dětem poskytnout dokonalý přehled, můžete si vzít v práci dovolenou, miláčkům naordinovat týdenní angínu a projít s nimi všech 10 svazků Dějin umění. Kdo dojde aspoň do půlky jedničky, dostane skákacího pavouka a pytlík bonbonů :)

Vydalo nakladatelství Labyrint v roce 2014

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Labyrint 

9. června 2015

Girl Online - Zoe Sugg

Z Girl Online mám dost smíšené pocity. Na jednu stranu se mi líbila a na druhou ne. Možná je to tím, že je zaměřená na mladší čtenáře, možná už jsem moc rozmazlená, nevím. Opět jsem se přesvědčila o tom, že bestsellerem je všechno, co se za bestseller prohlásí. Zájemci o pubošský románek nechť se staví do fronty!




Hlavní hrdinkou je patnáctiletá Penny, která mě vytáčela hned od začátku. To, že je nešikovná, to se dá přejít, každý nemůže být nadaný. Ale že je hysterická, všechno přehnaně prožívá a neumí si z ničeho udělat srandu, natož sama ze sebe, to mi bylo vyloženě protivný. Vůbec jsem se nemohla vžít do její kůže. Hned na několika místech knihy jsem měla chuť jí jednu plesknout, aby se uklidnila. Kromě debilky Penny se v knize naštěstí nachází i postavy s  více zajímavým charakterem. Gay Elliot mě hodně bavil, jeho vstupy byly vtipný, milý, občas vyplodil i větu, která byla hodna zapamatování. Stejně tak Noah, který se objeví až v druhé půlce knihy, je poměrně snesitelný. I když v jedné scéně, která měla působit vážně a dramaticky, jsem dostala záchvat smíchu. To ovšem není chyba knihy, ale toho, že já nemám cit pro romantiku.
K příběhu bych řekla asi tolik: hezky se čte, ale je naprosto absurdní. Nemožný. To prostě nemůže být pravda. BACHA SPOILER kdo chce označí kurzoremRodiče mají svatební salon a dostanou přes Vánoce zakázku na obří svatbu v New Yorku. Jede skoro celá rodina i kámoš gay. Klienti jim všem zaplatí pobyt v jednom z nejluxusnějších hotelů ve městě. Penny se zmizet zrovna hodí, protože si na školním představení utrhla ostudu jako prase. V New Yorku se seznámí s 18ti letým bezchybným gentlemanem, do kterého se během hodiny šíleně zamiluje a ze kterého se nakonec vyklube někdo úplně jiný. Budete fakt čumět. Vám se tohle zdá reálný? Mně teda moc ne. Autorka se nedržela ani trochu při zemi a do knihy vetkla svoje vysněné představy. Možná to znáte - když si něco představujete v hlavě, je to krásný, ale jakmile to plácnete na papír nebo tomu dáte nějakou reálnou podobu, vypadá to směšně. Takový věci by v hlavě měly asi zůstat.
Velkým plusem Girl Online je fakt, že je čtivě a nenáročně napsaná. Takže rychle ubývá. Taky mi bylo sympatické, že příběh ukazuje jak skvělá i nebezpečná umí být sociální média. Líbily se mi i pasáže z blogerského světa. Knihu napsala v Británii známá blogerka a youtuberka Zoella. Já jsem jí doteď neznala a bohužel tohle dílko mě ani přes občasné dobré záchvěvy nepřesvědčí, abych jí věnovala svůj další čas. Možná kdyby mi bylo tak 13, tehdy bych jí to asi žrala. Asi jsem už na takovýhle srandičky stará. Zkuste a uvidíte. Ráda bych tady vaše názory!! :)

Z anglického originálu Girl Online přeložila Vanda Senko Ohnisková
Vydalo nakladatelství Jota v roce 2015, 360 stran

2. června 2015

Mimo školu - Průvodce začínajícího mimoškoláka

V jedné písničce od Chinaski se zpívá, že ty nejlepší věci jsou zadarmo. Všichni víme, že dneska je zadarmo akorát tak pěkný kulový. Knížku, se kterou vás chci teď seznámit, jsem získala na Martinus.cz a vy můžete taky, pokud vás zaujme. Nejdřív jsem k ní byla silně nedůvěřivá, jenže ono ejhle. Jak se později ukázalo, tahle knížka má pro mě větší hodnotu než všechny moje doteď přečtené knihy osobního rozvoje dohromady.

Pokud chcete dosáhnout svých cílů, samotná vůle nestačí. Existuje  spousta dostupných informačních zdrojů. A většina z nich je hrozná. Mezi ty nejlepší patří ty, které vás naučí, jak se učit. Nalezení takových návodů je nesmírně prospěšné, protože v dnešní době jsme studenty celý život. Pořád se musíme učit nové věci, abychom si zachovali přehled a dovednosti pro zvládání profesního i soukromého života. Tak proč si to učení neusnadnit, když je možnost?

