2. března 2015

Tak trochu šílení - Jeffery Deaver

Jeffery Deaver je jedním z "nejplodnějších" kriminalistických autorů současnosti. Má na kontě přes třicet kriminálních románů a tři sbírky povídek. Tak trochu šílení je třetí a prozatím poslední sbírkou. Hlavním lákadlem této knihy pro mě bylo autorovo tvrzení, že nesnáší otevřené konce. Na tom se shodneme. Zaujal mě i příslib skutečně nečekaných "bombastických" rozuzlení zápletek. Divoké zvraty mám ráda, takže jsem se na Tak trochu šílení těšila. Jak jsem později zjistila, tahle kniha vážně JE plná překvapení. Bohužel autor tvrdí, že najdete překvapení A, ale vy najdete překvapení B.

Hned na začátku mě trochu vyděsil rozsah knihy, povídky přecijen nebývají bichle o 600ti stranách. V knize najdeme 13 povídek, každá má rozsah cca 50 stran, takže příběhy to jsou věru delší. Hned při první povídce Rychle jsem měla pocit, že čtu scénář k seriálu Mentalista a čekala jsem, odkud se k vyšetřování přižene nějaký vyšinutý senzibil typu Patrick Jane. Autor nejspíš hledá inspiraci v amerických kriminálních seriálech. Na tom by asi nebylo nic špatného, ale tady jsem měla opravdu pocit, že mám před sebou charaktery, které dobře znám z TV.

Také moje očekávání dramatických zvratů se zrovna nenaplnilo. Absence slíbeného humoru, žádné velké dějové překvapení. Nebo spíš žádné velké překvapení pro milovníka kriminálních seriálů, který už je značně otrlý. Ovšem pro někoho, kdo se kriminálními příběhy nechává unášet ryze na knižní vlně, budou mít Tak trochu šílení možná kouzlo nepoznaného.

Jeffery Deaver mě po stránce CO PÍŠE moc neuhranul. Asi jsem holt kovaný příznivec krimiseriálů. Nicméně se mi velice líbilo, JAK PÍŠE. Jeho popisy jsou bravurní, umí čtenáře perfektně vtáhnout do děje. Autorova sázka na rozličnost šílených postav a jejich jednání v jednotlivých povídkách určitě také nikoho nudit nebude. Ocenila jsem minimum odborných termínů, kterými se kriminalistická hantýrka normálně hemží. Zkrátka forma a styl na jedničku, kriminální obsah u mě pokulhává, ale to je prostě můj subjektivní dojem. Jsem si jistá, že Tak trochu šílení si získá velkou řadu čtenářů kriminálních příběhů, ale osobně bych si chtěla přečíst např. dystopii napsanou stylem Jefferyho Deavera. To by byla nejspíš láska na první slovo v knize.

Z anglického originálu Trouble in Mind přeložil Jiří Kobělka.
Vydalo nakladatelství Domino v roce 2014, 640 stran.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji knižnímu e-shopu knihy.idnes.cz

5 komentářů:

  1. Nejsem povídkový čtenář, takže to asi nebude nic pro mě. Moc se mi líbilo, jak jsi v recenzi rozdělila co píše/jak píše. Paráda.=)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za pochvalu:) Mně povídky většinou sedí, ale zkrátka detektivky nejsou můj žánr...

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělá recenze, do teď jsem nevěděla co si o téhle knize myslet...Ale přesvědčila jsi mě, abych jí dala šanci :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, to jsem ráda, že jsem nalákala :))

      Vymazat