15. května 2017

Lovec a motýl - Jan Šumbera

Lovec a motýl je druhou knihou českého autora Jana Šumbery, který v roce 2015 vstoupil na literární scénu fantaskním románem Hlavosvět: U zvědavého poutníka. Lovec a motýl na první knihu tematicky navazuje a dá se říct, že naplno rozvíjí myšlenky, které v ní byly naznačeny. Autor použil metaforu k popisu nesnadného úkolu hledání stability v dnešním konzumním světě a výsledkem je zajímavý výpravný román dosahující vysokých filozofických kvalit. 

O ČEM KNIHA JE? 
Hlavním hrdinou je Petr, který se snaží vymanit z vlivu moderního konzumu. Na své cestě za poznáním sebe sama se střídavě pohybuje mezi reálným světem a jakousi svou vnitřní dimenzí, kterou nazývá Poušť. Rozdíl mezi těmito dvěma rovinami postupně mizí až splynou v jednu a Petr už nedokáže rozlišit, která z nich je skutečná. Při svém putování Pouští potkává Lovce, který ho svým krutým zacházením učí přijímat bolest a utrpení a snaží se ho odprostit od závislosti na všem okolo a být sám sebou. Jenže kolik zmaru a prázdnoty musíme zažít, abychom dokázali procítit krásu prostého bytí a byli k sobě upřímní? 



Lovec a motýl je krátká kniha, ale přesto jde o velmi náročnou četbu. Jan Šumbera si vybral velké a zásadní téma, které je v dnešní společnosti (bohužel) aktuální. Snažil se ho sice ohleduplně zabalit do příběhu pro snadnější pochopení, nicméně pravda je taková, že vám bez milosti vpálí do obličeje všechen ten  marast a průměrnost,  kterou s sebou dnešní doba nese a ve které si tak pohodlně lebedíte. Donutí vás zamyslet se a to tak, že vás to bude bolet. Nepřeháním, u čtení téhle knihy jsem se vztekala, nechtěla jsem jí pochopit i když jsem kdesi v hloubi svého zabedněného mozku přesně věděla, co tím chce říct. Jenže pohledu na hnusné věci (např. na pravdu) se prostě chcete vyhnout. Přemýšlela jsem nad tím hodně dlouho, než jsem konečně uznala, že na tom opravdu něco je. Ovšem jestli jsem teď ochotná s tím zjištěním nějak dál operovat a něco třeba změnit, to je věc druhá. Myslím, že na takové věci si musí každý přijít sám, časem k nim dospět. Někomu se to podaří dřív, jinému později a někomu třeba nikdy. To je vlastně ta cesta, kterou tato kniha popisuje. 

Ale být opravdový není snadné. Mnoho věcí, které si myslíme, že víme, vymysleli jiní lidé. Ztrácí se vztah s přírodou, který nás vedl celou evolucí. Jsme polapeni v mysli, která vlastně nepatří nám, a otročíme majetku a konzumu, aniž bychom se snažili něco doopravdy cítit. Naše civilizace stojí na obrovských pilířích myšlenkových pravd, polopravd a úplných lží, které odvádí jednotlivce od autentického prožitku skutečnosti. 

Přestože jsem se u knihy zprvu rozčilovala (což byla výhradně moje chyba, nikoli autorova), nakonec musím říct, že se mi líbila a nejspíš si jí za nějaký čas ráda přečtu znovu. Přes kvalitní obsah má bohužel i pár vad na kráse: rozhodně by si zasloužila lepší textovou korekci a úpravu stylistiky, ale to jsou mouchy, které lze snadno vychytat. Hlavní postavy mi přišly místy divně strojené. Měla jsem problém představit si, že by se chovaly tak, jak bylo popisováno, ale vzhledem k tomu, že jsem se od začátku snažila zaměřit výhradně na myšlenku příběhu, nepřikládám tomu až takový význam. Líbila se mi metafora s motýlem svědčící o autorově citu pro literární jazyk. Vzpomínám si, že z toho jsem byla nadšená už u jeho první knihy. 

Knihu doporučuji každému, kdo dokáže ocenit hloubku příběhu a při čtení rád uvádí mozek do provozu. Nenechte se odradit v anotaci uvedeným přirovnáním k Alchymistovi Paola Coelha - nevím, kdo na to přišel, ale s hluchým plkáním Paola Coelha nemá tahle kniha nic společného. Je lepší, mnohem lepší. 

Vydalo nakladatelství Petrklíč v roce 2017, 109 stran. 

2 komentáře:

  1. Zdeněk Jakuba18. května 2017 9:40

    Opět jsem nadšen výbornou recenzí. Jako jedna z mála recenzentů se umíš bravurně vypořádat se složitým tématem (viz. Umberto Eco). Knihu si seženu, jelikož jsem si jist, že to bude skvělá volba. Hluchým plkáním Paola Coelha jsi mě pobavila, nemohu jinak než souhlasit. Zdraví Zdeněk

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také zdravím a moc děkuji za pochvalu. Doufám, že se bude Lovec a motýl líbit :) Budu ráda, když se pak podělíš o dojmy.

      Vymazat