Ukaž, co děláš - Austin Kleon

"Prostě piš dál. Nečekej na reakce na svojí dosud publikovanou práci. Buď přijde nebo nepřijde, bude buď dobrá nebo špatná, ale v žádném případě se nezastavuj." To nám radí Austin Kleon ve svojí další knize Ukaž co děláš. Je stejně parádně nakopávací jako Kraď jako umělec. Prozradí hned několik funkčních způsobů, jak o sobě dát světu vědět. Proč sdílet jenom samotné výsledky práce, když můžeme sdílet celý tvůrčí proces? A proč bychom si měli dávat pozor na to, abychom se sdílením nenechali unést natolik, že by naše hlavní tvoření šlo stranou? Odpověď na tyto i mnohé další otázky se dozvíte na krásných 200 a něco stránkách od Austina Kleona.

Je pravdou, že některé poznatky z této knihy mi krajně připomněly ty z Kraď jako umělec. Není se čemu divit, protože jestli Kraď jako umělec byla kniha o tom, jak krást od ostatních, Ukaž co děláš vás má naučit, jak zajistit, aby ostatní kradli od vás. Tyhle dvě knížky jsou zkrátka jako zrcadlová dvojčata.

Stejně jako u první knihy jsem si udělala výtah toho nejdůležitějšího, k čemu se hodlám ještě vrátit. Vznikly mi z toho takové zápisky šílencovy, nicméně s jejich pomocí píšu tuhle recenzi. Strašně se mi líbí, že Austin Kleon vám fakt nic necpe. Prostě použijte, co chcete, na zbytek klidně zapomeňte. Myslím, že i kdybyste někdy využili jen jednu jedinou věc z jeho knihy, měl by z toho radost.


Stejně jako Kraď jako umělec je i tato další Kleonova kniha nabitá inspirací. Může se stát takovou malou učebnicí pro tvořivky všeho druhu. Každý si v ní najde to svoje. Většinou k dalším dílům self-help knížek přistupuju s určitým skepticismem, protože to většinou bývají takové splašené "dojezdy", kam autoři zkrátka nacpou všechno, co se do prvního dílu nevešlo. Asi jakobyste vydali druhou knihu s poznámkami, které jste si udělali do té první. Kleonovi jsem od první knížky naprosto věřila a ani u druhé nezklamal. Jsem zvědavá, s čím přijde příště.





Ráda bych ještě upozornila na stránky Austina Kleona www.austinkleon.com. Najdete tam spoustu nápadů, zjistíte, jak vypadá Kleonův tvůrčí proces a spoustu dalších zajímavostí. Ten člověk je chodící inspirace:)

Kleon o knize Ukaž, co děláš.

Z anglického originálu Show Your Work! 10 Ways to Share Your Creativity and Get Discovered přeložil Jan P. Martínek. 
Vydalo nakladatelství Jan Melvil Publishing v roce 2014, 227 stran.

Neměnnost leopardích skvrn - Kristopher Jansma

Neměnnost leopardích skvrn je pro Kristophera Jansmu velmi zvláštní vstupenkou do světa  literatury. Navzdory tomu, že kniha je prezentována jako román, mám pocit, že jsem přečetla zcela nový, dosud mně neznámý žánr.

Kniha je rozdělena do dvou částí. CO SE ZTRATILO a CO SE NAŠLO, z nichž každá je strukturována do jakési sbírky propojených příběhů. Celou knihou čtenáře provází příběh o dvou spisovatelích. Jeden vždy úspěšnější i když psychicky nestabilní a druhý, který se tomu prvnímu snaží vyrovnat a to tak moc, že je ochoten obětovat i vlastní identitu a stát se někým úplně jiným. Ano, oba dva jsou mešuge, ale každý svým vlastním způsobem. Ovšem co by to bylo za román bez romantické zápletky? Ženský prvek tady zastupuje rovněž všudypřítomná slečna, kamarádka úspěšnějšího ze spisovatelů, do které je pan napodobitel bezmezně zamilovaný. Je to jakýsi stěžejní příběhový chameleon. V knize se s ním setkáte hned v několika různých provedeních, která se všelijak proplétají.

Z počátku jsem měla dojem, že to bude příjemné, tak trochu autobiografické čtení o tom, jak se autor stal spisovatelem. S tím bych se naprosto spokojila. Napsala bych recenzi o tom, jak jsem si ráda přečetla o jeho zkušenostech, možná bych se něčemu i přiučila a tím bych se s knihou rozloučila. Jenže v této knize se po úvodní milé udičce, kterou vám autor hází, začnou dít věci.


