
Tím začíná jejich intergalaktická pouť. Ford vysvětlí Arthurovi několik náležitostí nezbytných pro přežití. I když má Arthur z toho všeho hlavu jako balon a nemůže se smířit s myšlenkou, že jeho planeta byla zničena, nezbývá mu nic jiného, než se přizpůsobit situaci. Vogoni nejsou zrovna přátelská cháska a tak se u nich chlapci moc dlouho neohřejí. Později se díky velmi nepravděpodobné shodě náhod dostávají na loď jménem Srdce ze zlata, které šéfuje zvláštní vesmírný týpek Zafod Bíblbrox a pozemšťanka Trillian. Zafodovo ego má rozměry menší komety, nicméně ani jeho nebetyčná hloupost a nadutost mu nebrání ve výkonu funkce prezidenta Galaxie (takové pozemské dežaví, co?). Zafod má se Srdcem ze zlata velké plány. Chce získat bohatství z mrtvé planety Magrathea, která byla v dávných dobách sídlem společnosti zabývající se výrobou luxusních planet na zakázku. Jenže tato planeta není tak mrtvá, jak se předpokládalo.
Na rovinu musím říct, že tuhle knihu jsem pochopila, až když jsem se podívala na film. Vlivem mnoha pochval a doporučení jsem od ní měla velká očekávání. Těšila jsem se na ryze vesmírné sci-fi a představovala si něco ve stylu Červeného Trpaslíka. Bohužel první dojem byl velké zklamání. Hned od začátku jsem měla problém s popisy. Přišly mi nedostačující a omezující se jen na to nejnutnější. Vlivem toho mě totálně zradila představivost. Pak ty vesmírné termíny, které byly tak odborné, že bych to na první dobrou nevyslovila ani kdybych se přeskočila. Autor jich použil tolik, že jsem si začínala myslet, jestli nejde o projev nějaké skryté deviace. Naštěstí se slabě za půlkou knihy uklidnil.
Co se mi naopak líbilo, byl kontrast v ději, kdy nejdřív jednotlivec řeší problém, který je globálně bez významu, ale pro něj by byl zničující a najednou se vyskytne v podstatě totožný typ problému, který je ale devastační pro všechny. Podobných námětů, nad kterými si může čtenář hlouběji zafilozofovat, je v knize víc. To mě hodně bavilo. Stejně tak výborný situační humor. Postavy v knize bohužel nejsou tak dotažené jako ve filmu a ač má jít především o příběh Arthura a Forda, mě nejvíc zaujal Zafod a depresivní robot Marvin.
Celá kniha je napsána na můj vkus příliš úsporně a závěr není výjimka. Konec mě vůbec neuspokojil ani nenalákal k dalšímu čtení. Byla jsem rozhodnutá, že se do dalších dílů nepustím. Díky filmu, který je pro mě v tomto případě lepší než kniha, jsem ale nakonec změnila názor a minimálně druhému dílu ještě zkusím dát šanci. Stopařova průvodce po Galaxii řadím ke knihám, jejichž příběh má mnohem větší potenciál, než jaký byl autorem využit. Jde o sérii, takže je možné, že to byl od začátku záměr (malý rozsah knihy by tomu i odpovídal) a v dalších dílech se všechno naplno rozjede. Doufám, protože i když nemůžu říct, že bych se u Stopařova průvodce po galaxii nudila, tak mi tam na druhou stranu něco velmi podstatného chybělo.
Co se mi naopak líbilo, byl kontrast v ději, kdy nejdřív jednotlivec řeší problém, který je globálně bez významu, ale pro něj by byl zničující a najednou se vyskytne v podstatě totožný typ problému, který je ale devastační pro všechny. Podobných námětů, nad kterými si může čtenář hlouběji zafilozofovat, je v knize víc. To mě hodně bavilo. Stejně tak výborný situační humor. Postavy v knize bohužel nejsou tak dotažené jako ve filmu a ač má jít především o příběh Arthura a Forda, mě nejvíc zaujal Zafod a depresivní robot Marvin.
Celá kniha je napsána na můj vkus příliš úsporně a závěr není výjimka. Konec mě vůbec neuspokojil ani nenalákal k dalšímu čtení. Byla jsem rozhodnutá, že se do dalších dílů nepustím. Díky filmu, který je pro mě v tomto případě lepší než kniha, jsem ale nakonec změnila názor a minimálně druhému dílu ještě zkusím dát šanci. Stopařova průvodce po Galaxii řadím ke knihám, jejichž příběh má mnohem větší potenciál, než jaký byl autorem využit. Jde o sérii, takže je možné, že to byl od začátku záměr (malý rozsah knihy by tomu i odpovídal) a v dalších dílech se všechno naplno rozjede. Doufám, protože i když nemůžu říct, že bych se u Stopařova průvodce po galaxii nudila, tak mi tam na druhou stranu něco velmi podstatného chybělo.
