11. března 2016

Paganiniho smlouva - Lars Kepler


Po Hypnotizérovi, který se mi moc líbil, jsem se s chutí pustila do další keplerovky s názvem Paganiniho smlouva. Čekala jsem stejně šťavnaté masíčko, ale bohužel jsem obdržela pěkně nedopečenou tuhou kachnu. Nemohla jsem se začíst, už od začátku mi to nesedlo a  klíčová postava - mírová aktivistka Penelope, byla tak unylá, že se můj mozek vůbec nenamáhal s žádnou představivostí. Se zápletkou jsem bojovala ještě daleko za půlkou knihy a kdyby to nezachraňoval Joona Linna, tak milá Paganiniho smlouva letí zpátky do knihovny odložena na neurčito.
 
Stejně jako v Hypnotizérovi se i tady autoři drželi jakési duálnosti, kdy se objeví dvě mrtvoly, které spolu nějak souvisí a přidrzlý rypák Joona Linna musí zjistit jak. O příběhu vám toho dneska moc neřeknu, protože kniha obsahuje na můj vkus tolik nedostatků, že jsem si děj vůbec neužila. Pořád mě tam něco rozčilovalo. Nejvíc asi nekonečná roztahanost, kdy byla Penelope stále na útěku před vrahem a  působilo to tak, že autor neví, co s ní, anebo když v zásadních situacích opakovaně reagovala jako retard. Vážně jsem čekala, jestli se při odkrývání její minulosti neukáže, že se v dětství nějak dramaticky praštila do hlavy. Další problém byl obrovské množství klacků, které jí autoři naházeli pod nohy. Stala se z toho únavná komedie, kdy jsem si říkala, že to už fakt není možný. Udělali z toho přehnanou kovbojku, za kterou by se nemusel stydět ani Tarantino.

Děj i postavy kolem druhé mrtvoly jsou trochu zajímavější. Obchod se zbraněmi, zkažená morálka a mafiánské praktiky mocných lidí - to je dobrý námět sám o sobě. Hlavní záporák je vlk v rouše beránčím a s oblibou plní lidem jejich nejhorší noční můry, což mi přijde jako famózní nápad.  Škoda je, že se to všechno pořádně rozjede až téměř ke konci knihy. Rozuzlení zápletky mi přišlo nemastné neslané, určitě čtenáře neláká k přečtení další knihy. To ale asi autorům došlo, takže si rychle v posledním odstavci vymysleli nečekané zvraty v životě Joony Linny.

Paganiniho smlouva je jasným důkazem toho, že i s blbým příběhem můžete zahrát velké divadlo, pokud máte kvalitního hlavního hrdinu. Bohužel ani dobří hrdinové nemají nekonečnou trvanlivost, takže doufám, že v tomto duchu nebude slavná dvojice autorů pokračovat.

Ze švédského originálu Paganinikontraktet předložila Azita Haidarová.
Originál vyšel v roce 2010, u nás vydalo nakladatelství Host v roce 2011, 560 stran.