7. května 2015

Hlavosvět: U Zvědavého poutníka - Jan Šumbera

Každý máme nějaký svůj vnitřní svět. Bývá většinou lepší než ten, ve kterém skutečně žijeme. V novém fantasy románu Jana Šumbery se ze čtenáře stává poutník, kterého čekají světy hned dva. Jeden starý, který pomalu pohlcuje zlo a nový, který je zcela čistý a bezpečný. Jenže může takový čistě dobrý svět vůbec fungovat? Neměla by být mezi zlem a dobrem rovnováha? Říká se přece, že všechno zlé je k něčemu dobré...



Vše, co si dokážete představit, je skutečné

Tyto dva světy se v mnoha ohledech zrcadlí. Ať už jde o jméno města, kdy se v jednom světě nachází město Xikanjad a v druhém město Dajnaki (přečtěte Xikanjad pozpátku) nebo o potomky Tvůrců a Umělců přírody - v novém světě žijí jakási mladší já svých předchůdců ze starého světa. Tyto osoby se navzájem setkávají, cestují spolu mezi světy a snaží se za pomoci přátel všemi silami porazit zlo v podobě Radních. Ti berou lidem Jiskru, což je pro ně zdroj štěstí a energie, a jakmile se dozví o existenci nového světa, začnou prahnout i po něm.


Naštěstí to není obyčejný hmatatelný svět. Je to vnitřní svět Kiry Doukiové - třináctileté dívky, v jejíchž žilách koluje prastará krev Umělců přírody. Díky ní má Kira zvláštní schopnosti. Ovládá např. runovou magii, která je úzce spjata s přírodou, může mluvit se skřítky apod. Podaří se našim hrdinům Kiřin svět zachránit nebo zanikne ve snu stejně tak, jako ve snu vznikl? Pojďte zjistit, jak hluboká je lidská mysl. Není důvod se domnívat, že svět je něco neměnného.



  


Lidé stále potřebují nějaké životní zvraty. Život je pak bohatší. Ze života bez podnětů vzniká vakuum, které pomalu plní mysl a v kterém nemůže  vzklíčit žádná dobrá myšlenka. Mysli se pak lehko zmocní zlo. 

Nechci z děje prozrazovat zbytečně moc. Naštěstí je tento román tak obsáhlý a propracovaný, že jsem snad nikomu překvapení nezkazila. Kniha vypráví hned několik příběhů, které se navzájem prolínají. Taková bohatá vrstevnatost může hlavně ze začátku méně pozornému čtenáři způsobit zmatek. Nicméně tento náročný začátek je nutný k tomu, aby čtenář pochopil všechny následující souvislosti a rozhodně by se neměl stát důvodem pro odložení knihy.


Nejsilnější stránku knihy vidím v dokonale vymazlených postavách. Díky perfektní psychologii a detailním popisům si hlavní postavy rychle oblíbíte. Většina z nich má velmi výrazný charakter a nadpřirozené schopnosti. Předností fantasy příběhů jsou právě různí mudrci, skřítci, trollové a další kouzelné bytosti, které na stránkách této knihy přímo ožívají. Brzy po seznámení s nimi zjistíte, že jsou to naprosto ideální kandidáti na společnou pouť prostorem i časem.

Prvotina Jana Šumbery U Zvědavého poutníka je kniha pro ty, kdo u čtení rádi zapojují mozek. Prakticky od začátku do konce čtenář zjišťuje nové informace. I když jsem měla na začátku menší potíže, brzy jsem se v ději zorientovala a musím říct, že tahle kniha je skvělá. Jeden z nejpropracovanějších fantasy příběhů, které jsem za poslední cca rok četla. Kolikrát jsem se zastavila nad zajímavou životní myšlenkou nebo krásným slovním obratem. Je vidět, že si s příběhem autor hodně vyhrál a doufám, že bude v podobném duchu pokračovat.

Vydalo nakladatelství Petrklíč, s.r.o. v roce 2015, 359 stran.
Za recenzní výtisk děkuji Janu Šumberovi

6 komentářů:

  1. Při četbě této recenze se mi vybavila kniha Kostičas od Samanthy Shannon. Jsou si lehce podobné dle mého názoru co se tématu týče. Ale já myslím že ve fantasy se podobnosti prostě nelze vyhnout... Nicméně kniha to musí být skvělá :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky se mi Kostičas při čtení vybavil, malá podobnost tam trošku je:)

      Vymazat
  2. Mně se taky vybavil Kostičas a tak trochu Atlas mraků. Zkrátka propracované charaketry, spletité cesty, krásné myšlenky:) všechno, co kniha potřebuje:) A nápad, že se to vše odehrává ve světě dítětě, kouzelné.^^
    O knížce a autorovi slyším poprvé, ale zapamatuju si je ;) díky za tip!
    Moc hezká recenze:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na Atlas mraků se chystám už jenom na film asi půl roku, ke knížce bych se ráda dostala, ale nevím kdy:) Hlavosvět je prvotina, navíc úplně čerstvě vydaná, takže proto ta neznámost, i když věřím, že kdo jí dá šanci, určitě nezalituje.

      Vymazat
  3. To nevypadá špatně, díky za skvělou recenzi.

    OdpovědětVymazat