Průvodce začínajícího mimoškoláka je soubor myšlenek, které vám mohou pomoci se systémem sebevzdělávání. A je jedno, jestli to použijete ke studiu ve škole nebo ke studiu něčeho, co vás prostě jen baví a zajímá. Je fakt, že cílová skupina téhle knihy jsou lidé ve věku 18-30 let, takže převážně studenti středních a vysokých škol, ale doporučuju jí  přečíst každému bez výjimky. Objevila jsem v ní spoustu skvělých nápadů a myšlenek u kterých lituju, že mi je někdo neřekl dřív. Tahle kniha (ani žádná jiná) z vás superúspěšného borce neudělá, ale dá vám dobré tipy, co lze udělat, když se chcete úspěšnými stát. Hodí vám záchrannou udičku inspirace, když nevíte, co se sebou. Ten samý problém, který řešíte třeba teď vy, řešilo s největší pravděpodobností už mnoho lidí před vámi, takže není důvod opakovat staré chyby.


Na téhle knize se mi líbí spousta věcí. Jednoduché odstavcové zpracování se dobře čte a forma článků X něčeho pro dosažení něčeho je mi taky sympatická. Z rad uvedených v knize se dozvíte, jak si usnadnit sebevzdělání, ale zároveň i to, že špičkové vzdělání nemusí být vždycky zárukou úspěchu. Nejvíc mě zaujala kapitola o Generaci Y, do které patřím a taky že existují možnosti, jak změnit vlastní identitu (vnímání sama sebe) za účelem dosažení cíle. Byla jsem ráda, že kniha není čistě teoretická, ale je zahrnuta i duchovní stránka člověka, vnímání, emoce. Na rozdíl od většiny knih osobního rozvoje tady úplně chybí okecávací omáčka, což je super. Všechno je napsáno na rovinu, jasně, bez zbytečných příkras, ale zároveň pro čtenáře velmi přívětivě. Výhodou e-knihy jsou také odkazy, na které si můžete klikat během čtení a podrobně se tak seznámit s tím, o čem zrovna čtete. Jestli jsem vás aspoň trochu nalákala, vůbec neváhejte a knihu si stáhněte. Prozatím je zdarma. Jsem si jistá, že si z ní něco vezme úplně každý.

Na knize se podílel kolektiv autorů:
František Dalecký, Johana Kapošváryová, Veronika Portešová a Jan Rážek

Vydalo vydavatelství Backstage Books v roce 2015, 343 stran

Více o projektu Mimoskolu.cz 
(knížku si můžete nechat poslat na e-mail, ale je k dostání i na Google Play nebo Kosmas.cz či Martinus.cz)

27. května 2015

Nestydaté plavky - C.D.Payne

C.D.Payne po patáliích s Brendou Velikou přichází s dalším humoristickým románem. Tentokrát si dáme krásný americký retro 50. let, okořeníme to velkou dávkou flirtování a k tomu si pustíme desky Elvise Presleyho. A aby nám z toho všeho samým štěstím nehráblo, dodávám, že to všechno si užijeme zavřeni v továrně na plavky pro pořádný ženský kdesi v Best of  Prdelákově celý Kalifornie.

Colm právě odpromoval na Harvardu a jeho snem je Hollywoodský film. Samozřejmě student = žádný prachy, takže nezbývá, než se s prosíkem a smutným kukučem odplazit k otci, zda by nemohl zapůjčit jistý obnos zelených papírků do rozjezdu. Bohužel tatík ze staré školy nepustí chlup, dokud zhýralý synáček neprojeví notnou dávku zodpovědnosti. Jako ideální prověrka se jeví firma na výrobu plavek, kterou zdědil po bratrovi. Prosadí se Colm jako šéf ve firmě, kde jsou všichni zvyklí na svou denní rutinu a neochotní cokoli měnit? A co na to jeho drahá polovička, která zůstane tisíc kilometrů daleko?

Když Colm vidí, do jakýho zapadákova ho stařešina poslal, je si jistý, že tu vydrží tak týden a dost. Jeho názor změní až překvapení v podobě více než sympatické hospodyně Jean, která se stará o strýcovu (teď už nebožtíkovu) domácnost. Už při první návštěvě firmy je mu jasné, že pokud jí chce udržet, musí udělat několik inovátorských opatření, za která mu ne každý zaměstnanec zrovna poděkuje. Tak pomalu přichází na svět plavky, které jsou na tu dobu šokující, ale později dobudou svět - bikiny.

 
Líbí se mi, jak se Payne vždycky vyřádí na psychologii hlavní postavy. Těšila jsem se na dalšího loosera do sbírky, ale tady spisovatel dost ubral. Colm je fešák se zdravým sebevědomím a trošku širším srdcem. Přehnaně puritánská atmosféra 50. let musela být strašně otravná - když o tom tak čtu, jsem fakt ráda, že tomu Květinové děti v šedesátkách udělaly přítrž.  Nicméně pravidla jsou od toho, aby se porušovala, takže vás čeká několik žádostí o ruku, výměna (skoro)manželek a sem tam nějaké to ostřejší milostné dobrodružství. Až se budete v létě nudit,  popadněte knížku, něco dobrýho k tomu a běžte se vyvalit někam k vodě. Jo a nezapomeňte si plavky.

