2. srpna 2015

Hudba pro Kláru - Elizabeth Subercaseauxová

Román o životě skladatele Roberta Schumanna jsem si vybrala, protože jeho Träumerei je jednou z mých oblíbených skladeb. Poprvé jsem jí slyšela naživo na jednom vánočním koncertě a nějak se mi vypálila do paměti. Na Hudbu pro Kláru jsem proto byla zvědavá. Že to bude taková studená sprcha, to mě nenapadlo.


I když se vyprávění Kláry a Roberta po kapitolách střídá, kniha jako celek je spíš životopis Kláry Schumannové. Slavný skladatel vystupuje pouze z prostředí psychiatrické léčebny, kam byl na poslední roky svého života umístěn a přišlo mi, že v knize jakoby jenom "přicmrndává" životnímu příběhu Kláry Schumannové. To mě trošku zamrzelo. Záleží asi zase na vkusu každého soudruha, ale já jsem prostě čekala, že tam bude víc Schumanna.

Kláru Schumannovou jsem neměla ráda už po několika stranách. V mládí byla rozmazlená holčička s rypáčkem silně nahoru a zůstala taková po celý život. Možná byla nadaná klavíristka, ale každý talent je něčím vykoupen a u Kláry to byl zrovna zdravý rozum, který postrádala. Jak si jindy uměla dupnout kvůli svým rozmarům, tak v zásadních věcech zůstávala nečinná a omezená. Hudbě obětovala naprosto všechno - svůj život, výchovu svých 8 dětí, svého geniálního manžela - dokázala být inspirací, ale nikdy ne oporou. Zdála se mi místy až nesnesitelně chladná. Však taky skoro celý ten příběh je jedna velká tragédie. Tragédie protkaná všudypřítomnou smrtí a zoufalstvím. Jakoby ti dva celý život jenom chybovali a žili jen proto, že jim občas někdo někde v koncertní síni zatleská. Něžné duše to možná nazvou krásným romantickým příběhem dvou lidí milujících hudbu, ale já vidím jenom chyby a jejich následky. 

Hudba pro Kláru je smutná (pro někoho dojemná) knížka o smutném životním příběhu dvou nadaných lidí. Nevěřím tomu, že byl Robert Schumann blázen, kterého je nutno držet pod zámkem. Zase ta zabedněnost dob minulých.... Možná byl labilní a přecitlivělý, ale depresivní prostředí léčebny a nezájem jeho milované ženy mu ještě víc ublížili. Kdyby byl tolik pomatený na smyslech, jak o něm jeho ošetřující psychiatr (další ignorant) tvrdil, nikdy by nemohl složit tak nádhernou a emotivní hudbu. Dílo blázna vypadá jinak.

Tu knížku jsem četla strašně dlouho, protože s Klárou jsme si opravdu nesedly. Nemám nic proti smutným příběhům, život bývá někdy krutý, ale ona mi přišla vyloženě hloupá. Ráda bych slyšela další názory a poznatky, protože mě zajímá, jestli zapůsobila tak negativně jenom na mě nebo i na vás. Autorka je údajně pravnučkou Roberta a Kláry Schumannových, tudíž téma měla zmáknutý na jedničku, což dokazuje výborná realističnost postav, míst a celého děje.

Ze španělského originálu La música para Clara přeložila Jana Suchánková
Vydalo nakladatelství Metafora v roce 2015, 350 stran. 

4 komentáře:

  1. Knihu jsem nečetla a ani se na to nechystám. Až moc deprese na mě :) Stejně nechápu, jak může někdo zvládnout vychovat osm dětí! Skvělá recenze.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No Klára Schumannová to řešila tak, že je rozházela po příbuzných a přátelích, takže se nedá zrovna říct, že by to zvládla. Děkuju za pochvalu:)

      Vymazat
  2. Eli, no páni, to musí být dílo! Připomněla si mi, že jsem jako 14tiletá četla knihu Jarní symfonie a tenkrát se mi líbila. Kdo ví, co bych řekla teď.
    Posílám pozdravy, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to kniha pro romantiky:) Jarní symfonii jsem nečetla, díky za inspiraci ♥

      Vymazat