Začne pálit jeden zběsilý příběh za druhým. Čtete, hádáte, jestli je ten příběh autentický a najednou STOP. Další příběh. Tento se odehrává někde v Rusku, objevují se v něm jiná jména, nemáte ponětí, co je asi tak za rok. STOP. Další. Herečka v baru se dvěma cynickými spisovateli. Tady odhalíte chameleona. Dojde vám, že zápletka se stále opakuje, mění se jen jména, místa, doba. A tak to bude téměř se všemi dalšími příběhy v celé knize. Jako bonus tu máte otevřené konce.

 "Hodí zapálenou cigaretu přes pokoj tak, že přistane ve velkém prázdném krbu, mezi špačky z včerejšího balíčku. Pravou rukou si přejede šedé vlasy, přes pihovatou roklinu ucha a pak po svahu ramene do kapsy, odkud vyloví hliníkovou krabičku cigaret Treasurer Chancellor. Nevydrží bez nich obvykle ani minutu. Říká tomu "moje panující neřest" - jediná, která mu zbyla, když ze své životosprávy vyloučil léky, alkohol a sex."
"Jeho svrchovaná neřest ustoupila té první - pravidelnému šustění pera o papír."

Musím říct, že jsem s knihou měla opravdu problém i když se určitě najdou pasáže, které mě bavily. Přišla mi do jisté míry značně kafkovská a Kafku nemám ráda proto, že mi jeho příběhy nenabízí pevnou půdu pod nohama. Tohle bylo hodně podobné. Nevíte, co je pravda a co fikce a to je mně osobně protivné. Ani pojetí času mi nesedlo. Měla jsem pocit, že čtu příběh ze starých časů a najednou se objevilo slovo laptop nebo wifina. Nehledě na laptop a wifinu oba spisovatelé píšou celou dobu na starých psacích strojích. Asi příznivci retra...

Začala jsem se chytat až daleko za půlkou knížky, kdy už jsem věděla o chameleonovi a dokázala si spojit dvě různá jména v jedno. Z celé knihy mě nejvíc bavil ten úspěšný, věčně nalitý nebo sjetý a vrcholně netaktní spisovatel. Na jeho myšlenkové pochody jsem se těšila, protože příběhům dodával šťávu. Kromě toho mě ještě zaujala část o cestování, asi začnu číst cestopisy. Kafku a kafkovské příběhy nechám lidem, kteří se buď dokážou vznášet na obláčku nebo se těžce ponořit sami do sebe a do své fantazie. Takže pokud se rádi ztrácíte v čase a baví vás schizofrenní postavy, tento knižní chameleon pro vás bude dobrá volba.

Z anglického originálu The Unchangeable Spots of Leopards,vydaného v roce 2013, přeložila Veronika Volhejnová. U nás vydalo nakladatelství Paseka, s.r.o. v roce 2014.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji knižnímu e-shopu knihy.idnes.cz

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti - Podivné město - Ransom Riggs

Díky úspěšnému debutu Ransoma Riggse a jeho slečny Peregrinové se nám dostává do ruky další díl románové fantasy série o podivných dětech. Kdo jste nečetli první knihu, doporučuji přečíst. Knihy Ransoma Riggse totiž začínají stát za to. Spolu s vývojem postav v dalším díle můžeme pozorovat i vývoj samotného autora a osobně si myslím, že se dal tím nejlepším možným směrem. 

Ve druhém díle s podtitulem "Podivné město" se naše dítka vydají do Londýna v roce 1940. Válka je v plném proudu a oba světy - svět obyčejných lidí i svět podivných - jsou v ohrožení. Děti se rozhodnou podstoupit tuto dobrodružnou a nebezpečnou cestu z jediného důvodu: musí zachránit svojí ředitelku slečnu Peregrinovou, která uvízla zraněná ve své ptačí podobě. K tomu potřebují někoho se stejnými schopnostmi jako má ona sama. A bohužel jde o čas.

Kniha plynule navazuje na první díl. Podivní jsou stále v roli lovené kořisti a i když se snaží unikat cestováním v čase, hladoví netvoři číhají na každém rohu. Bohužel jim primárně o potravu nejde. Zajímá je něco úplně jiného a jejich plán je ďábelský. Jako perličku se dozvíme spoustu informací o historii podivného světa a seznámíme se s dalšími, úžasně bizarními postavami. 