Z anglického originálu Cheeky Swimsuits of 1957 přeložila Naďa Funioková
Vydalo nakladatelství Jota v roce 2015, 320 stran

17. května 2015

Rudo - Daniel Majling

Rudo je třicetiletý asociální cynik, který má (nečekaně) problém s navazováním vztahů se ženami. Často dumá nad smyslem života, řeší, co ho čeká po smrti, proč jeho bradavky mluví - zkrátka samá podstatná životní témata.  To všechno za pomoci svých povedených kamarádů, ve kterých je dobroty asi jako v pr..li medu. Když k tomu přidáte jednoduché kresby, pořádnou dávky černého humoru a nadsázky, vznikne vám parádní komiks na zabití několika líných hodin. 

 



Daniel Majling je provokatér a ve svých komiksových povídkách se nezastaví vůbec před ničím. Klidně nechá jednu z hlavních postav vykupovat invalidní vozíky a prodávat je na motokrosu nebo ukrývat autora Satanských veršů, za jehož hlavu je vypsána tučná odměna. Zesměšní většinu světových náboženství a události žene do příšerných extrémů, až se veškerá vážnost mění v absurdně humorné situace. Tehdy se už výbuchu smíchu neubráníte. Díky svojí provokativnosti by se Rudo mohl stát trnem v oku spoustě lidí, proto hnidopichové, náboženští fanatici nebo odpůrci peprných výrazů nechť se odeberou o knihu dál. 



Ke komiksům se dostanu strašně málo. Což je škoda, protože komiksy pro dospělé typu Rudo jsou jedním z nejlepších zdrojů knižní zábavy. Rychle se čtou a mozek si u nich odpočine po všech těch románech a dramatech. I když v tomhle případě to není tak úplně pravda, protože při čtení komiksu Rudo určitě zužitkujete všeobecný přehled. Kdo ho nemá, googluje jména slavných filozofů jako já.



Rudo není úplně pro každého, jak jsem psala už nahoře, ale pokud máte rádi cynické hlášky, černý humor a jste v jádru trošku zlomyslní, určitě se skvěle pobavíte. Tenhle komiks nejde jedním směrem. Daniel Majling umí použít inteligentní humor, ale zároveň si umí udělat srandu i z nemyslitelných ptákovin. A kdyby jste Ruda ani po přečtení neměli dost, tady máte stránku na FACEBOOKU, kde si ho ve slovenštině můžete ještě dosyta užít.

Ze slovenštiny přeložil a editoval Ondřej Kavalír 
V edici Labyrint komiks vydalo nakladatelství Labyrint v roce 2014, 250 stran

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Labyrint

7. května 2015

Hlavosvět: U Zvědavého poutníka - Jan Šumbera

Každý máme nějaký svůj vnitřní svět. Bývá většinou lepší než ten, ve kterém skutečně žijeme. V novém fantasy románu Jana Šumbery se ze čtenáře stává poutník, kterého čekají světy hned dva. Jeden starý, který pomalu pohlcuje zlo a nový, který je zcela čistý a bezpečný. Jenže může takový čistě dobrý svět vůbec fungovat? Neměla by být mezi zlem a dobrem rovnováha? Říká se přece, že všechno zlé je k něčemu dobré...



Vše, co si dokážete představit, je skutečné

Tyto dva světy se v mnoha ohledech zrcadlí. Ať už jde o jméno města, kdy se v jednom světě nachází město Xikanjad a v druhém město Dajnaki (přečtěte Xikanjad pozpátku) nebo o potomky Tvůrců a Umělců přírody - v novém světě žijí jakási mladší já svých předchůdců ze starého světa. Tyto osoby se navzájem setkávají, cestují spolu mezi světy a snaží se za pomoci přátel všemi silami porazit zlo v podobě Radních. Ti berou lidem Jiskru, což je pro ně zdroj štěstí a energie, a jakmile se dozví o existenci nového světa, začnou prahnout i po něm.


Naštěstí to není obyčejný hmatatelný svět. Je to vnitřní svět Kiry Doukiové - třináctileté dívky, v jejíchž žilách koluje prastará krev Umělců přírody. Díky ní má Kira zvláštní schopnosti. Ovládá např. runovou magii, která je úzce spjata s přírodou, může mluvit se skřítky apod. Podaří se našim hrdinům Kiřin svět zachránit nebo zanikne ve snu stejně tak, jako ve snu vznikl? Pojďte zjistit, jak hluboká je lidská mysl. Není důvod se domnívat, že svět je něco neměnného.



  


Lidé stále potřebují nějaké životní zvraty. Život je pak bohatší. Ze života bez podnětů vzniká vakuum, které pomalu plní mysl a v kterém nemůže  vzklíčit žádná dobrá myšlenka. Mysli se pak lehko zmocní zlo. 

