7. listopadu 2016

Vyhoďme ho z kola ven - Ken Kesey

Než se z psychiatrie stala uznávaná věda, musel tento obor ujít pořádný kus cesty. K pokrokům docházelo především díky experimentům. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby lékaři nepoužívali tak drastické metody, že při nich nejeden ubožák vypustil duši anebo se v lepším případě (nebo horším, to je otázka) stal blábolící troskou s prázdným výrazem v očích. Vyhoďme ho z kola ven je román z prostředí psychiatrické léčebny odehrávající se v poválečné Americe 50. let.

Aby se vyhnul trestu v podobě těžké práce na farmě, nechá se Patrick Randle McMurphy zavřít na psychiatrii. Na příjem se dostaví s úsměvem od ucha k uchu, nešetří komplimenty na adresu sestřiček a je rád, že tak šikovně obelstil úředního šimla. Žádná dřina, teplá postel, jídlo 3x denně. Co víc si přát? Po uvedení mezi místní chovance mu ale úsměv z tváře mizí. Zdejší mužské osazenstvo se nezmůže na nic víc, než na spořádanou partičku karet v koutku společenské místnosti. Tento až posvátný klid vládnoucí na celém oddělení je McMurphymu okamžitě podezřelý.



Při společné terapii je svědkem toho, jak vychytrale tu vládne autoritářská sestra Ratchedová. To ona je zdrojem strachu a zakřiknutí zdejších pacientů. Za jejím falešným úsměvem se skrývá šikana a potěšení z cizího neštěstí.  McMurphy se rozhodne, že to tak nenechá. Ratchedová je možná mazaná, ale na něj si nepřijde. Začne ostatní muže popichovat k revoltě proti Velké sestře. Ta si ovšem nehodlá nechat narušit klid na svém oddělení nějakým umíněným deviantem, který nerespektuje nastolený řád. Dál neústupně trvá na dodržování nesmyslných pravidel. Přes stanovené normy nejede vlak. Sestra postrádá jakoukoli lidskou stránku, což McMurphyho rozpaluje doběla a o to víc se jí snaží "osladit" život. Zatím však ještě netuší, jak velké sousto si ukousl.



Hned od začátku vás zaujme postava vypravěče Bromdena, kterému přezdívají Náčelník. Děj popisuje ze svého pohledu, ale sám se v něm angažuje úplně minimálně.  Bromden totiž přes 10 let předstírá, že je hluchý. O jeho hrané hluchotě nikdo neví, což mu umožňuje dozvědět se plno zajímavých věcí. V léčebně není pro nic za nic, takže musíte občas rozlišovat, kdy popisuje skutečnost a kdy svoje vlastní halucinace, ale ztrácet v ději se kvůli tomu nebudete. Často mluví i o svých vzpomínkách, pomocí kterých pochopíte, proč je takový, jaký je.

Randle McMurphy je kapitola sama pro sebe. Je to jeden z těch neohrožených mazáků, který neztrácí humor za žádných okolností. Všehoschopný pošuk, kterého nic nezlomí. Díky jeho sebejistotě a humoru ho ostatní rádi následují. Dokáže tvrdě útočit a zároveň ohromuje tím, jak ohleduplně myslí na ostatní i když se kvůli tomu sám dostává do potíží. Zdánlivě blázen, ale jádro má zdravé. Bojuje proti společnosti, jejím nelogickým pravidlům a byrokracii. Úplně vidíte, jak ho zoufale rozčiluje a ničí, že nikde nenachází špetku lidskosti a zdravého rozumu. Když se nějaká objeví, je nemilosrdně zadupána do země. Zase jedna kniha, která ukazuje, že se vlastně nic nezměnilo.

Líbí se mi autorův odlehčený neoficiální styl psaní. Používá nadávky tam, kde by nadával prostě každý. Celá kniha má výbornou atmosféru i když je z depresivního prostředí. Je to tak skutečné, drsné, zábavné, dojemné, tragické, skvělé. Fandila jsem McMurphymu, protože boj se zabedněností je strašná věc. Prostor dostávají i některé kontroverzní léčebné metody, které dnes přirovnáváme k mučení, např. elektrošoky nebo lobotomie. Také uvidíte, jak to může vypadat, když se autorita vymkne a stane se z ní tyranie. Kdo může posuzovat, co je normální a co už je šílenství?

Miloš Forman podle knihy natočil film Přelet nad kukaččím hnízdem, který byl oceněn pěti Oscary. Ač mám ten film ráda, na knihu ani zdaleka nemá. Přečtěte si jí, smějte se a plačte.

Z anglického originálu One Flew Over the Cuckoo's Nest, vydaného poprvé v roce 1962, přeložil Jaroslav Kořán
Moje vydání je z roku 1988 od nakladatelství Odeon, 274 stran.

12 komentářů:

  1. Tahle kniha se mi hodně líbila, moc jsem netušila o čem to je a byla jsem dost překvapená, jaké praktiky tam autor popisoval... A dokonce mě nadchnul i film, myslím, že se fakt povedl, protože věřím, že převést takovu knihu na filmové plátno nemohlo být vůbec snadné :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem se kolikrát zarazila, muselo to být šílený. Já jsem s filmem měla tu potíž, že jsem si podle knížky představovala tu Velkou sestru úplně jinak. Ve filmu mi přišla zbytečně milá:-DD

      Vymazat
  2. Eli, měla jsem jí nedávno v ruce, syn jí četl k maturitě. Prostě klasika!
    Posílám pozdravy, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme jí vůbec v maturitním seznamu četby neměli, naše češtinářka měla děsnej vkus na literaturu :) Taky zdravím

      Vymazat
  3. Krásná kniha se silným příběhem.Když se mi dostala do ruky před cca 12 lety,tak shodou okolností dávaly i pak film od geniálního pana Formana. Oboje považuju za výborné až geniální.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím i když kniha se mi líbila víc, ale jak psala Monis, asi to fakt nebylo nic snadného dát takový příběh na plátno.

      Vymazat
  4. Film jsem viděla, ale kniha se mi do rukou zatím nedostala.

    OdpovědětVymazat
  5. Dodnes jsem znala pouze název knihy a filmu, ovšem nikdy mě nenapadlo si to spojit. A zní to moc dobře. Jenom nevím, jestli bych to zvládla, většinou mám hrozný problém číst o nějaké nespravedlnosti, momentálně jsem kvůli tomu zaseknutá v Žítkovských bohyních. Úplně mě frustruje, co se tam děje a fakt, že nemůžu pomoct.
    I přes to, že je to úplně iracionální. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mi taky dělá šílený problémy, to zoufalství je v tý knížce fakt úplně hmatatelný. Kesey uměl ve čtenáři probrat emoce. Tady je to právě racionální až moc o to mi to přišlo horší.

      Vymazat
  6. Viděla jsem film i četla knihu a byla jsem nadšená. Ano, je to drsné, smutné, často depresivní, ale to tak občas život je. A proto je dobré číst i takové příběhy. :)

    OdpovědětVymazat