Ransom Riggs má zvláštní dar. Jeho popisy jsou tak kvalitní, že vás do příběhu doslova vtáhnou a vy sami se na chvíli stanete podivnými. Druhý díl sice zaznamenává pouhé tři dny ve světě dětí se zvláštními schopnostmi, ale strávíte s nimi každou minutu. Stále budete vědět, co kdo zrovna dělá nebo co si myslí. Nic vám neunikne, protože tam budete s nimi. 

Největší psychický posun je znát u hlavních postav - Jacoba a Emmy. Od prvního dílu nám trochu dospěli a stále to mezi nimi láskyplně jiskří. Bude to jen klasická první láska s krátkou životností nebo je čeká láska na celý život? To se budeme muset nechat překvapit, protože kniha bude mít pokračování. Za to jsem moc ráda, protože Ransom Riggs je mistr šoků a dějových převratů. Londýnský příběh podivných dětí končí naprosto nečekaně. Kdyby mi autor neslíbil pokračování, horko těžko bych se smiřovala s tak otevřeným koncem. Riggs své čtenáře vždy částečně uspokojí tím, že završí jednu dějovou linii a zároveň rozvede další, kterou nechá otevřenou, takže se dostaví co? Touha po pokračování. Snad se ho dočkáme někdy v průběhu letošního roku. Už se moc těším a jsem zvědavá na další vývoj postav i událostí. 

Z anglického originálu Hollow City (Miss Peregrine´s Home for Peculiar Children II.) přeložila Bronislava Grygová.
Vydalo nakladatelství Jota v roce 2014, 422 stran.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji knižnímu e-shopu knihy.idnes.cz a knihu je možno zakoupit za parádní peníz ZDE

Průvodce protektorátní Prahou - Jiří Padevět

Když loni tahle krásná publikace vyšla, byla jsem z ní naprosto nadšená už od začátku. Průvodce protektorátní Prahou by neměl chybět v žádné knihovně čtenáře, který se zajímá o II. světovou válku. Přináší nám podrobný popis událostí v hlavním městě v letech 1939-1945 a nabídne i obrovské množství autentických fotografií.


Tohle není učebnice dějepisu

Nečekejte žádný nudný souvislý výklad dějin, jak ho znáte z učebnic dějepisu. Průvodce protektorátní Prahou je spíš sbírka zajímavostí, týkajících se konkrétních ulic a budov. Zjišťování válečných informací o místech, která důvěrně známe z dnešní doby, je vážně zajímavé a zábavné. Člověk se dozví nečekané věci. Například, že v naší ulici byl ve vedlejším domě tajný židovský lazaret.


Nadšenci si přijdou na své

Průvodce je sice místopis, ale především je to obrovská kniha spíše encyklopedického typu. Nečetla jsem jí jako běžnou knížku, ale jako všechny encyklopedie je skvělá na listování a vyhledávání konkrétních informací. Obsahuje několik rejstříků, podle kterých můžete hledat, ale i bez jejich použití je kniha velmi přehledná. 
Autor se v knize zabývá především českým odbojem a nacistickým úředním aparátem. Najdete tu zajímavosti z kulturního života v Praze, různé propagandistické nápisy, vyhlášky a mnoho dalšího. Kniha obsahuje informace, které dosud vydány knižně nebyly, ale i takové, které byly publikovány jinde, jen jsou sebrané dohromady. Přes to všechno mě nejvíc nadchla obrazová složka knihy, která je ohromující. Nikdy předtím jsem neviděla tak kvalitní a obsáhlé válečné dílo. Je opravdu unikátní a nedokážu si představit to neskutečné množství práce, které za touto publikací stojí. 


Jiří Padevět (nar. 1966) je původním povoláním geodet. Z toho pramení jeho obliba krajin a míst,
kterou promítá do svojí tvorby. Nyní působí jako ředitel nakladatelství Academia, kde zároveň vychází jeho knihy. Za Průvodce protektorátní Prahou získal cenu Magnesia Litera 2014 za knihu roku i za literaturu faktu. Údajně chystá další podobné místopisy a to Krvavé jaro 1945, kdy nacisté páchali násilnosti na českém obyvatelstvu - především na vězních a dále Průvodce stalinistickou Prahou, který by měl být zaměřen více na kulturu a politiku, protože v této době bohužel žádný odboj téměř nebyl.


Vydalo nakladatelství Academia v roce 2014, 808 stran.