Nechci z děje prozrazovat zbytečně moc. Naštěstí je tento román tak obsáhlý a propracovaný, že jsem snad nikomu překvapení nezkazila. Kniha vypráví hned několik příběhů, které se navzájem prolínají. Taková bohatá vrstevnatost může hlavně ze začátku méně pozornému čtenáři způsobit zmatek. Nicméně tento náročný začátek je nutný k tomu, aby čtenář pochopil všechny následující souvislosti a rozhodně by se neměl stát důvodem pro odložení knihy.


Nejsilnější stránku knihy vidím v dokonale vymazlených postavách. Díky perfektní psychologii a detailním popisům si hlavní postavy rychle oblíbíte. Většina z nich má velmi výrazný charakter a nadpřirozené schopnosti. Předností fantasy příběhů jsou právě různí mudrci, skřítci, trollové a další kouzelné bytosti, které na stránkách této knihy přímo ožívají. Brzy po seznámení s nimi zjistíte, že jsou to naprosto ideální kandidáti na společnou pouť prostorem i časem.

Prvotina Jana Šumbery U Zvědavého poutníka je kniha pro ty, kdo u čtení rádi zapojují mozek. Prakticky od začátku do konce čtenář zjišťuje nové informace. I když jsem měla na začátku menší potíže, brzy jsem se v ději zorientovala a musím říct, že tahle kniha je skvělá. Jeden z nejpropracovanějších fantasy příběhů, které jsem za poslední cca rok četla. Kolikrát jsem se zastavila nad zajímavou životní myšlenkou nebo krásným slovním obratem. Je vidět, že si s příběhem autor hodně vyhrál a doufám, že bude v podobném duchu pokračovat.

Vydalo nakladatelství Petrklíč, s.r.o. v roce 2015, 359 stran.
Za recenzní výtisk děkuji Janu Šumberovi

26. dubna 2015

AUDIOKNIHA - Dýchací metoda - Stephen King

Jsem příznivec audioknih. O jejich výhodách jsem psala v minulém článku. Když mi Audioteka.cz nabídla spolupráci, nenašla jsem žádný důvod, proč odmítnout a tak je první recenze audioknihy tady. 

Pro začátek jsem si vybrala  povídku (cca 3 hodiny čtení) Dýchací metoda z knihy Čtyři roční doby od Stephena Kinga. King je podle mě novodobý Hitchcock a jeho knihy jsou vesměs hororové, takže jsem byla zvědavá hlavně na formu čtení. Přecijen hororovou knihu nelze číst lecjakým hlasem, pokud chcete posluchači obstarat to správné mrazení a husí kůži

King je mistr popisu. Jeho styl psaní vás donutí uvěřit, že všechno, o čem píše, je holá skutečnost. Ať je to jakkoli děsivé. Povídka začíná v jakémsi bezejmenném „pánském klubu“, kde se muži scházejí za účelem vyprávění příběhů. Dýchací metoda je jeden z nich. Odehrává se v New Yorku v roce 1937. V době, které vládla snůška nesmyslných předsudků a například přijmout těhotnou neprovdanou ženu byla pro tehdejší společnost pořádně hořká pilulka.

Jde o příběh, ne o vypravěče

Vypravěč je povoláním lékař, který ve 30. letech prosazoval nové metody v lékařství. Někteří ho měli za blázna, jiní jeho názory uznávali. Jednou z jeho inovací byla tzv. Lamazeova metoda. Šlo o techniku dýchání, která měla urychlit porod a omezit bolest. Příběh z vypravěčovi vlastní zkušenosti pojednává o těhotné ženě, která se ocitla v nelehké situaci a rozhodla se jí postavit čelem. Ať si společnost myslí, co chce. Bohužel tento příběh záviděníhodné odvahy bude mít tak tragický konec, že si to nedovedete představit ani v těch nejhorších snech. Nejednou se budete znechuceně ošklíbat a na konci budete jen nevěřícně zírat s otevřenou pusou. 

Tu knížku jsem si šla půjčit. Chtěla jsem si přečíst i další povídky, mezi které patří Nadaný žák, Tělo a Vykoupení z věznice Shawshank. Myslím si, že King musí být tak trochu magor, když je schopný vyplodit něco tak odporně děsivého (a podle referencí jeho milovníků je tohle oproti jeho dalším knihám čajíček). Není to rozhodně příběh na noční cestu vlakem a dala bych k němu nálepku NEPOSLOUCHAT  PO SETMĚNÍ. Jsem z toho znechucená a zároveň naprosto nadšená. Myslím, že  přesně toho chtěl King dosáhnout. Moje láska k hororům se tím jen prohloubila. 

