30. července 2016

Terry Pratchett - Čaroprávnost

Umírající mág Podomní Kšaft přichází do vesničky Kyselá Prdel, aby podle tradice předal svou kouzelnickou hůl osmému synovi osmého syna, který se má právě narodit. Předání proběhne podle plánu až na to, že se senilní mág zapomene přesvědčit, zda je narozené dítě skutečně chlapec. Když zjistí, že svou hůl svěřil děvčeti, je už na změny pozdě. Jenže na Zeměploše se od pradávna může mágem stát pouze muž. Dcera dostane jméno Eskarina a jak vyrůstá, objevuje mágovu hůl i přirozený talent pro magii. Ani jedno z toho ovšem neumí ovládat. Až když dojde k několika nepěkným karambolům, ujímá se Esk  Bábi Zlopočasná s úmyslem vychovat z ní čarodějku. Bohužel magická síla, kterou disponuje Esk, je úplně jiná než ta, kterou používají čarodějky. Bábi dobře ví, kde by se Esk naučila svou magii ovládat. Na Neviditelné univerzitě v Ankh-Morporku. Jenže tam nikdy žádná žena ani nevkročila, natož aby tam studovala.


Čaroprávnost je třetí knihou Zeměplochy, ale na předchozí dvě už nenavazuje. Má samostatný děj a jak částečně napovídá název, řeší rovnoprávnost mužů a žen. V první části knihy se Bábi snaží naučit Esk základům čarodějnictví, zatímco druhá část popisuje jejich cestu do Ankh-Morporku. Po celou dobu čtení se budete bavit tradiční pratchettovskou satirou skutečného světa, ale hlavní postavy poznáte naplno až v druhé polovině knihy. Bábi si nejspíš zamilujete na první dobrou, protože její vyřídilka a často pěkně zlomyslný humor vás nejednou rozesměje. Jako životem protřelá čarodějka používá selský rozum a snaží se ho vštípit i Esk. Ta je na svých 8 let předčasně vyspělá a naprosto nebojácná, což jí občas přivádí do nesnází. Nicméně i tak si jde tvrdohlavě za svým cílem stát se první studentkou magie.


Zeměplošské knihy, ve kterých vystupují čarodějky, patří k mým oblíbeným, ale zrovna Čaroprávnost řadím k těm slabším. Moc mi nesedí Esk, která se vůbec nechová na svůj věk i když samozřejmě jako každé dítě vyvádí občas lotroviny a dává Bábi pořádně zabrat. Bábi je naopak skvělá, taková drsná babička se zlatým srdcem, skoro jako moje vlastní. Naprosto si mě získala a je to jeden z mých TOP charakterů na Zeměploše. Stejně jako v dalších Pratchettových knihách i v Čaroprávnosti najdete pár nadčasových myšlenek a mouder, ve kterých se odráží kus každého z nás.

Z anglického originálu Equal Rites vydaného nakladatelstvím Victor Gollancz Ltd. v Londýně roku 1987 přeložil Jan Kantůrek.
U nás vydalo nakladatelství Talpress v roce 1994, 284 stran. 

26. července 2016

Amazonie - James Rollins

V amazonské džungli se ztratila výprava biologa Carla Randa. Jejím cílem bylo získání přírodních léků od místních šamanů. I přes rozsáhlé pátrací akce se nepodařilo nikoho z výpravy najít, ať už živé nebo mrtvé. Když se po 4 letech z džungle vypotácí zbědovaný polonahý muž, je identifikován jako Gerald Clark, voják speciální jednotky a zároveň jeden z členů Randovy výpravy. Bohužel zemře dřív, než stačí komukoliv objasnit, co se s výpravou stalo. Místní šaman se vyděsí, když na jeho těle objeví znamení obávaného kmene Ban-ali.  Po odevzdání těla úřadům je zjištěna další znepokojivá skutečnost: dle záznamů přišel Gerald Clark v jedné z předchozích misí o ruku, ale nyní má obě ruce zcela v pořádku. Podle DNA se o jinou osobu prokazatelně jednat nemůže. Objevila snad Randova výprava nějakou zázračnou regenerující látku? Pokud ano, znamenalo by to  revoluci v medicíně. Po stopách Geralda Clarka je tedy vyslán další tým vědců s úkolem objasnit, co se stalo s první výpravou a zároveň získat onu látku pro další výzkum. Bohužel ne všichni se vydávají do džungle se šlechetným úmyslem pomoci lidstvu.


James Rollins je známý tím, že chrlí knížky jako na běžícím pásu. Ten chlap je bez nadsázky knižní fabrika. Než jsem ho začala číst, bála jsem se, že půjde o kvantitu na úkor kvality, ale nic takového se naštěstí nekonalo. Jeho knihy se čtou v podstatě samy. Hned na prvních stránkách jste nemilosrdně vztaženi do děje, seznámeni s osudy a charaktery hlavních postav, žádné zdlouhavé rozjezdy ani hluchá místa. Popisy jsou často tak živé, že máte pocit, jako byste sledovali film.

