Mrs. Poe - Lynn Cullenová

Poslední dobou jsem si oblíbila životopisy spisovatelů, malířů a dalších umělců. Nakladatelství Metafora vydává krásnou sérii beletrizovaných životopisů slavných lidí a já pro vás mám po Fridě a Paní Hemingwayové příběh jednoho z nejponurejších autorů své doby. Z jeho povídek vám přeběhne mráz po zádech. A možná i z jeho života.

V tomto beletrizováném životopise vidíme Edgara Allana Poea očima básnířky Frances Osgoodové, která je fascinována jeho básní Havran úplně stejně jako většina lidí. Když se seznámí s autorem slavné básně osobně, zjistí, že i přes jeho cynismus a zničující kritiku, kterou tak rád častuje ostatní spisovatele, je v něm cosi úžasného.  Něco temného a zároveň velmi přitažlivého. Ano, hádáte správně, pouze u básní nezůstane.


Oba oficiálně žijí v manželství, ale ani jedno nefunguje tak, jak by mělo. Bohužel tehdejší společnost na jakékoli nemanželské vztahy pohlížela více než kritickým okem, takže riskování dobré pověsti vyžaduje zvláštní opatření. Zvědavé lidské zraky smí vidět pouze obyčejnou gentlemanskou slušnost muže k ženě. Co se asi nachází mezi dvěma spřízněnými dušemi, když se nikdo nedívá? Přátelství, láska? Obojí najednou?
Jako u předešlých knih z životopisné série od Metafory jsem byla i tady nadšená krásnou psychologií postav a přála jsem si, aby příběh pokračoval. Nejvíc mě tentokrát ale nepřekvapily postavy hlavní. Byla to jedna velmi výrazná postava vedlejší, a sice Poeova mladá manželka Virginie (jak známo, Poe si vzal svou sestřenici Virginii, když jí bylo 13 a jemu 26 let. V knize se nacházíme o 10 let dál). Virginie, jakožto inteligentní žena a žárlivá, ale i dětsky naivní manželka slavného spisovatele neustále brnká čtenáři na nervy. Působí jako zákeřná mrcha s tváří anděla. Jenže její zákeřnost má malý, ale velmi podstatný háček.

Musím uznat, že autorka vyvedla Poea velmi kvalitně. Nezapomínala na skutečnost, že Poe vyrůstal v Anglii a i přes prostředí New Yorku, kde se tento knižní příběh odehrává, mu ponechala jistou anglickou zdrženlivost. Tu naopak vyvážila americkou nespoutaností. Také mě zaujalo, jak mistrně dovedla zobrazit spisovatelovo duševní i morální rozpolcení. Lynn Cullenová si u mě vysloužila i další plus za zobrazení intenzivních emocí a myšlenkových pochodů postav.

Nakonec mám zprávu především pro ty, kteří si vybírají knihu podle první strany: První strana není nic moc. Je tam jedna dlouhá mizerná věta, která budí dojem, že kniha bude kostrbatá. Nenechte se odradit. Myslím, že to asi nešlo lépe přeložit. Děj se rozjede hned záhy a doufám, že si knihu užijete stejně tak příjemně, jako jsem si jí užila já.

Vydalo nakladatelství Metafora v roce 2015, 376 stran

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora

Překnížkováno - Jiří Trávníček

Čtení je naše potěšení. Čteme kvůli vědomostem, neboť toužíme po vědění a snažíme se zdokonalovat. Čteme, protože si u toho odpočineme. Milujeme šustění papíru a vůni knih (a neříkejte mi, že k nim nečucháte, protože já vím, že ano, každý knihomol to dělá). Prostě milujeme knihy. Zajímá vás, kolik nás takových nadšenců je? Z téhle chytré knihy se to dozvíte a bohužel to jsou docela alarmující čísla. 

Překnížkováno od Jiřího Trávníčka je vlastně souhrn výsledků knižního výzkumu, který každé tři roky provádí Národní knihovna ČR a Ústav pro českou literaturu AV (akademie věd) ČR. Výzkum zahrnuje velký počet lidí a otázky zaměřující se např. na:

- knižní trh tuzemský i zahraniční
- budoucnost papírových knih vzhledem k rozmachu e-knih
- důsledky digitalizace na čtení knih (všechno si přečteme na internetu)
- způsoby, jakými si lidé knihy opatřují a na jejich celkovou dostupnost
- systém veřejných knihoven 


Věděli jste, že náš český knižní trh je zhruba 30x menší, než knižní trh Německa? Nebo že se u nás čte tak málo, že na 1000 lidí připadá 1,3 výtisku koupených knih? Údajně je náš trh přesycen a člověk se musí prohrabat velkým množstvím brakové literatury, než se dostane k něčemu kvalitnímu. Spoustě lidí dělá problém vyznat se v obrovském množství nově vydávaných titulů a zároveň jim knihy přijdou nemístně drahé. 

Jiří Trávníček se v knize snaží motivovat lidi k tomu, aby více četli. Úpadek čtení, k jakému v naší zemi dochází, totiž logicky bude mít s největší pravděpodobností za následek co? Ano, hloupý a omezený národ, který nebaží po vzdělání ani informacích. Tudíž si sám brání ve vývoji a to nezachrání ani ona vševědoucí digitalizace. To, že u nás čte slabých 40% obyvatelstva, to je zatraceně špatná zpráva....Jestli to tak půjde dál, brzy z nás bude národ blbců. 


My Češi jsme prostě zvláštní úkaz. Máme obrovský, stabilní knižní trh, který nabízí téměř všechno, na co si vzpomeneme. A ne, my prostě nečteme. Tradičně jsme samá výmluva. Buď na čtení nemáme čas. Nebo na knihy nemáme peníze. A proč bychom taky měli číst, když si můžeme počkat, až to někdo zfilmuje? Jsme prostě líní jako vandráci a radši si místo čtení knih každodenně pouštíme televizní výmaz mozku. Dokonce jsem slyšela názor, že čtení je ztráta času. Pravdou je, že když na něco čas chci mít, tak si ho prostě udělám a nikdo mi nebude vysvětlovat, že knihy jsou nedostupné, protože jsou drahé. Za prvé máme knihovny a za druhé máme antikvariáty, většinou už i s e-shopem. A někdy máme kamarády knihomoly, kteří rádi nějakou knihu doporučí, případně i zapůjčí. 

Občas slýchám otázku: "Proč pořád tolik čteš?" Protože nechci umřít jako omezený idiot, to především a taky proto, že mi to přijde lepší, než ten čas strávit čumákováním do PC, do kterého mimochodem čumím celý den v práci. Nebo nedejbože před televizí, jejíž program má zničující vliv na mozkové buňky asi jako velmi kvalitní alkoholová pijatika. To bych z toho ještě taky mohla začít chlastat....

Lidi, čtěte!!! 

Ve spolupráci s Národní knihovnou České republiky vydalo nakladatelství HOST v roce 2014, 192 stran. 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství HOST