Jak jsem psala výše, horor nelze číst jakýmkoli hlasem. Dostala se mi do rukou i audiokniha obsahující všechny 4 povídky, načtená v roce 2005 panem Jaroslaven Dolečkem a bez urážky musím říct, že to nebylo ono. Má moc pozitivní a mladý hlas - to se zrovna pro tuhle knihu nehodí. U čtení Petra Pelzera jsem se fakt bála. Jeho hlas má věk a hrubost. Přesně takovou, jakou jsem si představovala u knižního vypravěče, protože to konec konců taky není zrovna mladíček. U svojí recenzní verze jsem tak nejvíc ocenila skvělý výběr hlasu. V Kingovi budu rozhodně dál pokračovat. Pokud píšete horory, být magor se stává vaší předností.

Vydalo vydavatelství Tympanum, 3 hod. 26 minut. 

Za recenzní verzi audioknihy děkuji Audiotece.cz 
Audioknihu můžete pořídit přímo ZDE

14. dubna 2015

Jste pro klasiku, elektronické knihy nebo audioknihy?

KLASICKÉ KNIHY

Knihomolové mají svoje čtecí rituály. Většina z nich se dá realizovat pouze za předpokladu, že v rukou držíte papírovou knihu. Někteří milují šustění papíru, když obrací stránky, jiní šílí z vůně knih, někdo při čtení hladí stále dokola rohy knížek i když tento zvuk přivádí lidi okolo k šílenství. Tito knižní fajnšmekři si svoje knihy hýčkají, používají krásné záložky a zpravidla svoje knihy neradi půjčují. Co kdyby jim je někdo umazal nebo nedejbože si na ně položil mokrou skleničku...lidi jsou dneska barbaři. Nadšenci se na vydání nové knihy těší jako malí Jardové a zrychlí se jim tep, když vyslovíte jméno jejich oblíbeného knižního hrdiny. Je jim jedno, jestli kvůli nákupu v Neoluxoru budou jíst po zbytek měsíce těstoviny s kečupem. Ovšem jsou tu i čtenáři, kteří to tolik nežerou. Rádi se hrabou v antikvariátech a knihovnách. Do knihkupectví chodí spíš na čumendu nebo když chtějí nějakou novinku. Klidně nosí knihy v obrovských kabelách, kde se jim ohnou a zašpiní rohy, místo záložky si ohýbají růžek a do knih si dělají tužkou poznámky. Knihu vám rádi půjčí. Často zapomenou, co komu půjčili a co si od koho půjčili. Zapomínají také vracet knížky do knihovny. Čtou rádi, ale podstatou je pro ně příběh v knize, ne samotná kniha jako taková.
KUPUJTE NA:
e-shopy: 
antikvariáty:


ELEKTRONICKÉ KNIHY

Pro čtení elektronických knih jste ještě nedávno potřebovali výhradně čtečku. Dodnes je to asi nejlepší možnost, ale knihy se dají číst i na tabletu nebo na telefonu. Výhoda elektronických knih je v tom, že když si chcete přečíst bichli, nemusíte se s ní tahat. E-knihy jsou zkrátka pohodlné. Na jednom přístroji s sebou můžete nosit celou svojí knihovnu. Ovšem je nutné pamatovat na to, že tyto přístroje se nenabíjí ze vzduchu a pokud vám někde cestou kleknou, bude vám celá elektronická knihovna přesně na dvě věci. E-knihy jsou také většinou o něco levnější, než knihy papírové. Proč, když je to tak pohodlné? Protože e-knihou se ochudíte o všechno to výše zmíněné knihomolské úchylkaření. Pokud jste pragmatici a jde vám především o příběh, přičemž samotná kniha pro vás není tolik důležitá, e-kniha pro vás bude správná volba. Některé knihovny je dokonce nabízí zdarma ke stažení nebo se dají sehnat i pirátsky na netu (nedoporučuju to, ale děje se to, asi jako se vším).

 KUPUJTE A STAHUJTE NA:

AUDIOKNIHY

Načítat audioknihy je počin, který se pořádně rozmohl až teď v posledních letech. Řeklo by se, že poslouchat namluvenou knihu je už fakt vrchol lenosti a je to tak. Ale je to super. Hlavně, když vás po celém dni, kdy dřepíte v práci u PC, bolí oči. Třeba byste si večer v posteli rádi četli, ale vaše oči už mají prostě dost. Nebo máte rádi, když vám někdo čte a zrovna není žádná ochotná duše k dispozici? Taky to vyřeší audiokniha. Můžete poslouchat kdekoli - v MHD, při sportování, na procházce se psem, když vám v práci leze na nervy ukecaný kolega. A mimo jiné se při audioknihách krásně usíná (pokud neposloucháte zrovna nějakou hororovou knihu od Stephena Kinga).

 KUPUJTE A STAHUJTE NA:
Jaká je vaše oblíbená verze knihy? Já  mám ráda všechny, každá má svoje výhody a nevýhody, ale nejoblíbenější pro mě asi zůstanou klasické knihy. Četla jsem názory, že tyto knihy dříve nebo později vymizí kvůli e-knihám, ale nemyslím si, že se to stane. Naopak bych řekla, že e-knihy nejsou mezi čtenáři tolik oblíbené. Sem tam sice v MHD potkám někoho se čtečkou, ale i tak se určitě zániku papírových knih bát nemusíme.

