20. září 2016

Všechno o recenzních výtiscích

O recenzních výtiscích jsem za 3 roky zjistila plno věcí, o které se s vámi teď chci podělit. Několik z vás mi dokonce o tento článek napsalo, takže doufám, že se mi podaří vaši zvědavost uspokojit.



JAK ZÍSKAT SPOLUPRÁCI S NAKLADATELSTVÍM?

Hodně lidí, kteří začnou psát o knihách, zajímá, jak získat nakladatelství pro spolupráci. Nehledejte v tom nic složitého. V první řadě to chce mít na blogu pár recenzí, aby si nakladatelé mohli udělat obrázek o vaší práci a podle ní se rozhodnout, zda s vámi navážou kontakt nebo ne. Pak už si jen vyberete nakladatelství, jehož knihy se vám líbí a pošlete jim e-mail, ve kterém nabídnete svoje recenze. Nemusíte se vypisovat s přehnanými oficialitami, buďte jednoduše slušní, ale ať to nevypadá, že žadoníte. Nemusíte oslovovat pouze nakladatele, ale klidně i knihkupectví a knižní e-shopy. 

Pokud budou vaše recenze dobré, pravděpodobně  se vám zájemce o spolupráci ozve sám. Vy buď nabídku přijmete a domluvíte se na podmínkách nebo nepřijmete a nic se nestane. Přestože je příjemné, když se vám někdo ozve, nenechte se zaslepit radostí a nepřijímejte hned každou nabízenou spolupráci bez toho, aniž byste si řádně prošli jejich web a udělali si představu o tom, jaké knihy, e-knihy nebo audioknihy nabízejí. Je hodně nakladatelství, která se specializují pouze na určitý druh knih a pokud vám jejich nabídka nesedí (např. vydávají pouze poezii, ale vy máte rádi beletrii), neváhejte spolupráci s díky odmítnout. 

PODMÍNKY RECENZOVÁNÍ

Většinou to funguje tak, že vám nakladatel pošle knihu poštou nebo kurýrem. Vy pak máte zpravidla měsíc na to, abyste knihu přečetli, zrecenzovali, dali recenzi na blog a poslali jim e-mailem odkaz. Někteří nakladatelé si řeknou např. o odkaz na jejich e-shop, kde si mohou čtenáři knihu rovnou koupit. Zároveň dají vaši recenzi na svoje stránky, čímž vám vlastně dělají reklamu stejně jako vy jim. Tímto se dají získat noví čtenáři vašeho blogu.  Po zrecenzování si knihu můžete nechat nebo jí postoupit dalšímu recenzentovi. 

Další věc je výběr knihy. Většina nakladatelství, e-shopů a knihkupectví vás nechá vybrat si knihu podle vlastního vkusu, ale už se mi stalo, že mi poslali knihy bez toho, aniž bych si je sama vybrala. Dá se tak natrefit na zajímavé kousky, které byste jinak třeba ignorovali, ale stejně tak se může stát, že vám kniha nesedne. Pak jsou dvě možnosti. Napsat recenzi i tak nebo se domluvit s nakladatelem na výměně. 

CO KDYŽ SE MI KNIHA NELÍBÍ?
 
Samozřejmě je mnohem snazší psát recenzi na knihu, kterou jste přečetli jedním dechem, než na tu, se kterou jste se dva týdny trápili a po dočtení si museli nalejt panáka na oslavu zdárného konce. Nakladatelství poskytují knihy k recenzím především z důvodu zvýšení jejich prodeje a negativní recenze jim v tomto ohledu zrovna nepomůže. Nicméně i tak se nebojte psát recenze na knihy, které se vám nelíbí. Jednak to rozvíjí vaší schopnost poradit si s materiálem, který není úplně ideální a jednak na negativních recenzích není nic špatného. Je to zkrátka váš názor, tak se ho nebojte říct. Odradit někoho od špatné knihy je stejně dobré, jako doporučit mu skvělou. Navíc 100 lidí, 100 chutí a kdo bude mít skutečný zájem si knihu přečíst, přečte si jí i tak. Párkrát se dokonce stalo, že mě i negativní recenze motivovala k přečtení knihy, protože jsem chtěla vědět, jestli je fakt tak hrozná, když jí třeba jiný recenzent pochválil.

Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by se mnou někdo ukončil spolupráci kvůli negativní recenzi, ale slyšela jsem, že se to občas děje. Stalo se mi, že nakladatelství mojí negativní recenzi nezveřejnilo, ale beru to tak, že tam jde hlavně o prodej a ačkoli svým názorem nepomůžu zrovna jim, někomu jinému, kdo přijde na můj blog, to třeba pomůže.

PŘÍSTUP BLOGERŮ vs. PŘÍSTUP NAKLADATELŮ

Recenzních výtisků se bohužel týká i jeden nešvar, který se rozmáhá v poslední době a tím jsou blogeři, kteří píší svůj blog převážně za účelem získání recenzních výtisků. Vidí v tom knihy zadarmo, takže si naberou co nejvíc spoluprací a pak píšou recenzní "rychlokvašky", kdy zkopírujou anotaci, popíšou hlavní postavy a zhodnotí to líbí/nelíbí. Z takových recenzí se toho moc nedozvíte. Někdy mám pocit, že tihle blogeři snad vyhlásili jakousi neveřejnou soutěž o to, kdo bude mít nejvíc spoluprací, přičemž ale kvalita jejich recenzí je žalostná. Sice mají k dispozici spoustu knih, ale nemohou jim věnovat tolik času, kolik by si zasloužily. Pak je logicky problém napsat přínosnou recenzi. Navíc když spousta z nich je ráda, že vůbec nějak zvládá pravopis.

Na druhou stranu proč by se tito autoři rychlokvašek měli snažit, když nakladatelství jim to žerou tak, jak to je? Myslím si, že by ze stran nakladatelství měly být vyšší nároky na úroveň recenzí. S těmi knihami si dalo práci plno lidí, takže si určitě zaslouží, aby si s nima dal odpovídající práci i ten, kdo o nich má napsat a přiblížit je tak potencionálnímu čtenáři.

MOJE ZKUŠENOSTI A KOHO BYCH DOPORUČILA?

Upřímně tuhle zběsilou blogerskou honbu za knihami nechápu. Recenzní výtisky jsem nikdy nebrala jako knihy zadarmo. Jasně, je příjemné, když vám je někdo pošle. Ale i tak vy tu knihu nějakou dobu čtete, přemýšlíte o ní, děláte si poznámky, následně trávíte čas psaním recenze, focením...váš čas má taky nějakou hodnotu a pokud chcete napsat recenzi, která má někomu pomoct při rozhodování, zda si knihu koupí nebo ne, tak jí ten čas zkrátka musíte věnovat. Zároveň je tu většinou nějaký termín, do kdy máte recenzi odevzdat, takže je v tom i jistý tlak a zodpovědnost.

Přiznám se, že mě taky na chvíli okouzlilo pozlátko recenzních výtisků, ale snažila jsem se brát si je tak, abych na každou knihu měla dostatek času. I když jsem si většinou sama vybírala, brzo mě začalo štvát, že čtu jenom knihy, o kterých musím napsat a že o nich musím napsat do toho a toho data. Přestala jsem si knihy a čtení spojovat s radostí a odpočinkem. Najednou na sobě měly nálepku MUSÍM. To jsem nechtěla, takže jsem recenzní výtisky omezila na minimum a dneska je přijímám, jen pokud mě nějaká nabídka opravdu zaujme. Píše se mi lépe, když vím, že můžu psát jen o tom, o čem sama chci a ne o tom, o čem psát musím.

Pokud se chystáte někoho oslovit s nabídkou recenzí, tak moji tři favoriti jsou HOST, Metafora a Martinus.cz. Spolupráce s nimi byla vždycky perfektní, protože u nich dělají lidé, kteří svojí práci milují a starají se o to, aby jí dělali co nejlépe. Jsem moc ráda, že jsem si to s nimi mohla vyzkoušet i když jsem nakonec zjistila, že nezvládnu vyměnit CHCI za MUSÍM.

