24. ledna 2016

Svět podle Garpa - John Irving


Svět podle Garpa je označován za jeden z nejlepších Irvingových románů, proto jsem si ho vybrala pro úvod do díla tohoto oblíbeného literárního současníka. Film s Robinem Williamsem jsem viděla už dávno a na děj si vzpomínám jen matně, tudíž mě asi moc nezaujal. Nicméně o knize to samé tvrdit nemůžu.


Knihu bych rozdělila na dvě části. První část začíná vyprávěním zdravotní sestry Jenny Fieldsové, která se rozhodne pro nezávislý život bez muže. Tento její výstřední přístup na ní vrhá ne zrovna dobré světlo v očích společnosti, ale ona si zatvrzele stojí za svým až do doby, než začne jako většina žen toužit po dítěti. A protože všechno jde, když se chce, podaří se jí mít dítě a zároveň neustoupit ani o píď od svojí nezávislé životní filozofie. Tak přišel na svět T.S. Garp. 

Druhá část se věnuje především Garpovi na dráze ne zrovna úspěšného spisovatele a jeho rodinnému životu. Podle názvu je sice Garp hlavní postavou knihy, nicméně já jsem si hrozně oblíbila Jenny Fieldsovou. Ta později napsala svou autobiografii Sexuálně podezřelá, díky které se stala představitelkou ženského hnutí a ochránkyní žen všeobecně.  Když její příběh ustoupil cca v půlce knihy do pozadí, hrozně mi chyběla a Garpův příběh mě nebavil tolik jako ten její. Asi to bude tím, že s Jenny bych se v mnoha názorech dokázala ztotožnit a rozhodně jí patří můj obdiv hlavně pro její sebereflexi a inteligenci. 

Nemůžu si pomoct, ale Garp byl pro mě taková nemastná neslaná bytost. Trochu mi připomínal Forresta Gumpa. Žádný Einstein, ale jinak dobrosrdečný muž s krizí vlastní identity. Místy mě otravovala jeho zženštilost a ufňukanost, ale to mohlo být kvůli chybějícímu mužskému vzoru v dětství. Naopak mi docela seděl jeho smysl pro humor a pro spravedlnost i za cenu vlastního nepohodlí. Přesto mi ho po většinu knihy bylo spíš líto, protože osud (Irving) si na něm hlavně v druhé půlce docela smlsnul. 


Svět podle Garpa je charakterizován jako groteskní román, ale i tak ho musím označit za poměrně nelehké čtení. V knize se setkáme s názory tří generací jedné rodiny. Příběh je hodně dramatický, bohatý a vrstevnatý. Irving píše stylem, že vytvoří postavu, dodá jí život, psychologii a pak jí nadělí nějakou divnou netradiční vlastnost nebo si představí, co nejhoršího by se jí mohlo stát a to napíše. Občas je trochu drastický, nebojí se zacházet do krajností a v čem se naprosto vyžívá, jsou bizarní sexuální scény. Je to tak trochu úchyl, který zkouší, jak moc velký cynik je jeho čtenář - čemu se ještě zasměje a čemu už ne.

Ač se Irving co se psychologie týče na můj vkus moc nevyřádil na hlavní postavě Garpa, tak se naopak dost věnoval jedné vedlejší postavě, kterou jsem si ihned zamilovala a sice Robertě Muldoonové. Roberta bývala muž a výměnou za ochranná křídla Jenny Fieldsové v jejím ženském azylu se stane Jenninou bodyguardkou. Někoho tak srdečného a skvělého bych si přála potkat v reálném životě. 

Ke konci chci poukázat na to, že knize nelze upřít nadčasovost - i v dnešní době je stále ukazováno prstem na lidi, kteří se rozhodnou nejít s davem a vymanit se ze zaběhnutých ideologií. Svět podle Garpa ukazuje na důležitost individuality člověka. Na to, že každý z nás je originál a pokud tento originál vybočí z řady a dostane prostor k rozvíjení, mohou se dít velké věci. Stát a čumět umíme všichni, že jo, Garpe?

Z anglického originálu The World According to Garp vydaného nakladatelstvím E.P.Dutton v New Yorku v roce 1978 přeložil Radoslav Nenadál.
U nás vyšel román poprvé v roce 1987 a já mám vydání od nakladatelství Odeon z roku 1990.

13 komentářů:

  1. Svět podle Garpa je moje srdeční záležitost, jedna z mála knih, kterou jsem přinutila přečíst i manžela :) Já měla hodně ráda postavu Garpovy manželky a líbila se mi víc ta část s Garpem než s Jenny. A to je právě super, jak si v tom každý najde své. Od Irvinga jsem pak četla další knížky, ale tahle se mi líbila asi nejvíc. Ještě doporučuji Pravidla moštárny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pravidla moštárny se mi líbila i jako film, takže knížka je určitě na pořadníku. A přesně tak, ve Světě podle Garpa, si můžeš vybrat, jestli je to příběh Jenny nebo Garpa, je to skvěle multifunkční knížka :)