Zdroj obrázků: Google

12. dubna 2015

Bible stylu - Lauren A. Rothmanová

Taky občas ráno stojíte před skříní nacpanou oblečením a zdá se vám, že nemáte co na sebe? Cítíte, že váš šatník potřebuje celkovou změnu nebo alespoň lepší uspořádání? V tom případě čtěte dál, protože Bible stylu je kniha přesně pro vás. Lauren A. Rothmanová je odbornice na módu, styl a trendy. V USA patří k nejvyhledávanějším stylistům a pomáhá vytvářet dresscody mnoha významných společností. Tvrdí, že oblékáním ukazujeme daleko více než jen jednotlivé kusy oděvu - oblečení prozrazuje, kým skutečně jsme a kam míříme

Lidé chtějí návody. Chtějí vypadat dobře. Autorka vás o stylu a módě poučí hravou, zevrubnou a rychlou formou. Naučí vás zaměřit se na otázky, které se často přehlížejí: Nosíte oděvní velikost, která odpovídá realitě? Víte, jak nejlépe zjistíte, co vám sluší? A podle čeho poznáte, že oblečení nesedí?


Cílem knihy ovšem není udělat z vás jednoho z davu. Principy, které autorka ve své knize nabídne, mají zaručit pouze to, že nebudete vyčnívat tím, že jste moc neupravení, moc mladí, moc staří nebo že vypadáte, že je vám všechno jedno. Můžete číst od začátku do konce nebo přeskakovat k tématům, která vás zrovna zajímají. V knize jsou kapitoly zaměřené rozdílně na muže i ženy, ale většina obecných rad se vztahuje na obě pohlaví


Autorka se v knize zaměřuje především na to, jak dobře vypadat v zaměstnání. Bere to hezky zeširoka od základního oděvu, přes účes, líčení, doplňky, obuv až k celkové péči o tělo. Líbí se mi, že nezapomíná na dnešní elektronickou dobu, kdy jsme téměř povinně všichni online a věnuje kapitolu i stylizaci našich profilů na internetu. Zmíněny jsou také módní rady a tipy pro lidi s tělesným handicapem.

Někdy se do práce těšíte, někdy vůbec. Ale faktem je, že s výjimkou občasného "dne na zotavenou" do ní prostě musíte. A když už se musíte obléct, měli byste to udělat správně. Buďte hrdí - oblečte se tak, abyste udělali dojem - a vždy se oblékejte do toho zaměstnání, po kterém toužíte, a ne do toho, které právě máte. 


Z celé knihy jsem si nejvíc vzala k srdci část o nakupování. Je v ní skvěle vysvětleno, na čem se vyplatí šetřit, za co naopak utrácet a jak pořídit "za málo peněz hodně muziky".  Užitečnou pomůckou se tato kniha stane pro každého, kdo si v oblasti módy a stylu není jistý v kramflecích nebo chce vyzkoušet něco úplně nového. To samé platí pro ty, kteří se chystají na různé pracovní pohovory. Vždyť první dojem si o vás okolí vytvoří za dobu kratší než 5 vteřin na základě toho, co vidí.

Z anglického originálu Style Bible. What to wear to Work přeložila Markéta Schubertová
Vydalo vydavateľstvo Noxi, s.r.o v Bratislavě v roce 2014, 228 stran. 

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji knihkupectví Martinus.cz

3,5/5

10. dubna 2015

Pod sněhem - Petra Soukupová


Letos zažíváme skutečně to pravé aprílové počasí. I teď na začátku dubna jsme byli občas pod sněhem, takže lepší načasování jsem si pro novou knihu od Petry Soukupové vybrat asi nemohla. Četla se jedním dechem. Petra píše stylem, který vám nedovolí klesnout intonací ve větě, natož tu knihu odložit. Nikdy nekončí větu tam, kde byste to čekali. Tečky tu jsou utiskovaná menšina. Vážně originální styl, jak donutit čtenáře pokračovat ve čtení.



Když se sejde celá rodina... 

Představte si následující situaci: 3 sestry, každá úplně jiná (milující matka kvočna Blanka, rázná matka podnikatelka Olina a bezdětná nejmladší, svobodného života užívající Kristýna) vyrazí na oslavu tátových narozenin spolu se třemi dětmi do 12 let, jedním kojencem, ipadem a nevychovaným psem. To všechno v jednom autě a cesta je dlouhá. Třecí plochy samozřejmě budou a bude jich hodně. Během cesty atmosféra pěkně zhoustne. K technickým potížím s autem se přidá zlobení znuděných dětí a pod vlivem nervů si sestry zakrátko vjedou do vlasů. To ještě z daleka netuší, že u rodičů je čeká další nemilé překvapení.