A jaké jsou vaše zkušenosti s recenzními výtisky? Jak jste na tom s CHCI a MUSÍM?

30 komentářů:

  1. Protože se znám, nikdy jsem si radost ze čtení a psaní o knihách tím MUSÍM nenechal zkazit - všechny nabídky na spolupráci jsem odmítl.
    (A proto mi tenhle článek o recenzních výtiscích přinesl spoustu zajímavých informací, díky.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tys na to kápl hned od začátku:) Někomu ten tlak třeba nevadí a já obdivuju lidi, kteří to zvládají, ale holt mezi ně nepatřím, no.

      Vymazat
  2. Já si držím pouze jednu stálou spolupráci a občas se přihlásím do recenzního konkurzu, když mě kniha opravdu zajímá. Taky nejsem ten typ, který musí mít vše a pak nemá čas na vlastní knihy doma. Je pravd, že to láká, občas si napsat o něco víc, ale nechci si nabírat víc povinností než zvládnu, protože se také nechci dostat pod ten tlak "teď musím číst tohle", i když bych měla chuť na úplně jinou knihu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo to jedno z dalších negativ - víš, že máš doma naprosto skvělou knihu a těšíš se na ní jak ďas, ale nemůžeš se k ní díky knihám k recenzím dostat.

      Vymazat
  3. Zajímavý článek. Úplně rozumím tvému problému s "musím", taky bych to tak měla.
    Z druhé strany člověka, který čte knižní blogy, musím říct, že mě recenzní mánie taky štve. Nesleduju blogy, na kterých by byly recenze ve stylu "anotace + líbí/nelíbí", jak jsi psala. Ale je otravné, jak se vždycky blogy zaplní jedinou nově vyšlou knihou, kterou všem blogerům právě poslali k přečtení. Cítím to trochu jako tlak a moc silnou propagaci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavně je to šílený vopruz! Já si ráda přečtu i článek nebo recenzi o starší knize, protože mezi dnešníma novinkama sice vychází určitě dobré knihy, ale těch je podstatně méně než toho patosu, který běžně zaplavuje knižní trh. Rychlorecenze taky nesleduju nijak aktivně, ale když třeba hledám nějaké nové blogy, tak na ně často natrefím, bohužel.

      Vymazat
  4. Moc pěkný článek, s tvými názory se ztotožňuji, občas píši recenze na recenzáky, ale pečlivě si je vybírám už jen proto, že tak úplně nechci recenzovat to, co teď zrovna čtou všichni a taky samozřejmě proto, abych si vybrala knihu, která se mi pravděpodobně zalíbí, tudíž budu moci napsat pozitivní recenzi :) Rozhodně musím souhlasit se skvělým přístupem u Hostu, i bez recenzáků to bylo jedno z mých nej nakladatelství a komunikace s nimi je vážně pecková :) Rovněž mohu doporučit Domino, u kterého vychází zajímavé tituly a komunikace s lidmi od nich je taky skvělá. :)
    Měj se krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za pochvalu:) Jo, Host je super, s Dominem zkušenosti nemám, ale slyším na ně hodně chvály.

      Vymazat
  5. Já jsem spolupracovala jen s pár nakladatelstvími, o možnosti těchto spoluprací, jsem se dozvěděla až po pár letech blogování a byla jsem z toho nadšená, že já jakožto malá blogerka můžu spolupracovat s velkými a známými nakladatelstvími. Horší, když si někdo přímo zakládá blogu kvůli těm knížkám "zadarmo". Momentálně jsem se přesunula k filmům a hudbě, o knihách už moc nepíšu, jelikož tolik nečtu. Ale zpětně, když se podívám, tak (a to poměrně nedávno) největší "úspěch" byl, když jsem měla možnost recenzovat knihu, která teprve měla vyjít - to byla pro mě největší pocta. Každý to asi vnímá jinak, ale jak jsi psala, ty "rychlorecenze" a rychlokvašky moc nechápu, já jsem vždycky cítila hroznou zodpovědnost a chtěla jsem zrecenzovat danou knihu, co nejlíp, tak abych provedla svoji práci, co nejlíp. Hnaní se za recenzníma výtiskama stejně nemá cenu.
    Takže já s tebou souhlasím. Hezky jsi to napsala :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, pro mě to taky byla především zodpovědnost, ale jak říkám, když to u nakladatelství prochází, budiž jim to přáno.