Amazonie je perfektní thriller pro chvíle, kdy chcete vypnout a na moment uniknout z reality. Uspokojí většinu požadavků, jaké na takovou knihu můžete mít. Napětí, záporáci, boj o život, zmutovaná zvířata, mystická kletba, romantická zápletka, taje člověkem netknuté přírody, to všechno v knize najdete. Nepředvídatelný a originální konec je jako třešnička na dortu. Hlavní postavy působí opravdově, nicméně během příběhu se vyskytne několik sci-fi prvků, kdy si realisté možná řeknou, že tohle je už přes čáru. To je jediné, co bych knize vytkla - vážně pojatý začátek v kontrastu s přehnaně neuvěřitelnými sci-fi pasážemi. Příběh i přesto plyne svižně, neustále se něco děje, takže nuda čtenáři určitě nehrozí. Další věc, na kterou bych chtěla upozornit především slabší povahy, je velká brutalita některých scén. Zejména z těch, kde vystupuje sadistická šamanka, by vám nemuselo být úplně dobře.

Styl psaní Jamese Rollinse mi vzdáleně připomíná styl Dana Browna, ale to je asi jen můj subjektivní dojem. Amazonii a Rollinsovy knihy vůbec bych doporučila těm, kteří mají rádi příběhy z míst, o kterých se běžně nepíše. Fanoušci fantasy nebo sci-fi jsou zvyklí na různé magické a netradiční světy, ale Amazonie nám dává tak trochu echo, že ta největší tajemství se možná skrývají v neprobádaných koutech naší planety.

Z anglického originálu Amazonia, vydaného poprvé v roce 2002, přeložil Zdík Dušek.
U nás vydalo nakladatelství BB/art v roce 2008, 405 stran.

6. července 2016

Ve službách zla - Robert Galbraith


Na třetí knihu Roberta Galbraitha alias J.K.Rowlingové jsem se moc těšila, protože předchozí dvě - Hedvábníka a Volání kukačky - jsem přečetla jedním dechem. Navíc hned po vydání Ve službách zla se objevilo mnoho kladných reakcí. Mnozí tvrdili, že z dosud vydaných knih Roberta Galbraitha je tahle nejlepší. Do čtení jsem se tedy pustila s velkou chutí, ale nadšení se k mému údivu nekonalo. Vlastně to bylo docela velké zklamání.

Tentokrát budou mít detektiv Cormoran Strike a jeho asistentka Robin na vyšetřování zločinu zvláštní zájem, neboť budou do případu osobně zapleteni. Strikově asistentce Robin dorazí poštou do kanceláře balík, ve kterém je uříznutá noha. Po bližším prozkoumání Strike zjistí, že zásilka byla původně určena jemu a začne tedy přemýšlet, kdo a proč se snaží tímto hrůzným činem získat jeho pozornost a samozřejmě také, kdo je majitelem nohy. Pronásleduje Strika snad nějaký stín z minulosti? Možná vlivem slávy zapomněl na nevyřízené účty...


Hned na začátku mě kniha zklamala neatraktivním prostředím, ve kterém se děj odehrává. Žádné nakladatelství ani modelingová sféra, tentokrát zůstaneme pěkně v kanceláři a v terénu na ulici. Objevuje se zde více dějových linek, než v předchozích knihách, protože potencionální pachatelé jsou rovnou tři a navíc přímo ze Strikova okolí. Také je výrazněji zacíleno na soukromé životy Strika a Robin. Vzhledem k povaze případu je to asi do jisté míry logické, nicméně odněkud zpovzdálí jakoby stále vykukoval zárodek jejich milostného vztahu, který v detektivní zápletce působí rušivě a poněkud otravuje čtení. Líbí se mi, když je detektivka čistá. Jakmile se v ní objeví nějaká podobně úžasná "špetka romantiky", mám pocit, že autor neví, co dál a hledá něco, čím by čtenáři tzv. zavřel hubu, než domyslí další vývoj. Bylo mi mnohem příjemnější, když Strike s Robin řešili cizí případy a jejich soukromí nebylo tolik rozebíráno. Zápletka, ve které figurují uříznuté končetiny a narušený magor je dostatečně drastická a dobrá. 


Další věc je rozsah knihy. Už na straně 300 mi příběh přišel dlouhý. Strike se pořád honí od čerta k ďáblu, do toho řeší vlastní soukromí, Robin je většinu času nakvašená buď na Strika nebo na svého snoubence a to všechno se omílá pořád dokola. Kromě toho, že Strikův energetický příjem zajišťuje výhradně pivo a fish&chips  a že Robin je v podstatě citlivá holka, která měla v dětství poníka a růžový pokojíček, jsem z této části knihy nezískala žádnou užitečnou informaci. Příběh odsýpá na můj vkus moc pomalu a na bezmála 600 stran mi přijde opravdu zbytečně zdlouhavý, k čemuž ještě přispívá autorova/autorčina vášeň pro detailní popisy.


Upřímně nevím, co bych knize pochválila, protože pro mě to je zaručeně nejhorší kousek od Galbraitha a jsem ráda, že jsem to vůbec dočetla. Líbila se mi snad jen nepředvídatelnost ohledně vraha, jehož odhalení bylo velkým překvapením. Konec knihy mě ale taky nijak extra neuspokojil. Kdyby se zločin stal osobě A a vyšetřovala ho osoba B, byla by to skvělá detektivka, ale tenhle model, kdy je detektiv osobně zainteresován do případu, se mi prostě nelíbí.

Z anglického originálu Career of Evil přeložil Ladislav Šenkyřík
Vydalo nakladatelství Plus v roce 2016, 571 stran