Vždyť jenom chtěla, aby bylo všechno perfektní

Kniha je napsaná velmi realisticky. Mezi sestrami to od začátku vře. Jedna má mindrák z toho, že nedokázala tolik, jako ta druhá, druhá má pocit, že není tak trpělivá matka jako ta první a třetí byla vždycky tatínkův mazánek a protože je nejmladší, nemůže přece problémům starších vůbec rozumět. Vždyť je zatím ve fázi života, kdy je sice člověk dospělý, ale blbne, užívá volnosti a nabíjí si čumák tak často, že už to ani nepočítá.
A když mě vidí, že ležím ve dne na gauči a na hlavě mám obklad, a on se nezeptá, co mi je, v takových chvílích je lepší být sám, protože sám člověk nic nečeká, takhle, když s někým žije, jen podléhá té iluzi, že ten druhý se bude chovat nějak, že mi třeba k něčemu bude, že se z pouhé přítomnosti toho druhého budu cítit lépe. Ale není to tak, pokud se ti lidi nemají na začátku opravdu rádi, pokud je to jenom bláznivá zamilovanost (v našem případě asi spíš jen moje) tak to časem začne být jenom hrozné a děti neděti, pak už se nejde v přítomnosti toho druhého ani nadechnout.


Dlouho jsem hledala slovo, kterým bych vyjádřila pocity z téhle knihy. Nejsem ani trochu rodinný typ a tahle knížka je dokonale antikoncepční:) Nepochybuju o tom, že v některých rodinách to takhle funguje, nicméně u nás ne a za to jsem ráda. Zdálo se mi, že hlavní postavy si až přehnaně znepříjemňují život malichernými blbostmi, nad kterými bych se já třeba vůbec nepozastavila. To hezké a příjemné jim přitom trochu uniká. Měla jsem problém vžít se do příběhu, protože se neumím ztotožnit ani s jednou ze sester. Modelem chování mi sice nesedly, ale čumákovat do jejich příběhu se mi líbilo. Místy dojemný příběh s příměsí humoru. Hlavní postavy vyvolávají spoustu emocí. Chvíli je milujete, chvíli nesnášíte, někdy je vám jich líto. Jejich rodina působí jako odstrašující příklad, ale díky tomu se s ní rozhodně nebudete nuditRodinné drama nebylo nikdy víc dramatičtější a zábavnější.

Vydalo nakladatelství HOST v roce 2015, 373 stran
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství HOST

4/5

26. března 2015

Hedvábník - Robert Galbraith (J.K.Rowlingová)

Styl psaní J.K. Rowlingové má většina z nás v hlavě "zapsaný" jako pohádkový. Jenže zazvonil zvonec, Harryho Pottera byl konec, najednou tu bylo (p)Prázdné místo. Doslova a do písmene. Vůbec mě nenapadlo, že Rowlingová by ono prázdné místo mohla zaplácnout detektivkama. Přes prvotní nedůvěru a mojí všeobecnou nelibost k detektivkám musím ale teď říct, že je to sakra parádní záplata.


Hedvábník je volným pokračováním Volání kukačky. Takže vůbec nevadí, když jste první knihu Roberta Galbraitha  nečetli. Jsou tu stejné postavy, ale úplné nová dějová linie. Tentokrát se vypravíme s těžkopádným, i když svým způsobem okouzlujícím detektivem Cormoranem Strikem hledat zaběhnutého spisovatele.

Nečtěte anotaci, prostě si tu knížku kupte a je to :)

Máme tu co dočinění s dílkem, v jehož anotaci najdeme spoiler jako prase. Není to bohužel až tak výjimečný jev. Je mi vždycky takových přehmatů líto, takže pro vás mám vlastní anotaci:

Psaní je nádherná věc, ovšem pokud zamíříte ostrým hrotem pera na nesprávné lidi, musíte počítat s tím, že se můžete dostat do maléru. Vážná obvinění, odkrývání pravdy a zvrhlostí, které nikdy neměly spatřit světlo světa mají za následek, že se jejich autor jednoho dne prostě ztratí. Najde známý detektiv Cormoran Strike nezvěstného spisovatele? Možná objeví takové věci, které by snad raději ani vědět nechtěl...


A nyní přeskočí ti, kdo o spoiler z anotace nestojí

Jak zjistíme z výše zmíněné anotace, milého spisovatele nám někdo dost nehezky utratil, protože to byl pisálek s pěkně nevymáchaným psacím strojem. Kandidátů na vraha je mnoho, poněvadž v úchylném románu náš filuta nepěkně vymaloval téměř každého ze svých blízkých i vzdálených. On je sice vymaloval, ale najít toho, kdo ho rozmáznul, bude velký oříšek. A to i pro takového kabrňáka, jako je Strike. Nabízí se také otázka ne proč ho někdo zabil a zrovna takovým způsobem, ale hlavně proč vůbec napsal to, co napsal...


Duše knihy

V popředí celé knihy jasně stojí děj kolem vraždy, ale autor/ka nám současně dovoluje nahlédnout do soukromého života postav, což dodává knize další rozměr.Vidíme, že hlavní hrdina není pouze detektiv, ale zároveň i voják poznamenaný válkou v Iráku. Že má handicap, který mu leckdy velmi ztěžuje práci a i když nám většinu času ukazuje pouze tvrdou slupku, nachází se pod ní vřelé srdce. Podobně rozvádí i životy dalších postav.