      Vymazat
  2. Knihu jsem četla dvakrát a pokud si dobře pamatuji, měla jsem to přesně opačně. Při prvním čtení jsem byla nadšená a nepřemýšlela nad tím, kdo je mi sympatický a kdo ne, ale při druhém čtení jsem zjistila, že mě Jenny neskutečně irituje. Ačkoliv se já sama považuji za poměrně samostatnou a nezávislou, byla mi velmi nesympatická. Garp byl fajn, na něm mi snad ani nic nevadilo a měla jsem ráda i jeho ženu.
    U Irvinga je typické, že příběhem nechá projít velké množství postav. Mnohé z nich by si zasloužily samostatný román :)
    Také doporučuji Pravidla moštárny. Nicméně nejlepším Irvingovým dílem je podle mě Modlitba za Owena Meanyho. Nedoceněný je podle mě jeho Syn cirkusu. Zpočátku se mi hodně líbil i jeho poslední román V jedné osobě, ale ke konci se to hodně pokazilo a když ho tak zpětně hodnotím, tak se v něm hodně opakoval - je tam dost témat společných právě s Garpem. Začíná se vykrádat. Nicméně není se čemu divit, napsat pokaždé něco originálního, když už má za sebou tolik románů, není vůbec snadné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si myslím, že mi Jenny byla sympatická hlavně v tom svém pedantství a neústupnosti, což pochopitelně může někoho rozčilovat, ale mně jsou takové vlastnosti dost blízké :)A naprosto souhlasím s tím, že by si některé postavy zasloužily vlastní román - chtěla bych si přečíst celý příběh Roberty Muldoonové. Děkuju za tipy na další čtení.

      Vymazat
  3. Přidávám se, Svět podle Garpa je také jedna z mých oblíbených, možná nejoblíbenějších knih. V době, kdy jsem ji četla, mě děj celkem šokoval svojí otevřeností ke všem (i tabuizovaným) tématům. Každopádně Jenny jsem měla vždycky ráda, stejně jako Garpa, ale připadá mi, že Irving obecně umí líp psát mužské postavy. Třeba v takových Pravidlech moštárny (která jsou ještě lepší, doporučuju!) je nejdůležitější ženská postava vyloženě nesnesitelná.
    Jinak dobrá je od Irvinga i Poslední noc na Klikaté řece, která je o třech generacích mužů (a jeden z nich je spisovatel: údajně na něm Irving odkrývá hodně ze své vlastní techniky psaní).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám pocit, že po Bukowském už mě nevyšokuje nic:) Zase je nutno vzít v potaz, že v době, kdy kniha vyšla poprvé (konec 70. let), bylo v USA veřejné probírání těch tabuizovaných témat docela v kurzu. Vlastně se divím tomu, že to u nás dovolili v 87 vydat, protože tehdy se knížky ze západu nehodily komoušům do krámu a navíc ještě s takovouhle tématikou. Na Pravidla moštárny se těším, všichni je moc chválí.

      Vymazat
  4. Irvinga mám moc ráda, ale na Garpa se teprve chystám :-) Zatím za nejlepší považuju Pravidla moštárny a Modlitbu za Owena Meanyho, naopak některé jeho kratší romány (jako třeba Manželství do 158 liber, Čtvrtá ruka) mě moc nebraly... Irving má obecně takové dosti originální a pro něj skoro až typické postavy :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mám hrozně ráda, když si spisovatel vytvoří takovou svojí "značku" :) Děkuju za tipy

      Vymazat
  5. Na Garda jsem zatím slyšela jen samou chválu, ale paradoxne jsem ho ještě necetla. I když tu všichni píšou v superlativech, tak mě se právě Pravidla mostarny moc nelibily. Ani film a ani kniha. Tak nevím, jestli přeci jen Irvingovi nedat druhou šanci :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se film líbil právě líbil mnohem víc než Garp, takže čekám, že se mi knížka bude taky líbit :) Víš co, 100 lidí, 100 chutí, třeba ti Irving prostě nesedí.

      Vymazat
  6. Irving je skvělý a Svět podle Garpa patří k mým nejoblíbenějším titulům od něj. Jsem ráda, že Tě kniha zaujala! :) Jen v jednom s tebou úplně nesouhlasím. Garp mi přišel jako poměrně dobře propracovaná a zajímavá postava - pravda, knihu jsem četla už před pár lety, takže nejsem úplně s to vybavit si konkrétní pasáže. Ale ta podobnost s Forrestem mě nenapadla, ale něco na ní bude :) Moc pěkná recenze! Navíc jsi mi připomněla můj dávný knižní rest - Pravidla moštárny, takže děkuju :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. oh, taková pilná čtenářka a nečetla jsi Pravidla moštárny? Doufám, že se Ti román bude líbit a napíšeš o něm něco pěkného na svůj blog. Je to opravdu velice pěkná kniha.

      Vymazat
    2. K Pravidlům moštárny jsem se zatím taky nedostala, navíc kamarádka mi řekla, že se jí to hrozně těžko četlo, tak jsem jí zatím odsunula na někdy...Ale určitě si od Irvinga chci přečíst něco dalšího.

      Vymazat