Z anglického originálu The Hitchhiker´s Guide to the Galaxy vydaného v roce 1979 přeložila Jana Hollanová.
U nás vydalo nakladatelství Argo v roce 2002, 146 stran
Tak Stopařova průvodce mám přečteného několikrát a mám ho moc ráda, i když se mi zdá, že kvalitou má celá série spíše sestupnou tendenci. Ale je pravda, že to čtu jen díky vtípkům a humoru obecně, takže tam nic hlubšího ani náročnějšího nehledám. Film jsem neviděla, takže ani nemůžu srovnat :-)
OdpovědětVymazatTen humor se mi tam fakt líbí, ale asi by mi nejvíc vyhovovalo, kdyby ty knížky byly všechny v jedné :) Jinak já dost často hledám na knížkách něco hlubšího a ne vždycky je to úplně plus, někdy je super to tolik "nehrotit", ale to mi jde čím dál hůř :(
VymazatJojo, film také dobrý, ikdyž na knihy zdaleka nemá ;). Mně stačila Óda na malou hrudku hnusu... atd. a už jsem se zbytek knihy jenom smál. Tomu, jak je to absurdní (a přitom pravdivé) a lehké a vtipné a nápadité a dělá si to srandu z opravdických ski-fi. Nebo tak něco. Srdce ze zlata. Nepravděpodobnostní pohon. Depresivní robot se sebevražednými úmysly :D. Byly v tomhle díle ty veselý dveře, jak se furt snaží konverzovat?
OdpovědětVymazatNěco mi říká, že na příští Ručníkový den tě nepotkáme s osuškou přes rameno :'(
Jo byly :) Možná jsem to vzala až zbytečně moc vážně, proto jsem nedokázala tu knížku patřičně docenit, nevím. Na Ručníkový den to úplně nevidím, ale jak říkám, dám tomu ještě šanci.
VymazatSkvělá recenze, nad knihou pořád váhám. Nejsem totiž na sci-fi, ale furt si říkám, že bych chtěla něco z tohoto žánru vyzkoušet a co jiného, než toto, že. Kdysi jsme ve škole koukali na kus filmu a vím, že se mi to moc nelíbilo, takže jak říkám, jsem stále na rozpacích, tak uvidíme. Každopádně jestli se pustíš do dalších dílů, tak se budu moc těšit na recenze a třeba mě přesvědčí :)
OdpovědětVymazatměj se krásně
Děkuju :) Jestli si necháš doporučit, tak mně se ze sci-fi zatím nejvíc líbil Den Trifidů. Dokonce jsem ho četla už několikrát. Hrozně rychle jsem se do toho zažrala.
VymazatDen Trifidů je super, skoro jako by se to mohlo stát.
VymazatNáhodou jsi nečetla Dům na pobřeží od Dafné Du Maurier? To by se taky dalo zařadit do sf.
Stopař mi nepřijde jako klasická scifi, spíš skoro parodie.
Mně se líbila série 'Nadace' od Asimova; Duna od Herberta je prý dobrá; Cizinec v cizí zemi od Henlajna je známá; Čapek, Bradbury, Orwell... -> http://www.legie.info/kniha/top/20/zanr/sci-fi
:)
Jo Stopař je asi fakt parodie na sci-fi. Taky jsem se divila, jak nadčasový Den Trifidů je, občas až přejel mráz po zádech :) Jinak Dům na pobřeží neznám, mrknu, díky za tip!
VymazatMě se Stopařův průvodce po galaxii líbil, ale nějak extra mě nenadchnul. Bylo to vtipné, ale měla jsem co dělat, abych to dočetla. Prostě moc chaosu, já mám raději něco jasného a logicky navazujícího. Z toho samého důvodu nemůžu vystát T. Pratchetta.
OdpovědětVymazatJá zase v Pratchettovi jistou logiku vidím i když je to parodie. Jeho humor mi přijde příjemně inteligentní, kdežto humor ve Stopařovi je holt jiného rázu.
VymazatTaky mi Stopařův průvodce přijde podobnej Pratchettovi (proto jsem ho Elišce doporučil), jakoby ze stejné rodiny intelikentního humoru, akorát jedno je skifi a druhé fantasi.
OdpovědětVymazatHaha, skifi:)) Vzpomínám na Kolotoč :))
Vymazat