Hedvábník je bezpochyby čtivá kniha, ale když jsme u toho rozvádění, postřehla jsem i jistou roztahanost. Přehnané používání příslovců ve snaze rozvést popis do detailů. Naopak jsem kvetla, když autorka vůbec nedokončovala zásadní dialogy, ale odbyla to strohým "Po deseti minutách, kdy Strike osvětlil Robin celou svojí teorii..." se zvedli a šli dělat to a to. Přišlo mi, že jde už o zbytečný minimalismus, když celou knihu autorka klade důraz na propracované popisy na místech, kde by možná ani tolik potřeba nebyly.

Nakonec stojí za zmínku i to, s jakou syrovostí autorka píše bez problému o různých nechutných okolnostech vraždy, sexu, násilí...Rowlingová se toho prostě nebojí a myslím, že když si po letitém pobytu v Bradavicích vybrala jako další žánr detektivky, rozhodla se nadmíru správně. Hedvábník je první detektivka, která mě opravdu nadchla.

5/5

Z anglického originálu The Silkworm přeložil Ladislav Šenkyřík
Vydalo nakladatelství Albatros Media - Plus v roce 2015, 480 stran

21. března 2015

Jamrachův zvěřinec - Carol Birch

Nejdřív jsem si myslela, že to bude další knížka pro starší děti. Kniha začíná velmi zlehka a tak trochu Dickensovsky dětstvím hlavního hrdiny Jaffyho Browna, který se narodil dvakrát. Poprvé jako chudý chlapec na londýnské periferii. Podruhé, když ho vzal do zubů tygr pana Jamracha a on vyvázl bez zranění. Čekala jsem příběh z prostředí zvěřince, příběh o dětské lásce ke zvířatům. Že jsem na omylu jsem pochopila velmi záhy vzhledem k občasnému dost děsně vulgárnímu slovníku, ale především proto, jak obrovský tlak na psychiku čtenáře tento dobrodružný román vyvíjí. 

Hlavní linií příběhu je plavba po moři. Jaffy a jeho kamarád ze zvěřince Tim, mají obstarat pro jednoho bohatého Jamrachova klienta mořského draka. Plavba na velrybářské lodi v roce 1850 sama o sobě není žádný med, navíc když se přidají okolnosti, které člověka zahání až na samý okraj svých limitů nebo dokonce i za ně. 

                                        Nevhodné pro vegetariány

Anglická obálka
Autorka se zaměřila spíš na děj než na postavy, které v drtivé většině nejsou nijak výrazné. Se samotným panem Jamrachem se potkáme minimálně, stejně tak s Timovou sestrou Ishbel, která je velmi osobitá a čtenář by si přál vídat jí v příběhu častěji. Jaffy a Tim jsou sice hlavní postavy děje, oba jsou sympatičtí hoši, ale hloubka příběhu je tak trochu válcuje. Carol Birch píše drsně, surově, bez obalu. Nebere žádný ohled na slabší povahy čtenářů, kteří možná knihu odloží hned po ulovení první velryby. Detailní popisy nechutných záležitostí, které život na lodi a samo velrybaření obnáší nejsou pro každého.

Brutální kus literatury

První část knihy je lehko stravitelná, milá, nijak extra dramatická. S druhou částí jsem měla co dělat. Rozhodně mě nenapadlo, jak temný příběh se z toho vyvine. Autorka dohání hlavní i vedlejší postavy do nepředstavitelných krajností, hrabe se jim v hlavě a vytahuje pro čtenáře ty nejsyrovější a nejděsivější úvahy, jaké člověk může mít, když mu jde o život. Neřeší budoucnost, zabývá se pouze přítomností, která je tak vyhrocená, že jeden neví, jestli má brečet nebo se smát. Když si ještě uvědomíte, že Jaffy a Tim jsou teprve dospívající chlapci...


Vzduch byl tak hustě a neodbytně nasáklý smradem, až mi připomněl prodejce v Bermondsey, kteří skladovali koše napěchované psími výkaly v předsálí vchodu do koželužny. Byl to takový smrad, co se z něho bortí zdi a květiny se plazí umřít někam pryč. 


Naprosto mě nadchlo, jak krásně autorka dokázala tak emotivní a děsuplný děj ukončit. Jako když se uzavře kruh, tak to má být, tak se mi to líbí. Zamilovala jsem si styl psaní Carol Birch. Její vytváření děje skrz pocity postav a pohledy do mysli, to je něco brilantního. Úžasný, brutální kus literatury a jedna z nejtrýznivějších knih, jaké jsem kdy četla. Nebyla vůbec to, co jsem očekávala, byla mnohem lepší.

5/5

Z anglického originálu Jamrach´s Menagerie přeložil Tomáš Kačer
Vydalo nakladatelství HOST v roce 2013, 360 stran

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství HOST.