      Vymazat
  6. Doporučuju i knihkupectví Dobré knihy! Tam se teď zrovna zajímají o nové recenzenty :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak zrovna s Dobrýma knihama co se recenzních výtisků týče moc dobré zkušenosti nemám. Dost tam vázla komunikace. Jinak Dobré knihy jako obchod jsou super, v tomhle ohledu je doporučuju kde můžu.

      Vymazat
  7. Myslím si, že všechny články ohledně recenzních výtisků by měly především být o tom, jak vlastně napsat dobrou recenzi. Už jsem viděla i anotace a k tomu "kniha se mi líbila" nebo kompletní vyžvanění děje v jednom odstavci. To se pak člověk bojí otevřít nový knižní blog, co na něj vybafne.

    Každopádně výborně napsáno, uritě to někomu pomůže, poradí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na psaní recenzí má podle mě každý bloger nějaké svoje vlastní know-how. Pokusů o sepsání zaručených návodů na dobrou recenzi jsem přečetla spousty, občas jsem se divila jak divizna, co všechno lidi doporučí. Mohla bych napsat článek o tom, co si myslím, že by v recenzi být mělo a nemělo, ale nevím, zda by to mělo po milionté smysl. Jinak děkuju za pochvalu :)

      Vymazat
  8. Souhlasím s každým slovem. Je dobře, že jsi nevyměnila chci za musím. Na tvých recenzích je vidět, že si s nimi dáváš práci. Jako čtenář to dokáži ocenit a bez nadsázky si dovoluji tvrdit, že píšeš jeden z nejkvalitnějších knižních blogů, které znám. Těším se na další recenze. Zdraví Zdeněk

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je velká poklona, moc děkuju, moje ego má dneska asi narozeniny :) Neustále se nachází věci, které se dají zlepšovat, na tom se snažím pracovat, tak snad do budoucna nezklamu.

      Vymazat
  9. Super článek, já si knihy vybírám (především z "oboru" sportu a stravování) i mi je sami nabízejí. Některé knížky jako třeba "Nevíte co jíte" chtějí opravdu spoustu času, člověk se na ta čísla, statistiky, údaje a informace musí hodně soustředit a nemůže to vyplivnout jen tak :) Jinak na Martinus jsem slyšela od spoustu blogerů poslední dobou spoustu kritiky, že neplní svou část dohody apod.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samozřejmě, pokud píšeš recenze na odborné knihy, tak to už je zase o něco vyšší level. Ale copak? Že by Martinusáky natolik pohltil knižní životní styl, že by zapomněli na svoje věrné ovečky? Tak to mě moc mrzí teda, bývali super.

      Vymazat
  10. Vynikající článek! Díky za něj. Odhadla jsi to přesně. Já musím přiznat, že mě naopak to "musím" hodně pomáhá a motivuje, mám tak pocit jisté povinnosti a odvedené práce, který mi na mateřské chybí. Pořád stavím komíny, uklízím, vařím a večer není nic vidět. A tohle mě startuje - jako bych byla zase v práci a mám deadline, někdy adrenalin. Ale blogování s nerecenzními výtisky má taky svoje kouzlo a právě jsem se rozhodla je prokládat.

