6. června 2016

Poslední aristokratka - Evžen Boček

Zdroj: Google
Po pádu komunismu je hraběti Františku Antonínu Kostkovi žijícímu v New Yorku vrácen v restituci zámek Kostka. S manželkou Vivien a dcerou Marií přijíždí tedy do Čech převzít staré rodinné sídlo. Po nevydařeném pokusu  přepravit do Čech zpopelněné předky (v sáčcích od arašídů) je šlechtická rodina  téměř finančně zruinována. Nezbývá nic jiného, než si pro začátek půjčit peníze a pokusit se přilákat do zámku návštěvníky.

Už při prvním setkání se zámeckým personálem je jasné, že to nebude snadný úkol. Kastelán nesnáší lidi, zahradník je  hypochondr a kuchařka si pro změnu  ráda přihne. Ono ani šlechtická rodina není bez flíčku: hrabě by si nechal pro pětník koleno vrtat a hraběnka věří na duchy. Jejich devatenáctiletá dcera Marie se snaží zachovat si chladnou hlavu, ale i ona má co dělat, aby  se ve společnosti ostatních obyvatel zámku nezbláznila.

Na to, že jsem od knihy neměla žádná velká očekávání, jsem byla až překvapená, jak mě bavila. Kniha je psána formou deníkových zápisů Marie III..  Děj nabere rychlý spád hned na začátku a po zbytek knihy se už jen vezete vtipným příběhem. Humor je dávkován konstantně, takže se nemusíte bát hluchých míst. Výtku bych měla k hlavním postavám, které mohly být výraznější. Sama autorka deníku Marie III. mi přišla na svůj věk zbytečně upjatá i když drobný smysl pro humor měla. Nejvíc se mi líbil asi hrabě, který v záchvatech skrblictví předváděl neuvěřitelné kousky. Kromě spousty komických situací dostanou prostor i vážnější myšlenky jako např. fungování zámku jako kulturní památky nebo rozdíl mezi dnešní  dobou a minulostí, kdy se na zámcích normálně žilo. Dobře vypíchnuto je v knize čecháčkovství, hlavně neochota ke změnám i kdyby měly být pozitivní. 
Jako inspirace autorovi posloužilo nejspíš i vlastní povolání, profesí je totiž kastelán.  Poslední aristokratka je odpočinková, nenáročná kniha, která si neklade za cíl nic jiného, než pobavit čtenáře a to myslím splňuje na jedničku. Dostala dokonce cenu Miloslava Švandrlíka za nejhumornější knihu roku 2012.
Vydalo nakladatelství Druhé město v roce 2012, 244 stran

10 komentářů:

  1. Kousek Poslední Aristokratky jsem četla v práci v knihkupctví a musím se přiznat, že mě to hrozně štvalo :D Ta autorova snaha být vtipný za každou cenu mě jako čtenáře skoro urážela ("to jsem jako tak blbá, že na mě musí házet tolik vtipů??") :D Ale možná kdybych to četla v jiném prostředí a až do konce, měla bych jiný názor :D
    (Bohémská) bohemistka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tady mi ani nepřišlo, že se snažil být vtipný za každou cenu, ono možná na začátku je toho víc, ale pak se to celkem příjemně ustálí a četlo se mi to dobře. Je ale fakt, že v některých humoristických knížkách je ten humor přehnaný a to se pak čtenář cítí jako idiot, to naprosto souhlasím. Tady jsem to fakt neměla, ale je možné, že každý má únosnou míru humoru jinde :)

      Vymazat
    2. Je fakt, že mám ráda spíš hlubší humor, třeba toho Terryho Pratchetta ;) Ale možná dám Aristokratce ještě šanci, ať jí nekřivdím :)

      Vymazat
    3. Měla jsem podobný pocit.

      Vymazat
  2. Jsem ráda, že sis knihu užila. Já to také brala jako odpočinkové čtení s trochou (možná s trošku větší trochou :)) poněkud pitomého humoru a bavila jsem královsky. Někdy si člověk potřebuje oddechnout a na tohle je ta kniha jako dělaná. Druhý díl je o něco slabší, přesto doporučuji, hlavně od druhé poloviny :) Měj se krásně, Eliško :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, sem tam je fajn číst něco, u čeho nemusí člověk nijak extra přemýšlet :) Druhý díl mám určitě v plánu, ale počkám, až mě zase chytne týden nenáročné literatury :)

      Vymazat
  3. Knihu mám, ale zatím jsem nečetla. Mamka a dcera si čtení užily :o)
    Eli, posílám pozdravy, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Ti :) Dej vědět, jestli jí budeš číst, jak se líbila

      Vymazat
  4. Mě odrazovala ta obálka, ale obsah vypadá zajímavě, tak si jí asi přeci jen přečtu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Znám spoustu knížek s nádhernou obálkou a úděsným obsahem, ale taky dobré knihy s děsnou obálkou, takže na obálku zásadně při výběru knih nedávám a popravdě moc nechápu, jak to někdo může dělat, ale proti gustu...:) Pokud hledáš knihu, u které si odpočineš a možná i zasměješ, tak Aristokratku můžu doporučit.

      Vymazat