    Ještě jednou díky za skvělé shrnutí a gratuluju, že jsi v těchto vodách vydržela tak dlouho. A máš krásný blog.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, tohle je další úhel pohledu, jak se dá k recenzním výtiskům přistupovat. Takhle to určitě dává smysl a kvalita tvých recenzí je toho důkazem. Děkuju za pochvalu :)

      Vymazat
  11. Mám pár spoluprácí, opravdu pár, tak abych četla protože chci, ne protože musím. Nechápu, jak někdo dokáže přečíst třeba tři knihy za týden. Já musím knihu po dočtení vstřebat, při čtení vstřebávat nejen písmenka, ale i náladu knihy. Nedokážu je hltat, potřebuji je vychutnávat.
    Giveaway

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to má podle mě být. Taky je vždycky musím vstřebat a snažím se vychutnávat:)

      Vymazat
  12. Super článek, ja se recenzákům tři roky vyhýbala, ale nakonec jsem se přihlásila do konkurzu u arara, kde me poprve vzali ale po mesici mi napsali, ze najednou me prej nevybrali, tak nechapu kde se u nich stala chyba a tak jsem to teda hodila za hlavu a uz to opět přestala řešit. Asi je lepší kdyz se nekdo nabidne sam, nez abych vsechny obepisovala, zatim teda to z druhe strany vyslo kladneji. Ale jak pises, lepsi je cist knihy ktere nas bavi a na ktere se tesime nez ty co nam dojdou jako recenzni vytisk a rzovna na ne nemame chut, ale presto je musime precist.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S Ararou nemám žádné zkušenosti, takže nevím. Docela by mě zajímalo, podle čeho si tyhle instituce vybírají recenzenty, protože když kolikrát vidím tu úroveň recenzí, tak mám pocit, že jsou ochotni poslat knihy naprosto komukoliv:)

      Vymazat
  13. Ahoj,
    možná je to trochu mimo téma, ale o recenzování se tam píše, takže si dovoluji přidat jeden svůj článek z blogu:
    http://kniznirecenzeetc.blogspot.cz/2016/08/nerecyklovatelni-recenzenti.html
    Zdraví Honza

    OdpovědětVymazat
  14. Krásný článek. Já nikdy nepovažovala recenzní výtisk jako knihu zadarmo, ano je to pro mnohé výhra, ale pro mě je to spíše výsada. Dostala jsem knihu a je očekáváno, že se jí budu opravud věnovat a dám si práci s recenzí. Navíc bych si nikdy nevzala knihu, která by mě nebavila.Proč? Akorát bych trpěla já i čtenáři recenze.
    Ještě se mi moc nelíbí jedna věc. Někteří blogeři dostanou knihu zad\rmo a pak ji drze prodávají za nehorázné sumy. Ano ,jsou levnější než na internetu, ale proboha, je to hnusárna. Já knihy, které už nebudu číst a mám je od nakladatelství věnuji příbuzným nebo do soutěže.
    Katy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Mně se třeba stávalo a stává pořád (nejen u RV), že si podle anotace vyberu knížku a je děsná. Jinak já zběsile ráda knihy hromadím, takže k prodeji se dostanu zcela výjimečně, ale prodávat RV mi taky přijde divný. Asi bych tu knížku spíš někomu věnovala, pokud bych věděla, že se k ní už nechci vracet.

      Vymazat
  15. Nikdy ma to nelákalo. Knihy, ktoré za mesiac zvládnem prečítať si kúpim sama alebo požičiam v knižnici (lebo sú tak staré, až sú nedostupné). A odrádza ma žáner recenzie. Páči sa mi viacej literárna kritika, ale v nej sa už nepriamo odhaľuje dej, rozoberá sa len jeden motív, skrátka to nie je "reklamný" žáner. S musím a so zodpovednosťou by som problém nemala a ani nemám. Človek sa s obojím stretáva v bežnom živote a netreba sa tomu vyhýbať ani vo svojom voľnom čase.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Literární kritiku mám taky ráda, ale proč číst jen kritiku? Ráda si přečtu, že se kniha někomu líbila a nepovažuju to za reklamu, pouze za doporučení, na základě kterého si knihu můžu a nemusím pořídit. S tou zodpovědností máš sice pravdu, ale někteří s tím problém holt mají.

      Vymazat